Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Zmarłym - Wielkie zanikanie

ZmarłymWielkie zanikanie

Garmfrost18.6.2025
Zdroj: mp3 / promo od vydavatele
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Zmarłym jsou rozmanití po všech stranách a nebojí se jít proti očekávání a představám.

Zmarłym je skvělou ukázkou toho zajímavějšího, co přináší ohromná polská scéna. Když už to vypadá, že se už vše zakonzervovává a recykluje, objeví se interpret dokazující pravý opak. Před pár lety Zmarłym debutovali výborným počinem Druga Fala, na kterém světu nabídli nejen osobitý pohled na black metal, ale také nastínili, že do budoucna lze očekávat experimentování, avantgardu a zdravé podivínství. Druhé dlouhohrající album nazvané Wielkie zanikanie v tomhle trendu pokračuje a daří se mu na výbornou.

 

Experimentování není prvořadé a hnané na dobrý dojem. Všimne si ho samozřejmě každý, vždyť hned v úvodu díla zní elektronika a nálada je nejednoznačná. Prvořadé jsou skladby, jejich struktura drží pohromadě důkladněji než skladby na debutu. Wielkie zanikanie posluchače zasáhne mocnou tíhou a neklidem.

 

zmarlym

 

Vedle neklidu vnímáme větší přístup vzteku a naléhavého běsnění. Skladby jsou rozmanité po všech stranách. Nemáme zde pouze screamy a řev (ty jsou zdařilé vskutku hodně), ale sahá se po deklamacích a zvláštně nemocném čistém zpěvu. Ničeho se nešetří ani neštítí. Metalové blasty střídá industriální dusot a elektronické bzučení. Někdy se projev kapely od experimentu obrátí k takřka přímočarému punku. Na děsivé pogo v čertovském kotli dojde velice často. Budete spoceně přísahat ďáblu a ten se vám bude hihňat, až se bude za břicho popadat.

 

Při vší roztříštěnosti si všímám jednotného zápalu, šílené atmosféry, kterou cítím po celou hrací dobu. Dalším prvkem, který z Wielkie zanikanie činí uměleckou laskominu, je fenomenální zvuk z dílny studia Heinrich House. Mistr Filip "Heinrich" Hałucha je nejen vynikajícím baskytaristou Decapitated, Vesania nebo Masachyst. Své jméno si udělal zvukovým mistrovstvím nahrávek kapel jako Above Aurora, Behemoth nebo Hate. Vkusně propojuje nespojitelné, libuje si v umělých zvucích, má rád prostor a svým nahrávkám dodává dobře padnoucí zvukovou barvu. Vedle zvukového kabátku je třeba vypíchnout také vizuální ošacení. Maciej Kamuda se dokázal do nahrávky vcítit naprosto dokonale.

 

Rád bych napsal, že i milovníci klasického black metalu dostanou něco, co jim bude vyhovovat. Nejsem si tím však jistý. Black metal v rukou Zmarłym se od „normálního“ black metalu příliš nevzdálil co do agrese, ale co do nálady a projevu je daleko. Potěší spíše příznivce Furia nebo Mord'A'Stigmata. Ti hrají naprosto odlišně, ale kdo je zná, tuší, o čem mluvím. Oproti nim je Wielkie zanikanie větší raubírna. Zmarłym jsou rozmanití po všech stranách a nebojí se jít proti očekávání a představám.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 19.8.22 12:12

Dovolím si komentář týkající se především zvukové podoby nahrávky, respektive mého osobního pocitu ní. Když už Radek zmínil návratové album Tool, shodou okolností jsem si před několika dny pořídil jeho vinylovou edici https://www.discogs.com/release/24071501-Tool-Fear-Inoculum a během jednoho večera ji protočil v těsném závěsu za deskou C/C https://www.discogs.com/release/23675435-Porcupine-Tree-Closure-Continuation Není žádným tajemstvím, že alba Tool, i přes veškerý skladatelský um a instrumentální mistrovství autorů, zrovna nedisponují bůhvíjak oslnivou zvukovou kvalitou, což je ve stínu ohromného balíku peněz, které za produkcí takového Fear Innoculum stojí, minimálně s podivem, nicméně v porovnání s drtivou většinou současné produkce, řekněme „progresivního“ rocku/metalu, se stále jedná o velmi pěkný a vcelku bez problémů poslouchatelný nadprůměr… přímé srovnání s novinkou PT ale naplno odhaluje nedostatky, které desku Tool degradují kamsi na úroveň Potěmkinovy vesnice. Velmi limitovaná dynamika, detaily topící se kdesi hluboko uvnitř zvukové masy, omezená šířka i hloubka scény… Oproti tomu C/C zní jako polité elixírem života. Tepající, volně dýchající, plné drobných laskomin, které je radost s každým dalším poslechem postupně rozkrývat a vyzobávat jako ty nejlepší kousky z babiččiny bonboniéry. Přesně, jak napsal Jirka… „Porcupine Tree a samozřejmě Steven Wilson jsou v tomto hledu hrozně moc napřed, daleko před zbytkem scény.“

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 20.6.25 11:10odpovědět

S touhle deskou jsem strávil až překvapivě hodně času a poslouchat ji mě fakt bavilo.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky