Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Do hotelu Zlatá Hvězda ve Vimperku, kde se toho večera konala akce Celebrity Deathmatch 3, jsem s přáteli dorazil něco málo po osmé večerní hodině. Chopili se stolu, půllitru s pivem a prohlíželi hrací prostory. K našemu překvapení byl velký sál prázdný a sloužil čistě jen k sezení, hrálo se totiž v menší místnosti s barem. Hudrování nad tím, že je zde málo místa, se záhy ukázalo jako zbytečné, jelikož vzniklá atmosféra byla natolik přátelská a družná, že odříznutím kapely od publika podiem by nemělo takový efekt. Tohle byl tedy šťastný tah, ten nešťastný bylo použití páry, která v daném prostoru udělala neprůhlednou mlhu, což bylo vzhledem k absenci světelné show lehce mimo mísu. Nicméně i obsluha té smrduté krabičky si toho vzápětí všimla a víckrát ji nepoužívala. Nakonec tohle byla jediná drobná vada na hladkém a razantním průběhu akce, která se - to předesílám - vydařila skvěle.

Úloha otvírací kapely padla na bedra Den za dnem, kteří z počátku nastolili tvrdý řád svých tónů, čímž se jejich hudební směřování jevilo více jako death metal. Teprve ve chvíli, kdy se do hudby vměstnal zpěvák, bylo jasné, že se bude pokračovat v hrubém hardcoru. Právě díky kytarám, které pokukávaly po metalové hudební odnoži smrti, se celek jevil techničtěji a výraz kapely byl tak posunut o kousek dál. Což bylo příjemné. Kapela měla dokonalý tah na branku a jejich upřímná přímočarost měla náležitý účinek. Byl to dobrý start.

Mírně odlišnou a vyčnívající kapelou byl čtyřčlenný Zputnik, v jehož čele stála zpěvačka s cyber gotickou vizáží a specifickým vokálem. V hudbě, kterou se prezentovali, byla zřejmě nosným prvekem elektronika - totiž právě elektronické zvuky rozehřívaly každou skladbu a patrně pokračovaly i dál a jistou roli hrály v jednotlivých pasážích. Ovšem jejich hlasitost byla o poznání nižší než zbytku nástrojů, takže vlastně nebyly slyšet. Neméně důležitým elementem byl zpěvaččin štěkavý hlas dostávající hudbu do zajímavých rozměrů, které by šly charakterizovat jako elektronický hardcore punk.

Jedna z českých HC stálic a matadorů žánru jsou bez pochyby ostřílení Delusion. Otěže nad publikem převzali s chladnou sebejistotou a počali s ním manipulovat vyloženě šíleným způsobem. Směsice razantních skladeb s důrazem na syrovost měla obzvláště silný účinek a tak není divu, že teprve v tuto chvíli začal dav pohybovat svými těly o poznání divočeji. Chemie kapela vs. lid zafungovala, náboje v podobě energických skladeb byly neúprosně páleny do lidí a zdálo se, že tenhle set vůbec neskončí. Ano, byl dlouhý, ovšem ani náhodou nudný, právě naopak. Což se samozřejmě podepsalo na náladě všech přítomných. Zkrátka vynikající práce.

I když byla laťka nastavena opravdu vysoko, bylo patrně nutné ji ještě posunout, což se i stalo. Better Way nahustili do davu tolik živelné syrovosti, že to bylo nezdravé. A právě na zdraví jistého jedince, kterého vynesli z moshpitu, se tato smršť podepsala, stejně jako na psychické pohodě dalšího fandy, který se rozhodl metnout půllitrem o podlahu. Čin hodný blbce. I přes indisponovaný stav basáka dokázala kapela do lidí napumpovat neuvěřitelné množství energie. Přátelskou a typicky HC atmosféru navíc umocňovaly již výše zmíněné prostory - jedna masa, jedna víra, jedno bušící srdce. Better Way předvedli skvostný set, jemuž nechybělo vůbec nic.