Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jirka D.: Úkol číslo jedna byl zjistit formu Six Degrees of Separation, jejich aktuální nahrávka nás mile překvapila a už cestou do Luhačovic jsme vedli protistátní řeči ve smyslu “až odehrají SDOS a pokud budeme padat únavou, zmizíme se před koncem”. Jakoby pořadatelé něco tušili, čtveřice SDOS byla v programu večera až na posledním místě. Zůstali jsme tedy až do konce.

Sorgh: Jasná taktika, hlavní lákadlo na konec. Nedalo se nic dělat, alespoň jsme provedli osobní kontrolu kapel, jimž v nedávné době vyšly novinky. Z první poloviny večerního matiné jsem mě takový nijaký dojem a to hlavně z hlediska „podpory“ fanoušků. Jasný, hrál se hokej, kdo neskáče není Čech a podobně, blablabla. Ale ty první kapely si zasloužily pozornost, kodrcaly se do Luhačovic poměrně zdaleka, takže tady dávám „fanouškům“ palec dolů za nezájem. O nové desce Antigod jsem celkem nedávno psal a zážitek z koncertu byl podobný. Spíš mě zaujali Deathstar, kterým to ovšem zase mastil zvukař, takže to nebylo vždycky úplně jednoduchý...

Jirka D.: První trojici kapel si dovolím shrnout do jednoho odstavce a přiblížit svoje dojmy jako více (Doomas, Antigod) či méně (Deathstar) rozpačité. Mnohem zajímavější mi přišla naprostá ignorance fanoušků, kteří ve foyer sledovali projekci hokejového zápasu, do hlavního sálu si chodili akorát pro pivo, a tak Doomas a následní, technicky slušně disponovaní Deathstar odehráli v podstatě pro prázdný sál. Zažil jsem už hodně, ale tenhle naprostý a nepředstíraný nezájem mě opětovně utvrdil v tom, že člověk se učí stále. Deathstar si navíc užili slušné trable se zvukem a zvukařem (o něm ještě bude řeč), oželet museli samply a při představě, že kvůli tomu všemu jeli z Mostu a pak nazpět, mně není úplně volno. Třetí Antigod už měli kulisu slušnou (čti pár desítek postávajících), jen jejich vystoupení mi přišlo jakési nanicovaté a neodnesl jsem si z něj nic, co by stálo za detailnější zmínku. Prostě pár starých bardů, nařvaný mladík za mikrofonem a death / thrash hraný především pro svou vlastní potěchu. OK, proč ne.

Sorgh: Doopravdy bavit jsem se začal s Tortharry. Konečně solidní zvuk a lekce deathu, která naši domácí scénu posouvá do světové ligy. Svět se sice nezbořil, kapela nepředvedla salta vzad, ale svým našlapaným stylem mě roztopila do běla.

Jirka D.: Tortharry na pódiu jsou pro mě jistota se všemi klady a zápory toho slova. Líbí se mi jejich tah na branku a to nejen ten hudební, ale třeba i preciznost v přípravě scény a ve vlastní prezentaci. Navíc jejich zvukař dokázal, že i v tom akusticky docela mizerným prostoru jde vytvořit něco jako důstojný zvuk, což se před tím ani potom už nepovedlo. Oficiální zvukař večera byl tak trochu popleta a svůj díl si vyjedla i následná Insania, jejíž nazvučování připomínalo s prominutím frašku.

Sorgh: Můj pohled na Insanii se v Luhačovicích krapet změnil. Jejich novinka mě dosud příliš neoslovila, ale teď naživo jsem jen marně hledal důvody, proč si desku doma nepustit. Snad ve mě dozrála a zaležela, a i když dám stále přednost předchozím třem albům, čas si na ni udělám. Insania předvedla show typu blesk, sázela tam pecku za peckou a odehrála snad nejdelší set ze všech kapel.

Nejvíc zvědav jsem byl zcela logicky na SDOS. Jejich poslední desku znám tam i zpátky nazpaměť a chyběla mi tak jen živá prezentace silného materiálu. Zklamán jsem rozhodně nebyl, ale dokonalost desky se na pódium přenést nepodařilo. Hlavně Radkův zpěv přiznával lidské nedostatky a zachovával hranici normálna.

Celkově jsem byl ale zklamán nazvučením. Asi za to z velké míry mohl sál, který svojí špatnou akustikou často technicky nadupanou hudbu hnětl do hlukové masy, ve které se jen těžko orientovalo. Jenže mistr technik za svým pultem celkem zápasil a moc bych nedal za to, že se na výkonu kapel (krom Tortharry, kteří to již tradičně berou do svých rukou) negativně podepsal.