Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Offence hrají švédskou podobu deathu. O nic víc se nesnaží a tím bych v podstatě mohl skončit recenzi. Nebudu ale dacan a své stanovisko rozepíšu. Jak zvuk, tak stavba lehce melodické řezničiny z Polska evokuje severskou scénu počátku devadesátých let s menší příměsí holandské. Z popisu bude asi zřejmé, že nejde o pranic originálního a už vůbec ne světoborného. Jenže jakmile se ponoříte do druhého alba pořádně, zjistíte, že jde o nahrávku po svém způsobu zábavnou. K čertu se vším! Jakýkoliv progres stylu Offence nenaleznete. Důležité je znít jako staří hrdinové, kterým už také došel dech.

Osobně švédský model chrastivého deathu miluju a na každou novou desku od Grave se velice těším. Že je každá stejná jako ta předešlá, neřeším. Tento nedostatek plně vynahrazují nezaměnitelným stylem a spoustou hitů. Dá se tohle říct i Offence? Určitě ně! Mají kus rozumu, že nekopírují jedinou legendu, ale hned několik (ke Grave si přimotejte Dismember a nebo Asphyx), takže nemůžou být obviněni z tupého plagiátorství. Je to kapela, na kterou si po x letech nikdo nevzpomene. Je ale možné, že Offence udělají radost všem zarputilcům, co už jen nostalgicky vzpomínají na dobu, kdy se mrtvá povodeň ze severu valila do všech světových stran, a nepohrdnou dalším epigonem. Z mých slov je tuším jasné, že nemám valného mínění o přínosu této smečky, ale kdo se chce bavit, pobaví se. Dovedu si představit, že na párty nad ránem bude hudba Offence skvělým soundtrackem pro hrození s pometlem.

Deska Adoration of Black Kingdom je narvána těžkotonážními riffy bez náznaku temnoty nebo silnější atmosféry. Stopáž desky mohla být o kousek kratší, aby nebyl rozmělňován tah na branku. Devět skladeb je v pohodě, ale čtyřicet minut je na poměry Offence dost. Kapela je nejsilnější v rychlých tempech, kdy do písní doslova narve kulervoucí energii vhodnou k pogu nebo motání hárem. Jakmile pustí nohu z plynu, je atmosféra v čudu. Pamětníci starší doby určitě s povděkem zaregistrují Jaroslawa „Mistera“ Misterkiewicze, který si střihl pár sólíček. Přemýšlím, zda mají Offence za potřebí znít jako epigon Dismember nebo Grave, když samotné Polsko nabízí bohatou studnici inspiračních zdrojů.

Album má i pár horkých koní, ze kterých plameny doslova šlehají. Dvojka Tunnels of Consciousness řeže hlavy jedovatým nožem a hrne mrtvoly ze skály rovnou do propasti. Vím, že Offence hrají podle zavedeného vzorce, ale stejně bych ocenil, kdyby se kytara s basou občas rozdělily a nehrály stále to samé. Skladby po chvíli nudí sterilností. Nejméně výhrad mám k závěrečné rubanici s polským textem Zatruta świadomość, kde pohostinsky zařvou legendy Berial z Betrayer s Chudym z Trauma. Právě v tomhle válu se Offence švédskému modelu trochu vzdálili, přimíchali zde kousek thrashe s rockovou špinavostí a výsledkem je utrhlav par excellence. Tudy ubírat se Offence v budoucnu, vůbec bych se nezlobil.

Druhá fošna old schoolových maniaků Offence přináší porci melodicky mrazivého death metalu švédského střihu. Co tratí na originalitě a přínosu scéně, snaží dorovnat brutální energií a opravdovostí své vášně pro starý death. Je možné, že se kapela zatím hledá a jednou najde i chuť mít vlastní tvář. Je mi jasné, že fans ortodoxního metalu moje slova nedojmou a výsledné hodnocení pozvednou o pěkný kousek. Já zatím dám přednost starým vykopávkám pro jejich jedinečnost a nadčasovost nebo dnešním smečkám, rochnících se v rozvíjení svého umění. Kdo nehledá nic z toho a rád se kochá v jistotách, neměl by váhat a Adoration of Black Kingdom s chutí prozkoumat.