Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Zapomenutá Minulost - Líně zážehové melodie (Ep)

Zapomenutá MinulostLíně zážehové melodie (Ep)

Michal Z9.8.2009
Zdroj: CD
Posloucháno na: Sony CDP-315; Sennheiser HD 202
VERDIKT: Pokud by takto hrála většina domácího podhoubí, je metal mrtvý. Nevěřím, že se v současné situaci podaří kapele Zapomenutá Minulost prorazit, případně brzy vydat smysluplné velké CD. Zda kapela vydrží a bude pilně pracovat a posunovat své schopnosti, není v mé křišťálové kouli patrné ani náznakem.

Zapomenutá Minulost pochází z Velké Bíteše a žádá si pozornost prvním debutovým EP „Líně Zážehové Melodie“. Předtím ještě pánové v roce 2006 vydali bezejmenné demo CD. Jako svoje hudební útočiště si zvolili metal(core), s lehkými příznaky nu-metalu a klasického těžkotonážního thrashe. Nečekejte však třeskutou dávku objevného materiálu. Hudebního putování na EP není příliš, načrtnutých 20 minut dává jasně tušit, s kým máme co do činění. Předpokládám, že pánové mají kapelu jen jako koníček. To by bylo v pořádku, dokud se nerozhodli, že tu trochu materiálu nevydají na oficiálním nosiči.

 

Ještě při první věci „Čistá cesta“, která používá rukopisu Korn a Coal Chamber, se člověk docela baví a dostává se do slušných sfér, dynamika a struktura skladby, byť čitelná, snese i tu nejtvrdší kritiku a je slušně poslouchatelná. Vylehčenější pasáže se pro přiblížení podobají domácím Krucipüsk. Zvuk je patřičně zatěžkaný hutný, přesto nedotažený. Pro dosažení větší síly skladeb by bylo třeba zostřit nebo zašpinit, či naopak cizelovat. Zde je na čem zapracovat. Instrumenty nikterak nevynikají, všichni se pevně drží už milionkrát přežvýkaných klišé. Zpěv Ondry Špačka v úvodníku ukazuje, že tam potenciál je, při střídání poloh a příklonu k melodickému frázování je záživný, na rozdíl od zastřené rádoby hluboké polohy, ta je naprosto marná a úsměvná. V kontextu alba představuje Čistá cesta, i přes svoji neoriginalitu, to nejlepší, co je ke slyšení na celém EP.

 

Další materiál je velmi naléhavý, snaží se nás dostat na dno společnosti, přesto to kapele nevěříte, frázováním začínaje, hledáním vlastního výrazu konče. Těžko se píše o něčem, co nic nedává, nebudí pocity z hudby. Další skladby postrádají jakýkoliv hlubší význam. Opakují všechna klišé, rytmika se drží zajetých předpokladů a neuhne ani o píď. Pokus o anglicky zpívaný počin je totální průser! Štrychuji rýčem hluboce, toto album musí jít hodně hluboko, aby neinfikovalo spodní vody.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 15.12.18 13:41

Člověče, já to vidím jinak. Mě ta deska naopak baví víc, než ta minulá. No jasně, The Prodigy jsou pankáči, však ona celá ta jejich rave scéna devadesátek, to byl jeden ujetější cvok než druhej. A podle toho to taky teď vypadá. Hlavní mozek Liam Howlett to opět narouboval jako prase, jsou tam ozvěny starších tradic a on zvysoka sere na progresi, kterou už si jako mladíci dávno odkroutili. Já to tam vlastně ani moc nepotřebuju, tyhle parta má pro mě osobně jiná pravidla. Tedy: bez pravidel. Nejvíc mi šmakuje rozjetá věc Champions of London, prostě protože nemá brzdy. Celkový dojem z desky pozitivní, je to hodně velký retro, žádný velký experiment do míst, kam už tahle parta nepatří.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky