Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
XIII. Století - Vendetta

XIII. StoletíVendetta

Bhut27.7.2010
Zdroj: CD (# 7243 5 708572 4)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Deska skrývající se v průměrném gotickém rocku. Nebýt výborných skladeb jako Poslední Letadlo Do Buenos Aires, či Into The Garden Of Delight jednalo by se o celkem nudnou fádní nahrávku. Hudba je mnohdy pestrá, ale jindy se zase snadno oposlouchá. Texty dodávají jistou jiskru a sílu. Proto počin zůstává kdesi v lehkém nadprůměru.

Po tříleté odmlce kapely XIII. Století se opět rozvířil prach. Další řadová deska tentokrát dostala do vínku jméno Vendetta. Tváří se jako logický nástupce alba Metropolis. Opět se může pyšnit svým kvalitním zvukem. Texty, jejichž autorem je Petr Štěpán stojí opravdu za přemýšlení a mají velkou váhu. V hudbě jsou hojně využívány klávesy a různé doplňkové zvukové efekty, samply apod. Ve směs se jedná o porci novodobého gothického rocku. Novodobého proto, že jsou více využívány modernější zvuky a i téma některých písní již není jen temný středověk a magie. V podstatě jsou si skladby poměrně dosti podobné. Proto se snadno oposlouchají a stanou fádními. Ovšem jsou zde i takové kousky, které vynáší desku výše. Velkým plus, také zůstává kvalita výše zmíněných textů. Je to tedy jistá změny od alb předchozích. I bookletu a obalu samotnému se dopřálo jisté evoluce. Nezdobí jej, žádné tajemné znaky a bizarní obrazy, nýbrž modernější foto kapely v duchu současných gotických vln. 

 

Vendetta přichází jak blesky z nebe a začíná stejnojmennou skladbou. Temná píseň s honosným melodickým refrénem. Následuje Rezident Evil a s ní rychlejší divoká jízda. Zvolnění přichází s ambientně laděnou Horizont události. Jako doprovod znějí pouze klávesy a umělé bicí. Ze snění posluchače probudíBerlin & Vienna, první anglicky zpívaná skladba na tomto počinu. Další uvolnění přináší Zodiak. Hudebně postavená podobně co Horizont události. Druhá anglicky zpívaná věc se jmenuje Into The Garden Of Delight. Povedená melodická písnička, která se snadno zapamatuje. Lehce potemnělá skladba Andy Warhol navozuje zvláštně mrazivou atmosféru. A aby toho běhání mrazu po zádech nebylo málo přilétáPoslední letadlo do Buenos Aires. Dokonalá skladba s více než působivým textem. Nechci prozrazovat obsah textu, jelikož by posluchač přišel o moment vzrušení při poslechu tohoto opusu. Jen letmo nastíním, že začátek této skladby je autentický zpěv doktora Mengeleho známého jako Anděla smrti. Po odletu do Jižní Ameriky nastává Obřad za mrtvé. Stará skladba této kapely, které se nyní dopřálo nové vizáže. Po melancholickém obřadu nastupuje opět trochu života a zběsilosti v podobě skladby Shelley. Skladba je inspirována životem spisovatele jménem Percy Bysshe Shelley. Takovým zpestřením alba jsou dva závěrečné songy. Prvním z nich je remix coververze Bela Lugosi’s Dead, kterou známe již z předchozí řadovky Metropolis. Tentokrát z ní skladba daleko více úderněji a živěji, na obalu desky kapela uvedla přídomek Industrial Dance Version. A druhou písní a zároveň úplně poslední na desce je opět coververze. Jak je mnohým známo kapela XIII. Století svými kořeny tkví v punku. Není tedy divu, že byl zvolen cover na punkovou skupinu Sex Pistols a jejich skladbu  Stone Stepping


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky