Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Malignant Tumour

Malignant Tumour

Jirka D.26.3.2012
Po nějakém čase opět akce v meziříčském Rock Depu, tentokrát lákadlo v podobě Malignant Tumour a tentokrát jsem vyrazil sám; nikoho jsem neukecal. Plakáty už nějaký čas dopředu ohlašovaly společnou družbu Malignantů a místních Bad Victim a evidentně zapůsobily, protože lidu se v klubu sešlo požehnaně a dlouho už jsem nezažil takovou účast. Něco prostě zafungovalo, možná ty plakáty vylepené na sloupech a občasně zašlapané v prachu chodníků, možná jarnější počasí a možná návnada v podobě kapely, která už to na české scéně válí přes 20 let.

Do jaké míry jsou vám známí Bad Victim, fakt netuším, ale jejich jméno asi bude patřit k těm, které v kontextu české scény neslýcháte tak často. Kapela založená v roce 2000, od kterého jsem ji živě viděl ... no řekněme víc než párkrát a to asi jen proto, že jsme všichni z jednoho města, prošla sice různými změnami sestavy, ale hudební výraz je stále tentýž a o vývoji se mnoho mluvit nedá. Inspirace u Slipknot byla patrná především v maskované image jednotlivých členů, ale naštěstí byla tato trapná cesta (snad definitivně) opuštěna, což by sobotní vystoupení jen potvrzovalo – masky prostě nebyly. Vůbec vlivy nu metalu (především v rytmice) byste asi v produkci Bad Victim dohledali celkem snadno, i když nejblíže má kapela k death metalu, nijak technickému, pojatému spíše řemeslně, razícímu si cestu vpřed v klidném středním tempu, snad v některých dobře rollujících pasážích jakoby zazněli Entombed; ale srovnávat by bylo dost odvážné. Z mého pohledu předvedli Bad Victim svůj zcela standardní set, který se nijak nelišil od těch předchozích, a tak i můj dojem zůstává stejně vlažný jako v minulosti. Pokud někde nenastane nějaký zlom (v kvalitě kompoziční práce, úrovni vokálních partů, v osobitosti výrazu, který zatím drží akorát plynová bomba), počítám, že se na tom nic nezmění.

 

Hudební osobitost nebyla silnou stránkou ani následujících Malignant Tumour, ale snad právě proto, že všechno ostatní má tahle čtveřice na háku a slovo nadhled si tu podává dveře s humorem a nadsázkou, byla inspirace Lemmyho odkazem odpuštěna a zapomenuta. Kdo zná, pochopí, kdo nezná, bude brblat cosi o revivalu... S jejich nástupem přišel na pódium i před něj život, který tepal do hlav přítomných slabou hodinku a svou rock’n’rollvou přímočarostí více či méně rozpohyboval snad všechny. Ve své podstatě dost jednoduchá muzika, kde máte občas problém rozeznat jednu skladbu od druhé, opětovně potvrdila pravidlo, že v jednoduchosti (tím nijak nesnižuju instrumentální vklad) je síla, která zabírá a odzbrojuje ... a nebo naopak nabíjí energií, která se následně uvolňuje. Dlouho jsem v Depu nezažil takový binec, jako tomu bylo při setu Malignantů a sám Bilos neskrýval potěšení a slova uznání, protože to, co se v některých chvílích dělo na těch několika málo metrech čtverečních, zavánělo průserem. Hranice fanoušci – kapela určena Bilosovým mikrofonem, který neustále hrozil, že frtontmanovi vyrazí zuby,  nakonec zůstala posvátná a tak kromě prasklé struny, drobných osobních potyček a nakopnutého stropního ventilátoru, který se od té doby točil dost šišatě, se nic moc nestalo a set všechny zválcoval v souladu s dobrou pověstí kapely.

 

„Hrajeme z lásky ... ale láskou hypotéku nezaplatíš.“ (Bilos, 24. března 2012)

 

Co více dodat – prostě vypečená akce, která proběhla snad ke spokojenosti všech, organizátorů (těm zejména patří díky), kapel i fanoušků, kterých na poměry klubu dorazilo opravdu hodně, jak tomu bývalo kdysi.



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

David Kasík / 12.3.13 20:42

Hmm... hodně nesourodá trojice. Audrey Horne bych si doma nepustil, ale naživo s trochou nadsázky... jo, proč ne? Hoši jeli nadoraz, šklebili se, klopili kytáry, běhali sem a tam. Prostě taková estráda bez hlubší myšlenky. Jako atrakce na uvítanou ovšem splnili svou úlohu na 120% :-) Sólstafir byli jednoznačně hvězdou večera... přirození, naprosto odzbrojující. Jejich set mě totálně dostal, ale 40 minut?? Bůůůů... setsakramentsky málo na takovou parádičku. To LDC jsem očekával s podstatně větší dávkou nervozity, poslední deska mi stále nějak nejde pod čumák. Přijde mi jako velké, nafouklé, prázdné... NIC. A vcelku podobně na mě působil celý jejich set... tedy s výjimkou starších songů, které sem tam dokázali rozčeřit jinak stojaté vody bez zjevných známek života. Katastrofální zvuk pohybující se výrazem někde mezi dunící koulí a opatlanou stěnou na nádraží v Horní Dolní taky dvakrát nepomohl... Zvláštní cenu zaslouží Pivní rozmanitost a triko s beránkem, které jsem na rozdíl od někoho:-))) dovezl až domů...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky