Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jirka D.: Cestou na Flédu jsme se s kolegou stavili na růžek, po celodenním vydělávání na obhajobu své existence jednomu vyschne v krku a volba mezi prověřenou kvalitou a tradiční Fléda-imitací piva byla naprosto jasná. Tak se stalo, že do klubu jsme přibyli právě ve chvíli, kdy T.L.O.R. už byli plně zabráni do svého setu a soudě podle zpoceného a poslintaného Křečka, pár skladeb už měli za sebou. Popisovat jejich set snad nemá většího významu, zcela standardně se před solidní instrumentální částí kapely odehrává zcela nesolidní vokální část, která se neštítí falešných zpěvů a nefalšované exhibice. Daleko k čistotě měly i Tomovy doprovodné zpěvy a kuňkání zpoza neosvětlených kláves, takže celkové dojmy jen potrhovaly dlouhodobě se prohlubující pochybnost, zda někdo z nás není v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Celkovým dojmem můžeme zamíchat přidáním osobních sympatií, ale když ty odložíme stranou, nezbude mnoho.

Garmfrost: Díky zvláštnímu zvuku, který se postupem večera sice lehce zlepšil (hlavně naším odchodem směrem ke zvukaři), nebylo zpěvům vůbec rozumět a pokud bych je měl nějak hodnotit, tak až na pár světlých chvil byly opravdu žalostné. Křeček je spíš šoumen než zpěvák a tak to skvělé Dashe místy dost kazil. Jako vždy prvotřídní výkony strunařů a rytmické sekce sváděly k poslechu hlavně jich, klávesy nebudu komentovat, ale lépe by bylo bez nich. Když to shrnu, vystoupení se mi nelíbilo, ale to není podstatné, svým fans se kapela bezesporu zamlouvala a také od nich měla velkou odezvu.

Na koho se ten večer přišlo, bylo jasné. Po velice krátké přestávce nastoupila Insania a rázem byl zaplněn celý sál Flédy. Zkraje jsem málem nepoznal Polyho, který ve svém novém image šokoval určitě nejen mne - nagelovaný patka účes z něj udělal naprosto jiného člověka - ale jak otevřel ústa, bylo vymalováno. A jak se dalo čekat, rvali to do nás pod tlakem.
 
Jirka D.: Jak už bylo naznačeno v úvodu, playlist Insania sestával z větší části ze starších věcí, což není nikterak špatně, ale jisté zklamání pro novinek chtivého zvědavce to možná bylo. Z nové desky se vlastně odehrála snad jen pětice skladeb, vedle singlovek „Nejsvětější trojice“ a „Božská komedie“ to byly „Ať shoří v pekle všechny kapely světa!“, „Bioprodukt podsvětí“ a tíž stravitelná „Neprojdou“. Poměrně dost prostoru dostaly známé věci z předchozích dvou desek a v samotném závěru zazněly i skvělé prehistorické záležitosti „U.R.Dead“ a „Zimní varování“. Soudě podle nových skladeb, Insania se drží rukopisu předchozích desek, i když částečně zjednodušuje rytmiku a přidává stop klávesových nástrojů. Kazatel Poly se nešetří sarkasmem a kritikou, za svědka si bere Ježíše a vina padá na hlavy nás všech. Nedivím se.

Garmfrost: Osobně jsem si posteskl po starých dobrých válech docela často. Ne že by nové songy nefungovaly, ale nemám naposloucháno, tudíž první setkání bylo víceméně oťukávací. Na desku se však těším. Řekl bych, že krédo jak desky, tak i večera byla naštvanost. Po letech byla Insania opět plná hněvu (byť ironicky podaném), odporu jak za starých SKIMMEDských časů. Hudební složka je podstatně jednodušší než v minulosti, na koncertě to ale šlape skvěle. V podstatě se pokračuje ve stylu nastaveném posledními alby, tedy přímočarost, razance, klávesy a hitovost.

Co jsem si ale užil, byly opět kvalitní texty, v nichž má Poly zřejmě pocit, že je čas zvednout hlas jak proti poměrům ve společnosti, tak klasicky proti bohu a podobným šlendriánům. Když Insania skončila, aniž by zahrála “Zimní varování” a zmíněnou "U.R.Dead" , skandování dovolávající se starých válů bylo jedinou možnou volbou. Chvíli nás nechali vyřvávat, ale pak se na pódium vrátili a oba prastaré skvosty nám naservírovali. Takže ukojen temnými slovy

“Oblohu mi černá křídla vraní zakrývají
Propadám se zlou krajinou k běsným vidinám
Ty se s fantastickou realitou prolínají
Takhle u nás v našem kraji zima začíná”

jsem odešel s Jirkou do černé půlnoci směrem divočina nočního Brna a jeho úžasné rozjezdy.

Jirka D.: Celkově tedy nelze mluvit o radikálních obratech a změnách, což je ve své podstatě dobře, minimálně pro fanoušky tvorby z posledních let, dřevní časy zimních varování jsou prostě pryč. Isnania dál pokračuje v nastavené linii, dech ji dle všeho nedochází a chuť s přibývajícími zkušenostmi a nadhledem roste. Na koncert samotný lze proto nahlížet s uspokojením, jakkoliv samotný akt křtu nové desky ohněm (rozuměj pokus zapálit CDčko kapesním zapalovačem) se nazdařil a mrcha ne a ne chytnout. Budiž odpuštěno i těm, jejichž intelektuální rozměr nedosahuje takové šíře, aby pochopili cedulku u vstupu do sálu, že v něm zakazuje se kouřit. Ježíš miluje i ty, jejich jest království nebeské.