Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Kylesa, Sierra, Jagged Vision

Kylesa, Sierra, Jagged Vision

Mox13.1.2014
Konečně jsme se dočkali klubové akce Kylesa v České republice a byl to zážitek. Tento nadpis asi nejlépe ilustruje páteční večer, kdy se úctyhodná řádka lidí sešla právě na tuhle americkou ikonu sludge.

Pod nálepkou nakladatelství Retro Futurist vyrazili na evropské turné do Prahy, kde celá koncertní šňůra začala. Spolu s nimi se na cestu po Evropě vydali Jagged Vision a Sierra, oba údajně z USA, jak bylo uvedeno v prospektech. Celé turné podle všeho čekalo, až Jagged Vision vydají debut. To se stalo hned zkraje roku 2014, vše se utvářelo v dílně Philipa Cope, kytaristy Kylesa, obdobným způsobem jako loňské dílo s názvem "Psilp", s nímž do světa vyrazila Sierra.

 

Jagged Vision

 

Nutno podtrhnout, že až do příchodu Kylesa se toho mnoho nedělo. Úvodní slovo dostali Jagged Vision a velmi brzy poznali, že jejich hudebnímu projevu mnoho diváků nakloněných není. Byť s nádechem prašivosti, neměl předvedený stoner hardcore žádný z parametrů, který by měl potenciál přilákat. Jelikož kapele ubíral na nasazení pouze nezájem diváků a ani zvuk netrpěl zásadními vadami, lze výsledný dojem přičíst pouze tvůrčím schopnostem kapely. Pár světlých momentů produkce určitě měla, několik zlehčených propletených melodií rozhýbala hrstku boků, ale bylo vidět, že Jagged Vision jsou teprve na začátku hudební cesty.

 

Sierra

 

O něco lépe se předvedli Sierra. Trojice urousaných chlapíků spustila proplesnivělý sludge obdobného ražení, srovnatelný s dílem například Dark Castle, které v Čechách již také známe a s nimiž kluky ze Sierra spojuje opět nahrávací studio Philipa. Potemnělým, podladěným a v blátě se nořícím kytarám jsem neměl problém propadnout. Chvilka zděšení přišla ve chvíli, kdy zazněly první hlásky vokálu. Ještě notnou chvíli jsem bojoval s přesvědčením, jestli zůstat a být svědkem mrvení vcelku chytlavé hudby útrpným, čistým vokálem, nebo jít ven, až se objevila asociace s Kurtem Cobainem a já se rozhodl dát Sierra šanci. Cobain také nebyl žádný extra zpěvák a přesto jeho odkaz nebyl zapomenut. Jak tomu bude se Sierra, těžko říct. "Psilp" jako ústřední motiv nějaký ohlas u publika zaznamenal a na desce vokál zas tak nepatřičně nezní.

 

Kylesa

 

Jen co se v maximální skromnosti Sierra vypařila,  všechno začalo. Než jsem kolegovi sdělil své přání slyšet "Scapegoat", už dvojice bubeníků Carl s Ericem začala úřadovat. Laura se teprve zahřívala a snad až v polovině setu konečně vytasila svůj nabroušený řev. Za promítaní soustavně se hemžících kruhů a spirál nabíralo představení postupně na obrátkách a bubeníci na tom dozajista měli lví podíl. Na Brutal Assaultu se Kylesa předvedla vždy parádně, ale v takto komorních podmínkách je potřeba vytasit ještě lepší hodnocení. Jedinec se nechával unášet dál a dál od pevného břehu přítomnosti, až zazněla "Unknown Awareness". Ta mne poslala již mimo realitu a výsledný zážitek si mile rád nechám líbit kdykoli znovu. Možná chtěla Kylesa vrátit divákům jejich odezvu na předchozí dva interprety, ale zatímco v tu chvíli bylo publikum celé pouze Kylesy, členové kapely nedávali na sobě nic moc znát. Nekonalo se žádné vřelé loučení a chvíli to i vypadalo, že navzdory skandování nebude ani přídavek "Don´t Look Back" a "Said And Done". Nakonec byly prosby vyslyšeny a k maximální spokojenosti akci završily.

            

Po vydařené akci se objevilo jedno téma k zamyšlení. Všechny tři kapely byly oznámeny s uvedením své domoviny ve Spojených státech Amerických, ačkoliv se Sierra představila jako kapela z Kanady a u Jagged Vision se člověk dočte o kořenech v Norsku. K čemu může tato změna sloužit, netuším. A pochybuju, že by si to pořadatel vymyslel.



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Lister / 26.5.16 10:19

Ač normálně jsem moc línej něco psát, po návštěvě koncertu a přečtení tohoto reportu mám jakési nutkání se taky vyjádřit: Koncert byl skvělý. Nemůžu říct jestli je v mých TOP 5, protože mám za sebou už pěknou řádku hudebních představení, od Deep Purple (v komplet sestavě), přes Twisted Sister až třeba po Nightwish a Powerwolf. Směle ale řadím tento koncert ke všem zmíněným, které byly rozhodně jedny z nejlepších, co jsem zažil. Nelituju ani trochu toho, že jsem dal přednost Sólstafir před AC/DC, ač jsem měl možnost jít i na ně. A teď k reportu. Milý autore, i když s tebou souhlasím v názoru na Fjaru (je to fajn skladba, ale mají spoustu podobně dobrých), naprosto mi uniká tvé rozhořčení nad obecenstvem. Koncert Sólstafir není jak koncert Pepíčka Zímy nebo smyčcového kvarteta, kde by hlasité projevy byly poněkud nemístné. Druhý den jsem byl v Rudolfinu na Pražském jaru, být tam atmosféra jak v Akropoli tak znechuceně odcházím (samozřejmě nebyla), ale na Sólstafir? Důvod proč sem rockové kapely jezdí je přesně tahle atmosféra, přesně ty hlasité projevy a nezřízený řev, protože to je to, co ukazuje kapele jak je oblíbená a nutí ji to se vracet. Kdyby na koncertech Sólstafir byla ta komorní atmosféra jak popisuješ, tak sem jezdí jednou za 5 let maximálně. Navíc, kdyby neměli rádi hlasitou a bouřlivou atmosféru, nejezdí na Brutal Assault. Milovníci komorního poslechu nechť ať si pustí alba do kvalitních sluchátek a zavřou oči, rozčilovat se nad tím, že na rockovém koncertě je atmosféra jak má být je poněkud nemístné.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky