Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Yppah - They Know What Ghost Know

YppahThey Know What Ghost Know

Ruadek10.8.2011
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: Ipod / Koss Porta Pro
VERDIKT: Rocková zvukomalba v elektronickém hávu. Paleta organických i čistě syntetických maleb pro zkušené uši. To vše v luxusní produkci, kde je slyšet každá zvuková cévka.

Yppah je jednočlenný projekt Joe Corralese Jr., je fůzí elektronického rocku a skrývá se pod vydavatelskými peruťemi prestižních Ninja Tune. To poslední je podstatné, jedná se totiž o zcela vyjímečně na kytarách postavené album, které Ninjové produkovali. Yppah má nádech post rocku, užívá si silně elektronických spodků a je v oparu psychedelického experimentu. Nástrojové složení se točí okolo velmi svižných breaků na bicí, baskytary (která je hlavním nástrojem Joea), množství kouzel na syntenzátory a klávesy a pak kupa smyček a minimalistických rytmů. Na vrch tomu všemu hrátky na melodicu - zvukem velmi známý nástroj, který by se dal popsat jako klávesová píšťala. Tolik úvodem k představení toho, kdo nám dnes bude hrát. A že to bude hraní trochu nevšední.

 

 

Vykašlu se na rozsáhlou pitvu hudby Yppah. Zkuste si Yppah dát do sluchadel a pustit příjemně nahlas. Tak, aby byla slyšet dunivá basová linka a aby jste byli obklopeni zvukovým vesmírem tohoto tělesa. Yppah nefunguje na půl ucha, nezaujme jako podkres při jiné práci. Nechte si jej brázdit hlavou při jízdě krajinou, při cestě odněkud někam. Tak jako dubstepový Burial skládá soundtrack k ruchu města, ve kterém se topí miliony citlivých uší, skládá Yppah hudbu na cesty. Jeho bicí nikdy nestojí na místě, nejlépe se cítí, když rejdí syntetické dusno okolo rytmického podkresu. Nezpívá se tu, protože zpěv by byl jaksi navíc. Analogové království jiné hudební krajiny vychází vstříc. Slyším tu hodně zpětných smyček, hrátky živé akustiky a neživé, zcela syntetické rytmy. Zvukomalba vytváří složité propletence, které explodují samy do sebe. 

 

Hudba Yppah se nedá slovy nijak popsat, ačkoli bych rád popsal to, co mi sdělují uši. Je to zasněná záležitost, prazvláštní zvukomalba. Nejsou tu výbuchy agrese, není tu postrockové rozvíjení jednoduchých motivů v jeden celek. Vše se postupně sleje do sebe, zvuky se rojí a odcházejí, přetvořeny v jiné. Jen příjemná, tu tanečnější, tu rockovější rytmika drží zvukomalbu v celku. Paleta zvukobarev je široká.

 

 

Yppah v současné době spolupracoval na zatím posledním albu Eighty One s Anomie Belle (další ze sametových hlasů Bonobo). Eighty One je zasněnější, prosvětlené ženským vokálem a s menším důrazem na rockové vyznění. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky