Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Náročný úvod do pracovního týdne vystřídala oáza klidu a odtržení od okolního světa. V podvečerních hodinách se tiše srocovali příznivci netradičních tónů ukrytých v mystickém hávu kytarového vizionářství. Nemnoho osob bylo zainteresováno do pondělního koncertu, který měl prazvláštní esenci ve vzduchu. Bylo to něco těžko lapitelného a pojmenovatelného. Genius loci Žižkostela opět úřadoval.

Hned několik pořadatelsky-nadšeneckých organizací se ujalo role hostitele kapel Aluk Todolo a Sum Of R na jejich evropské štaci. Nutno přiznat, že po organizační stránce probíhalo vše v naprostém pořádku a poklidu. Co ovšem mělo trochu nemilý vliv na prožitek, byla provozní složka Žižkostela. Toto místo je na akce tohoto typu vyloženě stavěné a je pak škoda, že si majitelé budovy nedokážou moc dobře pohrát s detaily. Třeba taková drobnost jako že k občerstvení bylo jen pivo a cola. Cožpak o to, pivo jsem si dal, neboť zde čepovaný produkt Vinohradského pivovaru mám rád, ale když tahle dobrota došla, začaly se rozdávat lahváče s kozlem na etiketě. To je pro podnik, který si vybral jeden z malých pivovarů jako jedno z lákadel, trochu podivné řešení. Nehledě na fakt, že situace nastala poměrně brzo, tedy někdy na začátku setu první kapely… Ale co už, nepřišli jsme přece na pivo, ale na muziku, takže jeden kousek čepovaného jsem stihl a na žízeň bohatě stačil.

Jako první vystoupilo duo Sum Of R, což je kapela původem ze Švýcarska. Už pohled na nástroje dával tušit, že tohle bude zajímavý zážitek. Basa a bicí, nic víc, nic míň. Vlastně ještě nějaké ty efekty a samplíky. Pomalý rituální rozjezd prazvláštní performance měl nebývale pohlcující váhu. Basová kytara vyluzovala takové zvuky, až šla hlava kolem. To mi trochu připomnělo instrumentalistu Sweeps04. Naproti tomu bicí jely tu svižnější tempo, tu jen rytmický kontrast, jinde zas až orientálně neuchopitelné ševelení. Hudebně by se to dalo pojmenovat asi jako drone, aby čtenář měl trochu představu. Ovšem tenhle přístup byl značně energický a chvilkami dokázal slušně zahýbat s tělem. Taky můžu říct, že jsem poprvé v životě viděl hrát smyčcem na činely. Nápadů bylo v téhle zvukomalebné mandale dostatek. To trochu vypovídalo i o množství vydaného materiálu, který má tato relativně nová kapela (vznik 2007) za sebou. Škoda jen, že neznám tvorbu více, nejspíš bych podpořil i je nějakou tou koupí. Stopy pánové zanechali pozitivní a velice působivé.

Po nedlouhé pauze byl hrací prostor přestaven k obrazu Aluk Todolo. Pozornost jednoznačně strhávala shora zavěšená větší žárovka. Zprvu byla odspodu nasvícena statickou lampou, ovšem když se kytarista různorodě opíral do svého nástroje, tak množství proudu do ní tekoucí vedlo k její různorodé intenzitě záření. Úžasný efekt a výborný nápad. Zároveň mne zaujalo jednoduché řešení vlastního loga - zatímco drtivá většina kapel si s sebou na vystoupení vozí plachtu, kterou věší na pozadí podia, Aluk Todolo mají na tenhle efekt speciální reflektor, který jednoduše promítal onen tajemný znak kamsi za záda skupiny. Pak tu bylo ještě několikero detailů jako třeba zvláštní, evidentně těžký železný předmět postavený doprostřed „podia“ (rozuměj, hrálo se ve stejné rovině, co jest divákovo hlediště). Netuším, k čemu taková věc slouží, ale je to zaručeně ozvláštňující prvek. No a pak to byla armáda krabiček a pedálů samotného kytaristy a zvláštně rozestavěné činely kolem bicmena, což se při hře ukázalo jako velice efektní záležitost. Inu, natěšen jsem byl náramně…

Nevím jaký signál si trojice Aluk Todolo domluvila, ale po několik vteřinách napjatého ticha v jednom okamžiku rozhučela své nástroje, přičemž jejich lomoz se nezastavil dřív jak za hodinu. Bezprostřední vpád nástrojů do sluchovodů byla brutální ofenzíva na psychiku přítomných. V ten moment došlo k jednoduchému prolnutí mysli umělců s přítomnými. Chytlavě rytmická muzika prostě nemohla nechat kohokoliv v klidu, aby si dotyčný alespoň nepodupával nohou. Podivně mátoživá hudba měla de facto stejný účinek jako trance na milovníky elektra. Do toho energicky vypjatého bušení bubnů a řinčení činelů nádherně kouzlila monolité melodie samotná baskytara. Ta jakoby vůbec stála samostatně kdesi opodál a její obsluha si prostě jen přehrávala své vlastní kousky. Zato kytarista zlověstně mučil struny svého nástroje, aby je následně rozsypal a později zase slepil v roztodivných krabičkách pod jeho nohama. Do toho všeho mohutné přítmí, zářící promítané logo kapely, blikající žárovka a mlha.

Zas takový znalec tvorby nejsem, ale řekl bych, že kapela přehrála kompletní novinku Voix ve svém chronologickém postupu. Z desky mě ten materiál nějak moc nebral, jelikož mi přišel příliš jednotvárný, zejména ve srovnání s dřívější tvorbou, ovšem naživo měla tahle muzika zcela jiné kouzlo. Intenzitě zážitku jednoznačně pomohlo perfektně zvolené prostředí Žižkostela a taky pohled na samotné hráče. Třeba bubeník co chvíli obracel oči v sloup, aby ukázal jen své bělmo a v podivné agonii vypjatě udával rytmus našich pohybů. Zejména nebezpečně rozhoupaná hajtka se tvářila, že každou chvilku vypoví svou funkci. Kytarista se naopak v jeden moment natolik rozvášnil, že odložil svůj pulzující nástroj a do rukou vzal desku s přidělanými efekty a výsledné zvuky deformoval a ohýbal, že by mu i Radek Kopel záviděl. Nakonec, když vše bylo dokonáno, si potlesk a hlučení davu vyžádaly ještě přídavek, kterým nebylo nic jiného než sonda do špičky tvorby Aluk Todolo. Hádáte správně, jestli si předříkáváte titul o okultní skále, nebo-li Occult Rock. Během té skladby bylo jasně vidět, nakolik je minulá řadovka pestrá a hojná, prostě perfektní dílo. Co však ve vzduchu visí jako nezodpovězený otazník, je závěr přídavku. Ten se projevil jednoduše jako výpadek proudu. Buďto došlo skutečně k nějakému blackoutu, nebo kapela vinou dokonalého sehrání všechno utla tak nenápadně, že vzbudila tento dojem. Nicméně i to mi přišlo jako součást bezchybného a nanejvýš výtečného vystoupení.

Za sebe mohu prohlásit, že tenhle koncert si zapisuji po bok skutečně těch nejintenzivnějších a nejzajímavějších, jaké jsem kdy viděl. Stačilo k tomu opravdu velmi málo – místo konání, hladký průběh, dvě kapely a to vše na špičkové a nevšední úrovni. Energií jsem nabit dokonale, díky za to! Mimochodem LP verze alba Occult Rock byla ten den vyprodána, ovšem spokojil jsem se s digipakem.

Na koncert byla autorovi reportáže udělena akreditace pořadatelem Naše koncerty.