Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Aktuální poloha Drom je víc než pohlcující. Alespoň se mnou jejich poslední nahrávky opravdu slušně zacvičily. Ve chvíli, kdy přišlo oznámení, že na světlo denní vyleze nové splitko, bylo ihned jasné, že jej musím pořídit. Nebylo snad lepší možné příležitosti, než koupě LP na koncertě, kde si ještě před pořízením materiál poslechnu hezky živě z první ruky. Pro tyto účely posloužil klub Underdogs‘, který se toho času proměnil v poměrně husté mraveniště. Respektive tak solidní účast jsem neočekával. Zjevně je po koncertech hlad díky vynucené pauze. Tu v klubu využili opravdu skvěle, neboť postavili menší podium v tom zapadlém koutě, aby i v pozadí stojící jedinci mohli pečlivě sledovat dění na něm. Navíc si připočtěme dlouhou lavici podél zdi. Tuhle změnu jsem uvítal a přijde mi jako krok správným směrem.

Bez otálení, bez dlouhých řečí – nástup Tengri byl masivní. A to natolik, že jsem v první minutě naříkal, že jsem si zapomněl špunty. Naštěstí se na vzniklou atmosféru dalo zvyknout a nemohu si stěžovat na hvizd v uších, takže nakonec bylo vše asi v pořádku. Nicméně hudba Tengri je dost barevná na to, aby byla zbytečně nasupená hlasitostí. Třeba housle by se určitě mohly pohybovat v trochu konejšivějších barvách než v ostré razanci. Jenže to by pak nebyl správný doplněk ke zbytku hudby... asi. Tengri, jakožto jedni z mála zástupců instrumentální polohy, musejí zaujmout dobrými nápady. A to se toho večera dobře povedlo. V momentě, kdy jsem si říkal, jestli už toho není trochu moc a není to nějak natahováno, přišla kapela s chytlavou pasáží a šikovným, zejména kytarovým výpadem. Bylo to moje první setkání s jejich muzikou a jsem tuze rád, že proběhlo beze ztrát. Naopak, zážitek mě pošoupl k nutnosti nějaké domácí studie.

Drom mají, jak už jsem ostatně výše uvedl, dost našlápnuto a jejich kondice je vážně skvělá. Hutnost koncertu byla hnána až do doomových poloh, což se mi jevilo jako jasné plus. Vedle nových věcí, které opět přinesly zajímavou a působivou paletu tónů, se prezentovalo i něco ze starších kusů. Tak třeba titulní věc Tady Bůh není – u té skladby jsem zkrátka měl husí kůži. Ten song má neuvěřitelnou sílu a skrytou energii. Třeba to při domácím poslechu tolik nevynikne, ale takhle živě, to byla velká událost a nesmazatelný zážitek. Ve výsledku mě však nejvíc dostala závěrečná pecka V tanci světel. Její pozvolná gradace vás pohltí a nepovolí ani na chvíli. Na závěr koncertu naprosto ideální volba.

Koncert o dvou kapelách je samo o sobě poměrně slabé lákadlo. Jenže je nutné připočíst váhu obou kapel ve smyslu jejich silné hudby. Pak ještě i prostor, neboť z Underdogs‘ se pomalu, ale jistě stává můj nejoblíbenější klub v Praze. Drobný suvenýr jako LP, solidní red ale na čepu – to všechno jsou aspekty, které dělají i ze všední události lehce mimořádnější úkaz. Nadšení nelze ukrývat.