Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Do ostravského klubu Barrák přicházím zhruba hodinu před začátkem, kupuji nezbytné občerstvení a potkávám pár známých tváří, se kterými vyplňuji čas před začátkem koncertu. To, že dnešní večer bude pouze a jen o death metalu, nemohl nikdo pochybovat. Klub se pozvolna zaplňuje do sympatického počtu a úderem dvacáté hodiny mohlo vše začít. S předstihem času zaujímám pro mě strategické místo napravo u oken, nedaleko podia.

Jako první se v roli předskokana představila pardubická smečka Dysangelium, kterou jsem už letos spatřil v květnu na šestém ročníku Grabofestu, takže pro mě nebyli úplnou neznámou. Pánové s frontmanem Zdeňkem s přehledem nasypali do obecenstva svůj ultrarychlý death metal říznutý thrashovými i blackovými prvky. Čerpalo se hlavně z loňského výborného alba Holykaust, ze kterého zazněly skladby Apocalyptic, Necrocult či Freedom, ale vzpomnělo se i na starší album Maniachrist. Dysangelium měli svůj čas vymezený, vše odsypalo přesně, jak mělo a pánové v žádném případě nezanechali špatný dojem.

Po krátké mezipauze, kterou jsem trávil raději venku před klubem, nastoupili do již slušně zaplněného Barráku floridští veteráni americké scény Malevolent Creation. Ty mám hodně rád (hlavně starší tvorbu) a viděl jsem je naposledy snad na Brutal Assaultu v roce 2007 v Jaroměři. Dávám však poslední dobou přednost jen klubovým akcím, fanoušek má ke kapele přece jen blíže a naopak. Malevolenti nebyli nikdy nijak zvlášť technickou kapelou, raději sázejí na svůj přímočarý death a nenechají si do toho nikým kecat. Ještě aby ano...

A začalo se pěkně od starších songů z alb The Ten Commandments a Retribution, které zkušeně promíchavali se skladbami jako Blood of the Fallen či Corporate Weaponry z aktuálního alba Dead Man's Path. Ze začátku můj celkový dojem trochu srážely delší pauzy mezi jednotlivými songy, ale drtivá většina setu byla zahrána s naprostou bravurností, brutalitou a přehledem, za což se jim od publika dostávalo zasloužených ovací. Na MC bylo vidět, že i přes trochu vlažný začátek si hraní nesmírně užívají. Ze zpěváka Bretta Hoffmana zářila naprostá pohoda a on se za to, stejně jako celá kapela, odvděčil svým zvířeckým přednesem. Nepřídávalo se nakonec nic, skončilo se v pravou chvíli a očekávalo se vystoupení starých dobrých švédských Grave.

Grave nastoupili něco málo před desátou a spustili to pěkně zostra výborným otvírákem You'll Never See, aby pak do setu pěkně zamíchali i songy novější - např. Passion of the Weak a nezapomněli na songy Plain Pine Box nebo Mass Grave Mass z aktuálního alba Out of Respect for the Dead. Frontman Ola Lindgren před pár lety zamíchal sestavou a já byl zvědavý, jak to vše společně zvládají. Nebylo se však čeho obávat, protože si vybral velice zkušené hudebníky. Kytarista Mike (taky kapela Graveyard After Graveyard) obsluhoval sedm strun, zato basákovi Tobiasovi (Dagger,ex-Dismember) stačily s naprostým přehledem struny tři. Bylo zajímavé Grave pozorovat hodně zblízka, vše bylo odehráno s lehkostí a zkušeností, neděly se žádné zbytečné pauzy - ty vyplnily pouze meziintra a vše odsypalo skvěle, rychle a nekompromisně. Samozřejmě nemohl chybět song Into the Grave, aby se kapela rozloučila s And Here I Die z alba Souless.

Dysangelium potěšili, Malevolent Creation přesvědčili, ale u mě to tento večer naprosto vyhráli Grave. A mám pocit, že nejen u mě.

Na akci byla redaktorovi udělena akreditace pořádající agenturou Obscure Promotion.