Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Celé mini tour se odehrálo minulý týden a kromě zrušeného koncertu v Hradci Králové se zmíněné duo představilo v Praze, Plzni, Zlíně a v té moravské metropoli, konkrétně na Melodce. Jako (ne)Brňák jsem tenhle klubík chvilku hledal, podařilo se mi dostat se na jiné místo (ale jen o jeden barák vedle), kde sice bylo spousta lidí jako na koncertě, ale skoro všichni byly staršího ročníku a ve společenském oděvu. Takže něco se určitě konalo, ale o metal asi nešlo. No nic, jeden skromný dotaz a za pár minut jsme si kupovali lístky za sto peněz na tom správném místě.

Celkem malý klub Melodka nás uvítal svou prázdnotou, když nepočítám muzikanty a barmana, bylo nás tam dohromady tak deset….možná. O půl osmé, kdy se mělo všechno začít, nás lehce přibylo, ale opravdu jenom lehce. Nevím, jestli šlo o mazaný záměr, ale asi v tuhle dobu se zkoušejícím muzikantům podařilo definitivně odpálit zesilovač baskytary, čímž fanoušci získali trochu času se dostavit a vyplatilo se. Chvíli před devátou, kdy se na místě objevil, zapojil a vyzkoušel čerstvě dovezený, funkční basový aparát, posedávalo a netrpělivě očekávalo trochu hudby snad čtyřicet a možná i trochu míň skalních příznivců moderního metalu. Návštěvnost teda nic moc, ale výhoda je, že se člověk nemusí mačkat, je dobře vidět, neskončí s propálenou mikinou od cigarety a s pivem za krkem. Takže pohoda.

Gospel Of The Future vydali svoje nové CD nesoucí název The Elipse někdy v červnu a tak bylo co představovat. Jejich muziku jsem zatím neznal, kromě drobného poslechu na webu, nějakého čtení a zaškatulkování do trendového sludge stylu jsem o nich nevěděl nic. Začali hrát někdy před devátou a hned napíšu, že kolem půl desáté bylo hotovo. Decentně krátké vystoupení bylo ale vyrovnáno intenzitou projevu. Hutná, pomalá a depresivní muzika naplnila prostor klubu černočernou atmosférou nicoty. Nikam se nespěchalo, byly chvíle, kdy se zabralo do strun tak jednou za vteřinu, ne-li za dýl. Kytary posazené hodně hluboko, baskytara ovládaná jednoduše, ale dost rázně drobnou dívenkou, dávaly temný výsledek, který sice neměl hitový potenciál, ale za to dokázal strnout a uchvátit zcela jiným způsobem. V jejich muzice není příliš mnoho zpěvu, ale když o tom přemýšlím, je to asi tak správně. Hlavní síla je daná pomale se převalující hudební mašinérií, která na mě v ten moment dosedla jak slon.

To FDK slibovali vydat nové CD Earthlinked na začátku září a stále se jaksi nezadařilo. Na jejich omluvu budiž řečeno, že problémy má tiskárna s výrobou digipaku, muzika je hotová a volně k poslechu na webu. Pro zájemce byla připravena příjemná akce – předplatné nového materiálu za stovku s dodáním poštou až domů. Takže zatím mám lísteček a jen doufám, že se tiskárna se zlacením obalu nějak vypořádá v rozumném čase. Jejich první deska Borderline slibovala kytarově dost plný a intenzívní poslech a představený nový repertoár z mého očekávání neslevil ani kousek. Dva kytaristi občas doplňovaní o třetí kytaru zpěvákovu tvořili hlavní dominantu hudebního projevu, který od předchozích G.O.T.F trval něco okolo hodiny. Cholda se kromě zpěvu a kytary staral ještě o klávesy a zvukové efekty na notebooku, takže jsem ani moc nechápal, jak to všechno zvládá dohromady. Hudba FDK už byla o poznání melodičtější, chytlavější a líp vstřebatelná pro víc lidí. Celé jejich vystoupení uteklo hodně rychle, až moc, řekl bych. Kluci brali jednu píseň za druhou, pauzy téměř nedělali a musím přiznat, že jsem měl dojem, že už toho mají za ten týden dost a chtějí mít už všechno za sebou. Scházel mi jakýkoliv kontakt s publikem a celé jejich vystoupení, byť hodně dobré, mi přišlo lehce uspěchané. Přidali ještě jeden kousek navíc ze svého prvního CD a úplně na závěr koncertní specialitu věnovanou kolegům – Gospel Of The Future cover, který všechny příjemně pobavil. A před jedenáctou bylo hotovo…

Bohužel se mi nepodařilo udělat žádné fotky, čímž se omlouvám, ale prostě to tak je.