Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Už na letošních Phantoms of Pilsen jsem zaregistroval leták propagující datum 15. 12. a jemu zasvěcený Apocalypsa Festival XVIII. Uběhlo pár týdnů a já se vezl autobusem směr Brno. Do Faválu jsem vpadl čtvrthodinku před vystoupením první kapely, takže někdy před sedmou…

Večer měli tu čest otevřít pagan metaloví myslitelé Radgorath, kteří zde zastoupili původně slíbenou Panychidu. Nějak jsem se těšil na Panychidu a změny v akci příliš nesledoval, a tak jsem byl trochu zaskočen, že plzeňáci nedorazí. Nicméně Radgorath jsem do této chvíle příliš pozornosti nevěnoval a proto bylo toto vystoupení vcelku příjemným seznamovacím rituálem. První kapela večera, při které došlo především k vychytání všech zvukových neduhů. Ten během prvních chvil nebyl příliš vábný, ale později se příjemně ustálil a po zbytek noci se extrémně nevychyloval. Dokonce i fandové nezůstali stát v povzdálí a obstojně podpořili jejich set. Stále mi však k líbivějšímu dojmu cosi chybělo. Kapela nezněla špatně, ale stále jsem na něco čekal, i když vlastně nevím na co. Zkrátka nebylo to ono…

Po nich otěže převzali ostřílení Žrec. Kapela má, jak bylo vidno, slušnou fanouškovskou základnu a dovolím si tvrdit, že na ně přišlo a pařilo nejvíc lidí. Ti na oplátku nabídli sedmdesátiminutový set, během kterého do davu běsnících napumpovali notnou dávku slovanské krve – krve předků. Nechybělo vůbec nic. Zazněly nesmrtelné songy jako Krev předků, Raráš Rakáša, Nebeské stříbro Perunovo, nebo Smrt a mráz, či 1066. Z Pamětí zazněla premiérově i Bída, kteroužto shledávám jako velice zdařilou skladbu vůbec. Došlo taktéž na Vítr na polích, při jehož uvolněnější pasáži kapela trošku zaexperimentovala a dostala dav pod podiem do stavu obdivovatelů Pink Floydovského umění. Velice příjemná vsuvka a zpestření. Závěrem jsme si vynutili přídavek v podobě lidovky Lystoczku Czerwenyj. Nikomu zjevně vůbec nevadilo, že set se trošku protáhl. Parádní vystoupení.

Následně se mysl musela jemně přeladit z juchavého skotačení do vážnějších a říznějších black metalových vod. Vlády nad publikem se chopili Algor. Trojice umělců do lidí nasypala dávku svérázného black metalu českého střihu. Jisté party mi skutečně hodně připomínaly jiné tuzemské black metalové kapely, ale tím však nechci tento set nikterak hanit. Stál jsem jak uhranutý… Volně jsem vstřebával nápaditou blackovou smršť všemi póry svého těla. Chvílemi bych možná uvítal kratší intra skladeb, neb se v těchto momentech vůbec nic nedělo, ale do atmosféry a kontextu snad zapadaly. Příjemné osvěžení v tuto pokročilou hodinu.

Hodiny se kývaly poněkud rychle a jímalo mne podezření, že poslední kapelu nestihnu celou. Nenechal jsem se však příliš vyrušovat a raději pozorně vyčkával vystoupení Hromovlad. Na podium vtrhla banda slovanských přívrženců a v sále se zase nálada přetavila ve folkového ducha. Parádní živelný set, při kterém si minimálně pokyvovali hlavou i ti nejvzdálenější návštěvníci. Síla a energie čpěla ve vzduchu a byla téměř uchopitelná. Kapela věděla, co činí a pěkně si pohrávala s fanoušky. Ovšem když se schylovalo k wall of death, účinek nebyl až takový, jak by si jistě mnozí přáli. Během přídavku už jsem se však připravoval k opuštění sálu, což mě mrzí. Ale i tak mohu s jistotou říct, že tomuto vystoupení nic nechybělo a splnilo všechna očekávání.

Poslední učinkující Heldentod už mi unikli zcela úplně. Rafika přeskočila půlnoc a mně v jednu hodinu odjížděl zakoupený spoj. Cesta z Faválu na hlavák potrvala přesně 40 minut (pěšky), což mne oprostilo od nudného čekání na lavičce před příjezdem. Je mi to vcelku líto, jelikož tento večer s sebou přinesl notnou dávku energie a živelnosti a obešel se bez újmy. Jen škoda, že jsem nepočítal s ukončením o pár hodin déle…