Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Cobra Run 2016

Cobra Run 2016

Bhut15.4.2016
Nedělní psychedelický dýchánek v rytmu Finska, aneb zpátky do sedmdesátých let.

Nedlouho poté, co doběhl Rituál II v rámci trilogie Suomi Weird Spring bylo oznámeno, že třetí akce se ruší. Tím naše publikum přišlo o zajímavě vyhlížejícího interpreta Mr. Peter Hayden. Ovšem o podivnosti z Finska, a to přímo z Tampere, jsme zas tak ochuzeni nebyli. V neděli 10. 4. se totiž na sedmičce zjevili hipíci Death Hawks, kteří měli sice do rituálu daleko, zato trip to byl jak z Woodstocku.

 

V roli předskokana se ukázala kapela z našeho tuzemského podhoubí - psychedeličtí výletníci The Madhouse Express. Ti začali svůj set pěkně stylově, aby tak od začátku bylo jasné, že se navrátíme o několik let nazpět. Jejich vzletný hard rock chvíli koketoval s Pink Floyd, jindy byl zase nasládlý sabbathovským experimentem. Ovšem stále se držel onoho žánrového mantinelu, kterým byla pestrobarevnost psychedelie. Takže hodně efektů, hodně zvláštní způsob hry na kytary a taky nějaké orgie na lap-steel kytaru. Naživo mne tahle banda vážně baví, protože oni zkrátka umí. Rozhýbou vás stejně výtečně, jako uvedou do transu. Tenhle support byl vybrán právem skvěle, za což tleskám.

 

Druhou a hlavní kapelou pro nepříliš zaplněný klub byli finští Death Hawks. Ti zamrzli v čase přelomu šedesátých a sedmdesátých let. LSD z nich vyloženě zářilo a to nejen z hudby, ale i ze stylizace, kdy zejména zpěvák působil opravdu reinkarnovaně. Jeho hlas byl podobný Eddiemu z Pearl Jam v tklivějších polohách, vizáží však byl hluboko ve zmiňovaných letech. Pánové nastoupili svižně, aby pak dalšími skladbami podmalovávali atmosféru do vln relaxačních. Občas to na mě bylo až příliš dlouhé a spíše bych si potřeboval sednout, zavřít oči a nechat se nést. Na druhou stranu byla radost sledovat, jak si pánové užívají vlastní hudbu a noří se do její spleti. Třeba klávesák, který byl zavalený hradbou svých nástrojů a efektovacích pultíků, uměl kouzlit opravdu zvláštní nálady. Nejvíce však, když vytáhl saxofon a některé pasáže patřičně ozdobil. Ke konci setu Death Hawks nasadili uhrančivou Black Acid, kterou svůj čas příjemně završili. Dokonce i pár minut po desáté, což je na striktní dodržování harmonogramu na Sedmičce až s podivem. Tuhle situaci lze odůvodnit tím, že nešlo o žádnou divočinu, na kterou jsme v těchto prostorách jindy zvyklí. Bylo to takové slunné zakončení nedělního dne. 



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Oliva / 20.3.15 20:44

Tímto směrem se rovněž uvažuje. V praxi by to znamenalo časově mnohem více práce pro Pavla Kurtina, který chystá projekci, a 2-3x delší vyhlašování, ale ani to by nezaručilo, že se lidi přemístí k pódiu a budou to sledovat. Tím spíše, že před vyhlašováním je třeba kvůli projekci odklidit bicí, což trvá pár minut, během nichž mnozí lidi odejdou pryč. Navíc je zjevné, že mnohé ty lidi nějaké výsledky ankety opravdu nezajímají a zajímá je spíše ten chlast apod. :) Kromě toho před pár lety se nevyhlašovalo na 2 části, ale všechno naráz v jednom bloku, což trvalo 30-40 minut, takže pár lidí si stěžovalo, že je to moc dlouhé, někdo tam i řval, kdy se konečně začne zase hrát :) Kdyby se to pojalo velkolepěji, z vyhlašovacích 2x 15 minut by vzniklo 2x 30 minut, které by bylo možná lepší rozdělit na 4x 15 minut (tedy ve všech pauzách), což by znamenalo neustálé odklízení a opětovné stavění bicích. Je to složité dilema...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky