Recenze: Zkouška Sirén - a nechtěl bys už přestat?

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

Zkouška Siréna nechtěl bys už přestat?

David19.4.2013

Zdroj: 1 x černý 12" vinyl (# SRR 48)

Posloucháno na: Audio Technica AT-13 EA, Technics SL-Q2, Yamaha AX-490, Beyerdynamic DT 770 PRO 250 Ohm

VERDIKT: Setsakramentsky dobrá deska.

Špína, pot, tlející maso, zhulený kapustňáci a zasranej blues pro votrlý baby… tak tohle si nechám líbit. Pravidelné prvněstředeční udržování otupělého obyvatelstva ve střehu ještě nikdy tak krásně nekroutilo ušní bubínky, nelámalo malíčky a nelechtalo pod nosem. Zlatá éra stonerových vichřic a pouštních bouří sice dávno zmizela pod nánosy kórovin všeho druhu, ovšem zdravé, životadárné jádro plodí stále dál a houšť všem módním i nemódním vlnám navzdory. Sons of Kyuss na párty u Ala Cisnerose hadr. Rakeťácký odér si najde cestu všude a Sirény s ním nakládají obratně a hlavně po svém. Žádná křeč rvaná přes závit, snaha o dokonale vystavěný monument… Hoši se jednoduše baví. Kytara, basa, bicí, povolený struny.

Sirény

Už chápete? Dobrý desky nevznikají na výrobní lince mamutího labelu, ani chemickou reakcí několika osvědčených prvků. Rokenrol není žádnej připitomělej produkt a Sirény jsou toho jasným důkazem. Parádní jízda od začátku do konce, která nepovolí ani na okamžik. Jednolitý těleso uplácaný z bahna, štěrku a rozdrcenejch flašek od lihu. Stoner, desert, sludge… jak chcete. Podobně frajersky zmáklý záležitosti dneska aby jeden pohledal, a teď nemluvím jen o naší krásné, chlupaté zadnici Evropy. U takových Small Stone by Sirény nadělaly větší paseku než kdejaká protřelá sebranka z jůesej. Jednoduchost, údernost a stoprocentní uvěřitelnost. 40 minut extrémně nakažlivý totální pohody, kterou není jednoduchý jen tak hodit za hlavu. Hoši nehoní prodeje, lajky na Fejsbůku nebo poklony rádobyodborný věřejnosti, proč taky? „My jsme Zkouška Sirén. Hrajem, protože nám to dělá dobře a baví nás, když to dělá dobře i někomu jinýmu.“ To mluví za vše…

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...