Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Časový harmonogram začátku koncertu se trošku posunul kvůli bláznivému hokeji, kdy náš tým svou prezentaci na šampionátu stejně ukončil bez branky. Zajímavé je, jak se lidé obecně zajímají o věci, které nemohou ovlivnit (např. hokej) a věci, které změnit mohou, nechávají klidně plout (např. návštěvnost koncertů). Ale nebudu se dále rozčilovat, protože i nyní (stejně jako ve většině ostatních případů) platí, že kdo nedorazil, prohloupil. Ale teď se vraťme do klubu Exit-us, do času krátce po dvacáté hodině, kdy se na podiu objevil holocaust.

…přesněji řečeno Hellocaustor. Vzhledem k tomu, že jsem kapelu viděl o nějakých pět dní dříve, mohl bych psát stylem ctrl+c, ctrl+v. I tentokrát totiž došlo k drobnému zkrácení setu. Nyní jej ovšem kapela pojala už chladně, jaksi navykle. Hellocaustor a jejich svérázný thrash metal šilhající po německé škole je dost silný kalibr na otvírání koncertního večera. Lidi se ještě pořádně nehýbou, hladina alkoholu ještě nepřesáhla pořádně ani jedničku. Tomu odpovídal i set. Byl sice parádně zahraný, ale chyběla tomu šťáva. Šťáva, na které se podílejí především ti pod podiem. Nemohu však kapele upřít parádní divokou podívanou na sehranost a samozvanou zběsilost, která k thrash metalu neodmyslitelně patří. Nechyběly ani silné vyhlazovací písně jako Thrash Till Death nebo tradiční cover Tormentor, jen ohlas byl poněkud unylý.

Následně si slovo vzali Naurrakar, na které jsem byl ten večer zvědav opravdu nejvíce. Jednak jsem je neviděl delší dobu a jednak došlo k personálním změnám, jejichž výsledek mě zajímal. První změnou byly jednoznačně bicí nástroje. Kapele se podařilo z našeho tuzemského rybníčku konečně vytáhnout kousek nedostatkového zboží – bubeníka. Tento na pohled velice mladý klučina dokázal válet, až jsem lapal po dechu. Smršť, kterou zasypal poddané publikum, jsem opravdu nečekal. Bravurně tak sekundoval střemhlavým rifům Egovy kytary a patřičně udával blackové tempo zběsilých fláků. Další citelnou změnou byl zpěv. Namísto Bathora do řad kapely vstoupil Agares. První dojmy jsou rozpačité. Na jednu stranu vokalista dobře zvládá frázování a hrubost, kterou Bathor nastolil, ovšem chybí barvitost. Áčko dostaly především kvílivé pasáže nebo mrtvolné přednesy s čistým hlasem, a výraz kapely tak lehce pozbyl na pestrosti. Během vystoupení premiérově zazněly hned dva zbrusu nové kusy (Pět megatun, Nukleární zima), které oproti starším věcem zní více uvolněněji, neb se nesou ve středních vodách. Každopádně více jsem si užíval staré dobré fláky jako Ke zdi, Epilog lidstva, Galerie šílenství nebo klasický kus Barcabel.

Dokončení vyhlazovacích prací na lidstvu, jak sám název akce napovídal, si vzali do rukou Infernal Blaze. Kapela je to slušně vybavená zdařilým repertoárem, který dosud veřejnému publiku vcelku chybí. Respektive každé jejich vystoupení si užívám jak po stránce vizuální - uhrančivé pohledy počmáraných blackošů - tak nepochybně i po té hudební. Líbí se mi jejich osobité pojetí blacku, které staví na zvláštní barvě vokálu, kterou jsem slyšel jen u málokterých kapel. Dosti je odlišuje od ostatních a staví kapelu do zajímavého světla. Živě je pak tento výraz o něco mocnější a výraznější. Poznával jsem songy z dosud poslední desky Veiled Signals a lehce se ztrácel v ostatní tvorbě, ovšem to už je individuální záležitost. Důležité je, že veškeré skladby měly silný potenciál a dokázaly pozornost udržet i pro tu hrstku přítomných. Tento večer byl tím pádem stylově ukončen mrazivým black metalem, jež se rozprostíral nad pustinou zničeného lidstva. Příjemné setkání.