Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Olaf Olafsonn And The Big Bad Trip

Olaf Olafsonn And The Big Bad Trip

Bhut18.10.2017
Která rock/metalová kapela si může říct, že vyprodala kostel? O žádné nevím…

Tuzemská psychedelická dominanta Olaf Olafsonn and The Big Bad Trip svými činy ukazuje, že věci kolem muziky jdou dělat i jinak a rozhodně zajímavě. Jejich nynější celoroční projekt The Feathers Of Oblivion zasluhuje obdiv. V současných dnech je hotová jeho třetí část ze čtyř, která měla v pátek 13. svou veřejnou premiéru a křest.

 

Onen zmíněný projekt spočívá v mapování jednotlivých ročních období a velice svérázném postupu skládání dané hudby včetně natáčení konkrétních záznamů. Jedinečné, šílené, avšak bezesporu obdivuhodné. V jisté lokalitě se pod širým nebem odehrává vše potřebné ke stvoření jednotlivých částí čtyřdílné ságy. Z muziky pak dýchá i jistý fantom přidané hodnoty, kterou nelze popsat, vystopovat, pouze ji vstřebávat svým podprahovým vnímáním. Kouzlo celého je podtrženo jistou tajuplností, kterou je tato skupina obestřená. To vše díky avantgardním maskám, rituálnímu designu v grafice i jinde. Zkrátka Big Bad Trip, před kterým neskrývaně smekám a cením si jeho přínosu.

 

Co bylo však na tomto koncertu tolik jiné a proč ta úvodní zmínka o kostele? To proto, že křest podzimního dílu se uskutečnil v netradičních a výrazně působivých prostorách Kostela sv. Jana Křtitele Na prádle. Husitská církev se zdá býti náležitě nakloněna vůči pražskému undergroundu, neb hned po známém Žižkostele jde o místo stejného charakteru. Až na jistou výjimku, kterou je čirá architektura Jana Křtitele. Jde totiž o menší gotickou stavbu vsazenou mezi Újezd a Kampu. Na venek regulérní církevní stavba (kostel) se všemi náležitostmi, stejně jako uvnitř. Jen pro tento večer byl prostor oltáře uzpůsoben hudebnímu vystoupení. Dorazivší pak mohli pokojně usednout do lavic a vstřebávat vskutku netradiční zážitek. I já se tak usadil v první lavici a zíral…

 

Olaf vřele přivítal přítomné a uvedl, jako rozehřátí před koncertem, projekci nového videoklipu. Ten se nesl v náležitě primordiálním duchu. A trochu mi připomněl Equilibristic Brides od Hentai Corporation, ale to jen neškodným způsobem. Celek se totiž točil kolem jiných témat a v hlavě mi skákaly myšlenky na provázání člověka s přírodou. Hezky jsem pak prožíval zasvěcení od šamanky ve snímku a příjemně si užíval letního hudebního doprovodu. V jistých bodech objevil Junktown (ačkoliv jsem tam nikdy nebyl) a znejistěl… šlo snad o návrat k přírodě v duchu post-apokalyptického světa? Hodně otázek, hodně emocí a k tomu výborná muzika (představující letní část The Feathers Of Oblivion a byla vážně letní).

 

Po krátké pauze došlo k samotnému koncertnímu aktu. Ten v prostorách kostela nabral absolutně jiné dimenze. Obzvláště na mne působil kontrast instrumentální hudby a samotného prostoru. Charakter obojího jakoby k sobě začal promlouvat a najednou jsem si uvědomil, že jsem svědkem obřadu. I všichni přítomní byli klidní, nikdo nerušil tuto posvátnou chvíli a každý si jen přikyvoval do rytmu. Velmi intenzivní zážitek s náležitě hlubokou mocí.

 

Začalo se jarem, pokračovalo létem (které mi furt hučí v hlavě a už několikrát jsem si jeho bandcamp záznam přehrál) a když přišel podzim - přišel i proces křtu. Ten obvykle vypadá jako polití CD chlastem nějakou spřízněnou duší a prohození pár prorockých slov. Tady to však bylo jinak. Aby se nenarušila kontinuita koncertu a jeho síla, vše proběhlo za plného hraní. Pátý neviditelný člen kapely - Irma povstala, rozžala svíci a ladně k sobě přizvala poutníka, který od hlavních vrat dokráčel až před oltář. Odložil hůl i lucernu a jako hostii v rukou třímal samotné CD, které bylo o pár okamžiků v plamenech oné svíce. Ještě chvíli olizovaly plameny papírovou pošetku, když tu jejich dech zachvátilo červené víno. Nevím, jak se to stalo, ale v tu chvíli mnou projel mráz. Oba obřadníci pak ještě rozlévali tmavý nápoj všem přítomným (já však z důvodu řidičství musel vynechat).

 

Dohrál podzim a přišla Hard Chakra Meditation, která už nesmí chybět na žádném koncertu, neboť jde o něco prvotřídního. Po dohrání hudby přišel aplaus, který znám jen z divadla. Neuvěřitelně silný koncert, který se zapsal velmi hluboko do paměti a to díky dvěma aspektům, které nelze od sebe dělit - prostor a hudba. 



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 26.5.16 0:17

Ten report mi přijde přísný z podivného úhlu pohledu. Sólstafir jsem viděl tentokrát potřetí (Brno 2009, BA 2011) a tentokrát byla patrná změna nálady, která byla dosud melancholicky zasněná, jak z jiné dimenze a kraloval jí zpěvák, opírající se vždy o mikrofon s flaškou Jacka v druhé ruce dodržující kodex minimální komunikace s publikem. Tentokrát v tom bylo více čistě rockové energie s překvapivě rozpohybovanou kapelou. Je zřejmé, že se Sólstafir posouvají (trochu paradoxně je poslední ótta jejich nejzadumanější album). Snad jediné co mě na to neuvěřitelném večeru mrzelo bylo naprosté opomenutí alba Masterpiece of Bitterness, které považuji za jejich vrchol a kdyby koncepčně sjeli celou tuto desku, tak zemřu slastí. Zbytek byl nelidsky parádní. Hutnej zvuk, ve kterém vynikají jejich typické desetiminutové gradace nedal oddechnout, naopak několik písní bylo ještě protaženo oproti albům. Vokál zpěváka na poslední štaci turné naprosto neselhávající a reakce publika dle mě naprosto akurátní. Sic mě taky překvapilo, že většina audience snad neznala titulní Óttu, takže děkovný vyrvál pokryl sál ještě dříve, než dojel smyčcový epilog, ale například nábožné ticho, o které požádal zpěvák na začátku Rismal mě skutečně příjemně překvapilo. Všeho všudy si myslím, že kapela byla za živé reakce publika vděčná. Závěrem jen si nepamatuji koncert, který by mi zdistribuoval chvílemi takovou hudební katarzi. Byla to neskutečná paráda.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky