Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Těžko před třemi lety tušit, že je album Minoans od podmořsky orientovaných doomerů Giant Squid jejich labutí písní. Monstrum naposledy mávlo chapadly a zmizelo kdesi v hlubinách. Slzy jako hrachy se ovšem do širého světa oceánu tentokrát koulet nemusí. Třeba jednoduše proto, že se kapela z 80% svého původního ansámblu transformovala do nové podoby nazvané Squalus a moře jako inspirace jí zůstalo. Kdo má rád Spielbergův kultovní film Čelisti, zakládá si na jeho ději a čerpá z dialogů, automaticky šáhne po harpuně a s nožem mezi zuby se spustí pod hladinu.

Squalus se totiž prezentují albem, které na tento snímek odkazuje. Z obalu trčí zuby agresivní bestie, nahrávka samotná pak disponuje úryvky scének a dalšími momenty podporujícími film v jeho zásadním vlivu. A nejen na členy kapely. Také po stránce stylového zařazení nového spolku se logicky navazuje na alba vydaná pod jménem Giant Squid. Na kombinaci těžkopádně masívních strun a melancholie, na progresivním pohledu popohnat metalové poklesky do jiných vod, než je jen mrzké bahno a jeho nevalná vůně.

Squlaus jsou plní nálad a "znovu" stylově ukazují, jak nenechat hustou kaši sludge o samotě a lákají ji z bažin k první pískové pláži, kde se může ukázkově vyblbnout. Kochat se příbojem, zapadajícím sluncem, nebo spolu s obřím hrdinou oddělovat končetiny od těl dovolenkujících plavců a surfařů. Míře škodolibosti se meze nekladou. Míře prznění kytarového soundu pak už vůbec ne.

Absenci kytary totiž nahrazují dvě basy, které když je třeba zdatně bagrují pobřeží a pokud má způsobený zvuk vydráždit žraločího netvora k nepříčetnosti, je dost pravděpodobné, že je jejich občasné povytažení nad ostatní nástroje velmi účelné. The Great Fish... je vhodné brát jako koncepční album. Jeho nálada se mění spolu s aktuální pitvou okamžiku žraločího vášnění z poloviny sedmdesátek. Je tu pan Quint, pan Brody i pan Dreyfuss, pardon Hooper. Ten žralok likviduje život na pláži a finance tekoucí do pokladny z rekreace prosperujícího městečka. Je třeba to vyřešit.

Squalus pak jako hudební doprovod s nevkusem sobě vlastním likvidují záhrobní představy klasického doomaře. Tak jako činili Giant Squid. Klavírem, naruby převrácenými samply, podivnými melodiemi, kterým kromě steřelé vážnosti prakticky nic nechybí. Snad jen mrazík, kdyby po zádech projel...

... ale neprojíždí. The Great Fish... je rozhodně vydařená varianta post doomové komplikace na téma života na moři, ale pokud si dobře pamatuji, s některými alby Giant Squid mi bylo o něco lépe. Každopádně jsem zvědav, jakým směrem se další vodní dobrodružství Squlaus rozhodne vydat. Budu připraven.