Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

// 3. 10. Branko's Bridge + Midnight Swimmers v Café v lese

U Branko's Bridge prostě od začátku úplně nevíte. U domácích poslechů tam je slyšet ten potenciál v těch sedmdesátkovejch kytarách, ale pak zase si říkáte, jestli to neni moc něžný, moc na jistotu, moc pro radost. A proto právě existujou podniky typu Café v lese, kam to prostě můžete jít prozkoumat a když si to nesedne, tak alespoň zakalíte na dobrym místě, takže nemáte blbej pocit ztracenýho času. Možná tak ztracenejch tří stovek, což je hodnota, kterou jsem přeházel na baru ještě dřív než začala hrát první kapela. (Café v lese je bohužel můj nejdražší nejoblíbenější podnik v Praze, stotřicet za panáka mezcalu vážení.)

No a kdo by to byl řekl, ten večer byl fullhouse, konec, vyprodáno. I kapelu to nějak překvapilo. Přitom, když pominu nějaký dva starý podezřelý tajný fízly tam, tak věkový průměr daleko za dvacku nešel. To jen až bude si někdo stěžovat, že kytarový kapely, potažmo koncerty dneska mladý nezajímaj. Neboj, oni je akorát nezajímaj tvoji Dymytry, nevypadá to na obecný problém. Takže našlapáno, ale naštěstí ne tak, aby to překáželo volnému pohybu po malém klubu, takže s volným přecházením mezi různýma pozicema, barama či na rauchenpause nebyl problém. Koneckonců třeba jedno cigáro pro mě dost zachránilo vystoupení předkapely Midnight Swimmers. 

Ti totiž rozjeli svůj set nějak moc uhlazeně, až tak trochu lísavě a já přemýšlel, jak dlouho jim to budu ještě tolerovat, abych si přibližně v polovině setu šel v jejich zájmu raději provětrat plíce. Když jsem se pak vrátil, tak ale do těch nástrojů třískali už docela jinak. Uklidili vokál i coldplayovské kotle a házeli sebou najednou do slušně intenzivních post-rockových gradaček, kdy už si nebylo stydno pohodit tělem. Cigareta to přitom byla normální, nepřejel jsem s ní předtím žábu nebo tak něco, takže až se zase odmilují a trochu naserou, tak by někdy mohli zahrát celý dobrý set. Ostatně jak se za nás říkávalo: "I takový Please the Trees můžou někdy nahrát album Carp."

Ty vole ale zato Branko's Bridge, to sedlo jako máloco. Bezpečně vyhraná kapela, věrná svým vzorům a kombinující různý kytarový přístupy do skočných, funkčních, "engaging" songů, u kterých se prostě nedá jenom tak stát. Je tam ten surf rock, ta psychedelie, ale třeba taky docela slušná dávka stodolovýho (ne podle těch manželů) country. To je tak dobře a smysluplně promíchaný, že se vůbec nestydíte tomu propadnout, jak ostatně roztančený plný hlediště bezpečně dokazovalo. Mně osobně to navíc sedlo tím, jak to prostě zní jako soundtrack ke starým tarantinovkám a přitom jsou to všechno původní songy, takže je to, jako bych poprvé tančil u Mazanýho králíčka. Prostě nadšení takové, až jsem se bál o svůj fiskální status při představě endorfinového skupování merche. Ještě že měli jenom cédéčka a výjevy na tričkách mi přišly krapet debilní, takže jsem se uhlídal a užíval si tu skvělou vlastnost Café v lese, že po koncertě se ještě nejde domů, protože je tam hezky a je třeba toho ještě spousta říct.  

// 9. 10. Owls Woods Graves + Above Aurora v Modrý vopici

Patronát nad koncertem těhlech polských obskurních blackmetalů držel Obscure Promotions, takže lístek byl napálenej na pětikilo a jelo se ve Vopici. Díky tomu to zase byla akce pro třicet unavenejch strejců místo vychlastanýho metalovýho večírku, kde měla téct krev a sliny někde na Sedmičce nebo v Underdogs. Co vlastně ten den dělal sakra Kreas? Hele každopádně nějak se to i za těhlech podmínek sešlo. Čas byl krásnej, začínalo se jak mělo, končilo ještě dřív než mělo, dvě kapely jsou na večer vlasně ideál, tři týpci, co maj foťáky s teleskopickym objektivem nechyběli, stejně jako ten vohnout, co pořád fotí na koncertech s bleskem na digitál z roku 2005 (vim to přesně, protože v tom roce jsem si kupoval jako horkou novinku ten samej).

Above Aurora mrdli zvuk hodně vysoko, takže už po druhym songu stojíce pod pravym reprákem jsem věděl, že po zbytek večera mají uši dořešeno. Jejich black metal tak nějak nevybočoval z pohodlných mantinelů. Sypačky se střídaly se střednětempými pasážemi, v riffech jsem nějakou záchytnou stanici moc nenašel, takže prostě takový standardní průplach sluchu, jehož jediným vybočením z normálu byl opravdu velmi hlasitý vokál, což nevím, zdali bylo skutečně výkonem zpěváka nebo jeho vytažením na mixu. V několika pasážích jsem se podivil nad změnou zvuku, kterou měla na vině vypadávající baskytara, díky čemuž jsem konečně poznal její úlohu v metalu.

Druzí krakovští Poláci Owls Woods Graves šli na jistotu do mých slabých míst. No prostě zněli jako Truchlo Strzygi. Hovadskej punk black, střídající sypanice s humca-dumca skočnýma rytmama opíjel víc než ta druhá flaška veltína, co jsem ten večer do sebe točil. Naprosto ideální situace pro pořádný... kurwa ale co to? Se otočim za sebe a všichni tam stojí a čumí na to jak na Janovo zjevení a když si někdo kejvne chvíli hlavou, tak se div okolí neomluví. Kde to do píčy sme? Tohle nebyl koncert, ve kterém jste měli možnost objevovat nějaké nové hudební postupy či vnímat sonické reprezentace vzdálených krás lomnických jezer. Tohle byla regulérní platforma na to nakopat do sebe osm piv a jít si před pódium vyrazit zuby. Ne vole, třicet fotrů tam stojí a čumí na to jak fanoušek Sabaton na kozy. Ok, mohlo to třeba nesednout, tyhle punk-blacky nejsou pro každýho, ale tohle byla jedna z pouhých dvou večerních kapel. Přičemž ani na té předchozí se nekejvalo víc, než tak dva lidi, tak na co tam kurva přišli? Koupit si akorát merch, na který se pak stála fronta? Nerozumim fakt ničemu. Co ten večer dělal sakra Kreas?