Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Když se Jim Mutilator před pár lety vrátil z hudební hibernace v podobě nádherně poetického Yoth Iria a nahrál skvostné EP Under His Sway, jehož nádheru rozšířil dlouhohrajícím As the Flame Withers, tetelilo se mnoho obdivovatelů staré helénské černoty nevýslovným blahem. Jeho kumpánem se stala ikona The Magus…

Nyní jsou zpátky s full-lenght pokračováním. Blazing Inferno je dílem hutným a poněkud syrovějším, než předchozí počiny. Vedle Jima se objevují nová jména, přičemž na výsledném znění to není příliš znát. Máme zde typické Mutilatorovy melodické linky, kytarové trylky se do nás opět příjemně zakusují a trhají. Za mikrofonem už nenalezneme The Maguse, ale mladou krev, bývalého pěvce Cruachan, Rakoth či Umbral Presence, Rustama Shakirzyanova, aka He, jehož výraz se od svého předchůdce zas tak neliší. Do melodického drásání se umí ponořit s nemenší vervou. Umí šeptavě vyprávět, štěkat a řvát. Sestava je komplet nová. Jedná se muzikanty z On Thorns I Lay, ex-Melechesh, ex-Memorain, Double Square, atd. Nové album vychází na značce Edged Circle Productions, což znamená dobrou společnost a možnost se dostat mezi širší škálu posluchačské obce. Co říct o vývoji tvůrčího psaní kapely (myslím, že už můžeme hovořit o kapele)? Jim přesně ví, v čem je nejlepší, a to nám předkládá. Dílo je silně atmosférické, sevřené a proměnlivé. Ukrývá v sobě mnoho akustických ploch, tichých meziher, heavy vyhrávek a celé je zahaleno typicky řeckým black metalovým kabátem. Sevřené myslím, že drží pohromadě. Vyprávění je ovšem epické, nálada heroická a závěr grandiózní.

Blazing Inferno je vlastně velice krátkým počinem. Ovšem díky svému způsobu vyprávění působí mohutněji. Máme zde osm skladeb, které posluchače od úvodního titulního záseku postupně vedou do katarzního závěru We Call Upon the Element. Jim Mutilator je baskytaristou, album však svým nástrojem nepřehlušuje. Všude jsou kytarové propletence, vyhrávky a sóla. Přesně, jak jsme zvyklí, a jak to máme rádi. Rád bych vypíchl jednu skladbu za všechny, ale jak jsem zmínil výše, dílo je sevřené a dává smysl zejména kompletní.

Jim Mutilator a jeho Yoth Iria jsou na Blazing Inferno ve skvělé formě. Jejich styl je nenápadný, přitom veliký, úsporný i výpravný. Blazing Inferno má nádherný obal a vynikající zvuk. Při poslechu myslím na bývalá Jimova působiště, a přemýšlím, zda by se Rotting Christ či Varathron ubírali stejnými cestami, mít v sestavě stále tohoto náladotvůrce a mistra basového umění…