Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V posledních několika dnech mé přehrávače okupují zcela jiné žánry než je folk, a proto návštěva takového koncertu byla příjemným zpestřením a řekněme i změnou. Dalším lákadlem bylo vystoupení mých oblíbenců žánru Žrec, kteří zároveň slavili deset let své existence. A oslava to byla pěkná, za slušné a úctyhodné účasti, kdo chyběl, zaváhal.

Po krátké zastávce na lahodném pivíčku a příjemném setkání s redakčním kolegou a jeho drahou polovičkou se můj jazyk trochu zmlsal. Následné Starobrno na Melodce bylo o poznání horší a (místní prominou) je to stále patok. Pořádající Žrec však měli připravenou laskominu v podobě sudu kvasnicového speciálu Raráše z pivovaru Vranovické Divočák a krom toho bylo k uspokojení chuťových buněk navíc připraveno několik masitých dobrot. V průběhu akce pak ještě davem brouzdala sympatická slečna s tácem plným jednohubek, což opravdu bodlo. Po této stránce se koncert vydařil náramně a nutno přiznat, že to bylo vynikající zpestření. A abych nezapomněl, dokonce se nalezla poslední flaša Žrecovice, která pak putovala mezi lid a mohu být jen rád, že se dostala i ke mně a rozsvítila vzpomínky na první seznamování s albem Paměti a k němu přidružené okolnosti.

Večer odstartovali slovenští Algor. Tuhle kapelu jsem si oblíbil už před rokem na Apocalypsa Festivalu a dnes mé zaujetí jen potvrdili. Hrají zatěžkaný black metal středního tempa s mystickou atmosférou a právě v takovém rozpoložení byli i návštěvníci a celý klub. Nechtělo se mi ani na moment odtrhnout od jejich vystoupení a plně jsem hltal každičký tón. Oděni do modré barvy světel a kouře sázeli do hlav naslouchajících jeden úderný sek za druhým. Správná volba pro začátek, ačkoliv původně neplánovaná, jelikož došlo k drobnému prohození v set-listu. Jen škoda, že v době, kdy jsem se přikodrcal k pultu s merchem, už bylo jejich CD vyprodáno.

Jako druzí nastoupili na podium Prarod a bylo to mé první setkání s touhle kapelou, o které jsem zatím jen četl nebo slýchal. Stalo se přesně to, co jsem zhruba očekával - pohanský metal řízený střihem podobných kapel z moravsko-slovenského působiště. Juchalo se až běda. Bylo to slušné vystoupení na úrovni, nemající zádrhelu a děr. Píšťala skvěle doplňovala prastaré melodie předků, nálada byla parádní. Dav pak oddaně fanaticky skandoval „my jsme prarod“, což mi v tu chvíli přišlo sympatické.

Vprostřed večera otěže převzali headlineři Žrec, kvůli kterým sem vlastně všichni dorazili. Atmosféra koncertů téhle skupiny v Brně je neopakovatelná, však zde mají nejsilnější fanouškovskou základnu. V sestavě kapely se představila nová houslistka, která zastávala Marvinovu úlohu a byla náhradou vskutku vynikající. Pozornost všech přítomných byla nyní upřena na podium, ze kterého se začaly sypat známé písně. Třeba album Žertva bylo, myslím, až na jednu výjimku odehráno celé, čili Žertva, Kamenný kult, Krev předků, Raráš Rakáša a veleúspěšné kusy jako cover Nebeské stříbro Perunovo a přídavková Lystoczku Czerwenyj. Ke slovu se dostaly i novější skladby - Paměti, Vítr na polích nebo Smrt a mráz. Třebaže Žrec nehráli mou milovanou Bídu, bylo vystoupení uchvacující a silně emotivní. Takových koncertů není mnoho. Příjemnou a hezkou atmosféru sdíleli zcela všichni a zdálo se, že kapelu ani nechtějí pustit z podia.

Z druhého konce republiky dorazili Trollech. Hned z kraje musím říct, že jsem Asuru díky jeho novému sestřihu na „pankáče“ málem nepoznal. Kapela nasadila hřmotný black metal, který s pohanskou minulostí kapely už tolik společného neměl. Z toho plyne, že kapela do playlistu nasadila i skladby z posledního alba Vnitřní tma, které je odlišné od předešlé tvorby. Skladby byly však do koncertu zamíchány střídmě, takže nějaké přechody byly vesměs nepatrné. Některé skladby mi ve vystoupení sice chyběly, ale i tak mohu s jistotou říct, že kapela dokázala pozornost udržet a rozhodně nenudila. Trollech mám rád díky osobitému uchopení pagan metalu, který naživo prezentují úctyhodným stylem. Nakonec nechyběl ani letitý vypalovák Ve stínu starých dubů a došlo dokonce na přídavek Poustevník.

Uzavření hudební sekce měli na starost rakouští Waldschrat. Kapelu neznám a zatím u toho i zůstane, protože po dohrání Trollech jsem se s ohledem na čas a koupenou jízdenku odebral na autobus.