Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Mým mottem pro tenhle večer byla „zvědavost“. Neurosis poslouchám už dlouho, Terra Tenebrosa sleduju od jejich předloňského debutu, který vyvolal silně nadšenecké zděšení, ale ani jednu z kapel jsem živě neviděl. A kombinace jejich muziky na jednom pódiu? Ať už to napadlo kohokoliv, musel se ten den vyspat opravdu do růžova.

Do klubu jsme si vystáli frontu krátce po osmé (cítíte důležitost té poznámky?), prodrali se kolem lidmi přeplněného stánku Neurosis (cítíte důležitost té poznámky?), kde se už škrtaly některé velikosti vyprodaných triček (raději nic) a začali si hledat místo před pódiem, čas se nachyloval. Terra Tenebrosa se uvedli tematickým osvětlením a potemnělým intrem, pak nastoupila pětice maskovaných kapucínů a začala svůj set. Být tahle kapela obklopena před i za nějakým black metalovým undergroundem, nejlépe českým, psal bych cosi o nadšení, skvělé prezentaci, promyšlené image (blížící se krajanům Ghost), silné atmosféře a vrcholu večera. Jenže v Lucerně prvního července tomu mělo být jinak, ale k tomu se dostanu. TT měli především smůlu na zvuk, protože vychutnat jejich výrazově zajímavou produkci v té kouli hluku (omyl? záměr? čí?) byl celkem problém, ambientně laděné pasáže nevyzněly, rychlé části se rozmlžily do jakéhosi ultra-paskvilu. Set TT nebyl dlouhý, ale za sebe přiznávám, že stačilo.

Čekání na Neurosis se táhlo, trochu uměle a tak jsme na sebe koukali skoro až trapně – my, fanoušci, před a kolem pódia, členové Neurosis za ním. Občas se na placu mihnul nástrojový technik, cosi naladil, zase zmizel a čekání pokračovalo. Kdy koncert začal už vlastně ani nevím, ale to není podstatné. Pětice Amíků najednou přišla, hráblo se do strun „My heart for deliverance“ a bylo jasné, že předchozím Terra tenebrosa byla přisouzena divadelní úloha nižšího významu. Jedno slovo – respekt. Z té kapely to vyzařuje, stačí strašně málo a vy víte, že se kolem vás děje něco velkého, intenzivního, co se vám navždy zaryje do hlavy. Neurosis tohle umí. Tady ani nešlo o to, že se zvuk vyčistil, zmohutněl a fungoval přesně na hraně mezi dokonalostí a fyzickou likvidací, dokonce ani nešlo o to, za jakého období si kapela vybírala skladby (skoro polovina setu byla logicky z poslední desky, zbytek byl takový průlet až po „Locust star“ z Through silver in blood), tenhle příběh totiž nepsala fakta a reálie. Intenzita Neurosis se skrývá – samozřejmě kromě hudby samotné – v jejich nasazení, nenuceném a opravdovém vystupování, které se nemusí dopovat jakoukoliv image a pózami. Dokonce i osvětlení (projekce nebyla) bylo až na výjimky čistě bílé a nedošlo ani na vanilkový smrad. Přesto intenzita, při níž přestávám vnímat svět kolem. Nemám co bych dodal, koncert numero uno tenhle rok a horko těžko budeme překonávat.
 

// Pohled zpoza hřbitovní zdi (Bhut)

Tak to já to mám přesně naopak, Terra Tenebrosa sleduji od dob vzniku a k Neurosis jsem přivoněl loňským počinem Honor Found In Decay, z čehož je patrné, kvůli komu jsem tam stál. Pro mě byl set TT naopak krátký a dosti uhrančivý. Zvuk je stránka věci, o které raději pomlčím. Stopa, kterou ve mě Terra Tenebrosa zanechali, má silnější a kladnější otisk. Stačilo jen sledovat pódium a nestačil jsem se divit. Neuvěřitelně energický bubeník, který do své sestavy řezal jako o život, postranní kytarová křídla stavěla hlavní hradbu, která bohužel v té zvukové kouli příliš nevynikla. Basa se prodrala na povrch jen v určitých pasážích a nutno podotknout, že mě celkem zaujal její dřevní zvuk. A zpěv? To byla choroba sama. Extáze. To je to slovo a ona chemie, která mnou v ten okamžik lomcovala. Dalece mrazivě pak působilo zpěvákovo prosté sepnutí rukou a lehký úklon na konci každé skladby. Soudě dle okolí bylo vidět, že valná většina kapelu ani nezná a dost možná ani nechápe, co se tu právě děje.

Zároveň musím přiznat, že Neurosis nepotřebovali žádný snad divadelní doprovod, aby přítomné strhli mocnou euforií. Zaujmout dokázali de facto okamžitě a byl to skutečně zážitek i pro lajka v jejich tvorbě, kterým doposud jsem. Natolik intenzívní koncert se jen tak nevidí.

Co bych snad chtěl závěrem dodat, je z mého pohledu značné nepochopení kapely Terra Tenebrosa. Nevím, kdo dokázal postavit tato dvě jména vedle sebe, ale zjevně nedomyslel dopad, který tento duet měl na přítomné publikum. Pro mne ona mladá kapela znamená velice silného hráče na daném hudebním poli, kde už je tolik věcí řečených a x let sepsaných. Oni jsou ti, kdož dokázali vystrčit rohy z davu a ukázat světu pravou esenci temnoty a vše ostatní důstojně nakopat do zadnic. Daleko více by jim slušelo být headlinerem než rozehřívačem davu kapely s odlišným žánrovým zaměřením.

Autor použitých fotek je Coornelus (Fobia zine), děkujeme. Jeho celý fotoreport si můžete prohlédnout zde.