Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Někdy se to prostě stane a na člověka padne nechutná retro-nálada. Chuť vybodnout se na vše nové a megaprogresívní a trendové a „in“…a padnout až po krk do bláta old schoolu. Nostalgicky se v něm rochnit, nořit se a zavzpomínat na staré lásky a první nesmělé doteky death metalu. Připomenout si to třesoucí se vzrušení vyvolané byť jen jakoby letmým pohledem na obaly kazetových „true UG“ kompilaček od obskurně pojmenovaných firem nebo třeba CD samplerů, kde našinec objevoval nová jména a chvěl se při poslechu nářezových nebo naopak atmosférických pasáží, tvořených prostřednictvím kytar (a málokdy kláves) někde na druhém konci zeměkoule. Ta doba je pryč. A vlastně není. Nového old schoolu (ejhle, ten protimluv) je pořád dostatek. Ne tak opravdu kvalitního nového old schoolu. Hromada mladých kapel je uchvácena dřevním deathmetalovým stylem a tvoří, nebo lépe řečeno exhumují jej s velikou chutí. Někdo lépe, někdo hůře.

O těch úspěšnějších dejme řeč. Pocházejí, světe div se – z Mexika. ZOMBIEFICATION, které známe i z tuzemských pódií, se nám nabízejí prostřednictvím svojí třetí desky, vydané tuzemskými Doomentia Records. A nutno hned na úvod přiznat, že se jim nevede vůbec zle.

Nevím, jak inovativněji popsat jejich staroškolský death metal tak, abych neopakoval v podobných recenzích už stokrát vyřčené. Navíc nejsem jistě ten nejpovolanější znalec deathmetalové historie, tudíž vezměte zavděk skutečností, že ZOMBIEFICATION reprezentují na své novince vše, co…bylo. Hrobní šmak, pohřební feeling a staré dobré zombí devadesátky. Návrat do minulosti par excellence. Chce se až napsat „atmosférický death metal“, protože se nejedná o prvoplánovou brutalitu. Jak to popsat a k čemu to přirovnat? Zombie vás honí půlnočním hřbitovem a mají velký hlad. Úprkem míjíte jednu hrobku za druhou, kličkujete mezi záhony hřbitovního kvítí. Nemrtvých je čím dál víc a jsou všude kolem. Nemáte už moc času. Ale ani to vám nezabrání v té hrůze zpomalit a podívat se nahoru, jak ten měsíc v úplňku dneska ale náádherně září. Tohle je třeba příklad songu „Infestation“, který je vystavěn spíše dramaticky než bezhlavě nářezově. Mexikáni přiměřeně často sundají nohu z plynu a melodií vykouzlí atmosféru. Připomnělo mi to časy trávené poslechem debutu TIAMAT nebo, světe div se, SADNESS. Z jednotlivých položek mexického playlistu je patrná (úspěšná) snaha o atmosféru. Nemám rád tvrdost a brutalitu jen tak pro nic za nic a za každou cenu…mám rád kontrasty, a ty mi ZOMBIEFICATION poskytují v dostatečném a zábavném množství.

Ke zvuku nahrávky nebo k instrumentaci nemám sebemenších námitek. Album „Procession Through Infestation“ je (chce se říct) teple lidské. Přirozené a uchu téměř lahodící. Tedy uchu staromilce, neboť djentař si tentokrát opravdu nepošmákne. Je slyšet, že ve studiu seděli a hráli opravdoví lidé, kteří navíc věděli, jak se nástroje drží. Sympatické…příjemné…a nečekaně poctivé. Metal!!! Ze ZOMBIEFICATION asi nespustím oči...