Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

„Přátelé, tomu se říká masakr!! V pátek i v sobotu jste dokázali, že stojí za to jezdit po klubech a dávat si to s váma pořád dokola. Wall of death, circle pit, headbanging, stage diving, tohle všechno se dělo v Litvínově i ve Velkém Meziříčí....prostě kotel se vším všudy. Suma sumárum, jedna prokopnutá blána na kopáku, jedny krvavý záda, jedny naražený žebra.“, komentují FOURTH FACE dva víkendové koncerty na svém bendzounu a nutno dodat, že nepřehání. Tuhle kapelu jsem naposledy viděl ... no, už to nějaký rok bude a vlastně ani nevím, proč jsem se po jejich koncertech nesháněl trochu víc. Mimo mě prošly i všechny personální kolotoče a tak pohled na mini pódium v Rock Depu byl nový se vším všudy.

Nyní šestičlenná formace a její snaha vecpat se do těch několika málo čtverečních metrů vyvýšeného prostoru byla zábava, která nám zpestřovala slopání lahvové Plzně snad hodinu. Už při pohledu na chystanou nástrojovku, množství pedálů a efektů bylo jasné, že na prostorový problém je zaděláno. Celý set začal samplovaným intrem a předčasně skončil po první skladbě, kdy poslední sbohem řekla zmíněná blána od kopáku a odešla. Další čekání, něco málo vtipů, improvizace a zpocený bubeník, ne nepodobný řidiči kamionu přezouvajícímu buchlé kolo od návěsu. A pak už večírek opravdu začal, opáčko úvodní skladby, následná „Requiem“, první těla létající prostorem a dva vokalisti předhánějící se ve snaze roztrhnout klub vejpůl. Během chvíle se ztratila hranice mezi těmi dvaceti výškovými centimetry, podlaha zvlhla koktejlem rozlitého piva, rumu a potu a i když tohle všechno už pár pátků sleduju z klidného odstupu, měl jsem skoro touhu si zavzpomínat.

V sobotu dorazilo fanoušků skutečně dost, vzduchem létaly jejich části, respekt kapely a sem tam vokalista. Koncertu skvěle sedl zvuk - vytažený akorát na hranici poslouchatelnosti ničil, ale nechával žít, rytmika duněla, kytary řezaly stejně jako kreslily pohodu zimního večera, kde pozvolna začínalo opět sněžit, a ze všech teklo jak u maturity. Nevím, kdy se končilo, vím jen, že se přidávalo dvakrát, modlili jsme se antirasistickou modlitbu a že můj lahváč Plzně byl zase prázdný.

V závěru se krátce zmíním o předkapele, kterou byli mládežníci CHEAP THRILLS z Velké Bíteše. Na rovinu – byla to slabota a rok dva ve zkušebně by klukům ještě prospěly. Nirvánovsky špinavý rock bavil první tři skladby, po nich se ale dostavil pocit vyčerpání jak přehrávaných témat, tak i mojí pozornosti. Vše šité v jednom střihu, po minutě opakování toho samého, instrumentálně nenápadité a hlavně po všech stránkách hrozný vokál. Můžete mě poslat do kopru a nebo se nad tím zamyslet, jak je libo. Pokud je záměrem hrát po okrese pro pár známých, pohoda, ale na vyšší ambice to zatím není.

Fotky byly vypůjčeny v galerii klubu Rock Depo, díky Bohoušovi.