Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Animé + Flash The Readies

Animé + Flash The Readies

Jirka D.13.3.2015
Křest nové desky Animé byl spojen s vystoupením Flash The Readies, jednou v Olomouci a pak na revanš v brněnském Metro Music Baru. Do Olomouce jsme tentokrát nejeli, ale na koncert v Brně zašli.

První motivací objevit se v pátek v Metru byla samozřejmě aktuální a zatím stále velmi mladá deska Flash The Readies, o které jsem psal, kterou jsem zkoušel ze všech stran a které jsem na chuť přicházel pomalu; určitě pomaleji než albu předchozímu. Navíc mi jedno vystoupení uniklo (společně s Heiden v prosinci, možná jste někdo byl) a udělat stejnou chybu podruhé jsem už nechtěl.

 

Řečeno stručně, naživo jsem s novými skladbami měl úplně stejnou nesnáz jako s jejich poslechem z kompaktu. Současná poloha FTR jde příliš do sebe, uzavírá se ve vlastním světě, introvertně a nepřístupně. Možná je to jen můj dojem, ale některým pasážím jakoby chyběl život, noří se kamsi do neznáma, cizím vstup neusnadňují a posluchači pak zůstává jen zmatený pocit, jestli je chyba v něm nebo v muzice. Možná někde uprostřed, těžko soudit. Pravdou je, že následné erupce post rockových kytarovek jsou o to silnější, výraznější a ve všech ohledech strhující, ale cesta k nim se mi zdá příliš dlouhá a nevýrazná. Kontrast se starší tvorbou je zřejmý, s muzikou z výborného alba „In Belvedere“ jsem doma, maximálně spokojen a nakloněn k superlativům, u současné tvorby lehce váhám. Každopádně Flash The Readies jsou na české kytarové scéně úkaz, novu cestu respektuju, sleduju a nadále držím palec.

 

Tvorbu Animé naposlouchanou moc nemám a zařadit novou desku „Dead Trams“ do kontextu jejich diskografie si netroufám. Jejich muziku mám sice v úctě, ale její směřování do růžového spektra mi nikdy dvakrát nesedlo a vlastně stejný problém jsem měl i s jejich koncertem (ostatně minule po boku Illegal Illusion tomu bylo stejně tak). Animé hráli líbivě, místy to sladili příliš i na mou ženu, ale takový je stav věcí a je třeba je brát či nechat být. Z nové desky se hrálo logicky hojně, hned po křtu zazněla bezva věc „Nothing Wrong“, došlo na „Human Torch“, která mi především díky posazení vokálu připomíná Brandona Boyda a jeho Incubus, nebo na „Train“, která se mi z nového alba líbí asi nejvíc. Samozřejmě jde o rytmiku a hlavně basovou linku, sice běžnou pro folkaře nebo country kapely (nejednoho určitě napadne tvorba Nylon Jail), ale tahle skladba díky ní dostává výborný náboj.

 

Hrálo se celkem dlouho, čas jsem sice nesledoval, ale vedle hojného zastoupení nových věcí zbyl prostor i k návratům do historie. Část koncertu jsme prokecali s všudypřítomným Medvědem, což bylo setkání sice překvapivé, ale v kontextu věcí vezdejších docela přirozené. Brno je malé, jeho scéna rovněž a všichni se znají se všema. Kolem desáté (nebo tak nějak) byl zatrouben konec, na pořadu večera byla diskotéka a klub se začal plnit.



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

rotten77 / 29.10.13 9:46

S Flash the Readies to mám stejně jako Jirka - na tenhle koncert jsem jel jenom kvůli nim a Kwoon byly jenom jako "předkapela". Lepší desku jsem letos zatím neslyšel - a to nejenom v kategorii "postrock", ale napříč všemi žánry. S Tomášem jsem před nahráváním komunikoval ohledně postu další kytary, případně vypomáhat jako basák, ale na inzerát jsem se ozval v době, kdy už bylo pozdě :-(, takže jsem očekával, že album natočí stejně jako předchozí - za pomoci kamarádů muzikantů. Takže tříčlenná sestava mě celkem překvapila, ale zvládli to fakt skvěle (očekával jsem další kytaru někde v pozadí). Trochu mi ale neseděl na koncertě zvuk. Dlouho jsem přemýšlel, čím to bylo a nakonec jsem dospěl k názoru, že to bylo jako nahrát desku, udělat dobrej mix, ale zapomenout na mastering. Prostě to nebylo všechno tak spojené, jako na albu, ale s tím se moc naživo udělat nedá. I přes tohle všechno mám ale z koncertu dobrý pocit. Trochu mě "mrzí", že jsem pak z Kwoon udělal hlavní kapelu večera. Špunty jsem měl už od začátku, takže hlasitost mi vůbec nevadila. Sice se často opakovalo stejné schéma - klidný začátek, klidnější "stopka", hlasitý nášup, ale takový postrock prostě je. Sečteno, podtrženo - letos (zatím) nejlepší koncert, na který jsem šel.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky