Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Anti-Human Fest Vol. X

Anti-Human Fest Vol. X

Bhut14.11.2014
Co se dělo v pátek 7. listopadu večer? Proběhl desátý ročník undergroundového festíku Anti-Human. A že to underground opravdu byl…

Celý večer začal dosti rozpačitým způsobem, kdy avizována devatenáctá hodina startu se stala jakýmsi do větru plácnutým milníkem, aby se snad začali lidé scházet. Abych řekl pravdu, když jsem chviličku před sedmou vešel do Modré Vopice, byl jsem v šoku. Stoly ledabyle obsazené pár lidmi, podium zelo prázdnotou, na němž nestála ani postavená sada bicích. Prostředí napovídalo, že na čas se rozhodně nepojede. Naštěstí došlo k nečekanému neplánovanému setkání s několika přáteli, takže vzniklý prostoj mi celkem utekl.

 

První kapela, jejíž úkolem bylo rozhýbat přítomné a proříznout ticho, byla blackmetalová smečka Degoryen. Už si ani nepamatuji, kdy jsem naposledy něco podobného viděl živě. Respektive jde spíše o způsob zvučení, kdy bicí měly spíše akustický lomoz a ostatní hrálo z kombíček (jedna kytara) a z venkovních repráků (zpěv). Alespoň tak to na mne působilo, ačkoliv zvukař, vcelku zručný, přítomen byl. Degoryen tím pádem dosáhli ryze undergroundového vzezření, jak zvukem, tak vlastní vizáží. Stejně tak jejich repertoár se nesl na obdobné vlně a posluchač s vyššími nároky tady jednoduše neměl šanci pochodit. Vše bylo primitivně syrové, ačkoliv jistou jiskru si set zachovával, a jestli shledávám jejich vystoupení jako víceméně pozitivní, je to dáno jenom tím, že mi podobná produkce dlouho chyběla.

 

Domácí pražská divočina Narchost zpustila plejádu špinavého metalu jako druhá v pořadí. Základ tvořil ostrý black s příměsí thrash až death metalových postupů. Barevnost kompozic mi celkem sedla, včetně sebejistého koncertu. Na kapele bylo vidět, že je to baví a že hraje ráda a dává tomu vše. Ostatně tak by to mělo být, takže navzdory několika hluchým místům, které jsem neřešil, jsem si muziku užíval.

 

Dark Seal už jsem viděl před nějakým časem v rámci Chaos Tour 2013. Tenkrát jsem po prvním setkání usoudil, že jde o slušnou, leč průměrnou skupinu s možným potenciálem. Čas ukázal, že předtuchy nezklamaly. Kapela se našlápla úctyhodným způsobem a její současný výraz má co nabídnout. Pestré kytarové plochy a i bicí zdaleka nejedou jen obyčejný ratata rytmus, k tomu přidejme stylový vokál a dobře semknuté skladby, které se nehádají. Z Dark Seal mám opravdu dobrý pocit, protože to na odiu prostě umí a rozdávají energii od první skladby.

 

Anti-Human Fest uzavírala další domácí banda Nocturnal Pestilence. Počáteční zvukové trable byly naštěstí zažehnány a do lidí byla vzápětí nasázena silná porce klávesového blacku. Playlistu dominují skladby nové - propracovanější, řešené detailněji a snad i výpravnější. Třeba když se oko i ucho zaměří na Matyášovu kytaru, určitě smyslům neunikne jistá složitost a pestrost. Vystoupení uteklo jako voda a než jsem se nadál, byl tu konec. Důvodem jistě bude delší stopáž jednotlivých skladeb. Závěrem si ke kapele dovolím jednu poznámku – už to vážně chce živého bubeníka. Nezbývá než držet palce.



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

rotten77 / 29.10.13 9:46

S Flash the Readies to mám stejně jako Jirka - na tenhle koncert jsem jel jenom kvůli nim a Kwoon byly jenom jako "předkapela". Lepší desku jsem letos zatím neslyšel - a to nejenom v kategorii "postrock", ale napříč všemi žánry. S Tomášem jsem před nahráváním komunikoval ohledně postu další kytary, případně vypomáhat jako basák, ale na inzerát jsem se ozval v době, kdy už bylo pozdě :-(, takže jsem očekával, že album natočí stejně jako předchozí - za pomoci kamarádů muzikantů. Takže tříčlenná sestava mě celkem překvapila, ale zvládli to fakt skvěle (očekával jsem další kytaru někde v pozadí). Trochu mi ale neseděl na koncertě zvuk. Dlouho jsem přemýšlel, čím to bylo a nakonec jsem dospěl k názoru, že to bylo jako nahrát desku, udělat dobrej mix, ale zapomenout na mastering. Prostě to nebylo všechno tak spojené, jako na albu, ale s tím se moc naživo udělat nedá. I přes tohle všechno mám ale z koncertu dobrý pocit. Trochu mě "mrzí", že jsem pak z Kwoon udělal hlavní kapelu večera. Špunty jsem měl už od začátku, takže hlasitost mi vůbec nevadila. Sice se často opakovalo stejné schéma - klidný začátek, klidnější "stopka", hlasitý nášup, ale takový postrock prostě je. Sečteno, podtrženo - letos (zatím) nejlepší koncert, na který jsem šel.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky