Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Skeletal Remains

Skeletal Remains

redakce31.5.2015
Pondělní pražský modrovopičí večer dostal pořádný deathmetalový nátěr. Do staroškolských mrtvolných tónů jej vybarvila štafeta k smrti upalujících úderek v čele s americkými Skeletal Remains, kterým směle sekundovali našinci Heaving Earth a další zaoceánská skvadra Morfin.

Naši „vzpinající se zemi“ jsem chtěl vidět, protože na jejich právě vycházející řadovou dvojku jsem slyšel pět jen samou chválu a jiná kapela jejich vokalisty Žlababy, totiž Brutally Deceased, mě nedávno dokázala zaživa odstřelit. No a předloňský debut „kosterních ostatků“ mi za tu krátkou dobu, co jej poslouchám, stačil tak zarůst pod kůži, že jsem si nechtěl nechat ujít příležitost napřímo jej pořádně palicí setřepat. Každá z kapel, a každá jiným, svérázným způsobem, mi dala přesně to, pro co jsem si přišel.

 

HEAVING EARTH válcujou těžkotonážní death metal pobitý a přebroušený zručnými technickými příkrasami. Jejich muzika je na poslech bezedná v objevování nejrůznějších instrumentálních titěrností a tím velmi lákavá. Co chvílí vám zaplete hlavu do zákeřných smyček, aby vás pak dezorientované v přímé zteči zabila. Naživo stejně zákeřná, jak z beden. Zaznělo i několik věcí z nového alba „Denouncing the Holy Throne“ a já ho musel okamžitě mít v kapse. Skoro mě překvapuje, že tahle často až krkolomná muzika na mě tak zabírá. Prsty v tom určitě má majstro Žlababa, vokalista s neobyčejným deathmetalovým charismatem, který i tentokrát dokázal proměnit pódium ve svou klec, z níž se probíjel jak vydrážděné zvíře a svůj zápas na život a především na smrt naplno prožíval. HEAVING EARTH do mě nasekali další návnadu a po tomto si mě ještě víc přitáhli. Pro příště mají záruku, že po nich opět půjdu.

 

Jestli si chcete poslechnout něco nového od legendárních Death čtrnáct let po Chuckově smrti, sáhněte po SKELETAL REMAINS a jejich „Beyond the Flesh“. Tahle kapela je totiž schuldinerovský klon jak prase. A velmi zdravý, nutno podotknout. Trojka hispánských jú es strunbrusičů s bledým bicmenem jako čtvrtým do party jela skrz svůj set jak namydlený blesk skrz řev krvavého probodnutí. Odpalované stoptajmy, cválající hrnutí i tolik typický vokál jakoby z oka vypadly trůnícím smrtkám s číšemi vína. Možná jim chybí originalita, zcela určitě jim ale nechybí metalový zápal a přesvědčení, že takhle je to správně. Ze svého prvotřídního, dva roky starého debutu zahráli i u mě nejdrhnutější „Extirpated Vitality“, „Anthropophagy“ a „Sub-Zero Termination“ a též navnadili na své další album, které by mělo vyjít někdy letos. SKELETAL REMAINS předvedli plnou energií nabitý koncert, při kterém nešlo jinak, než si pořádně po starosvětsku vymlátit hlavu.

 

A že jsem zapomněl na úvodem vystupující MORFIN? Povedená, napěchovaná zahřívačka ve stejném smrtiduchu jako jejich tour kolegové Skeletal Remains. Budu si je pamatovat.

 

Pořádající neonarcis.com (l'inphantile collective) mají hodně široký záběr. Už jsem s nimi zažil ortodoxní hevík a teď i přísežný death metal tvrdého jádra. Vše plně podle mého gusta. Modrovopičí smrtonosný večer stál za to. Navíc, vložit hravě brutální žlababovce mezi zámořskou schuldinerovskou dvojku bylo zatraceně povedeným dramaturgickým tahem.

 


 

Autor RaznAgul je kmenovým redaktorem zinu Mortem. Report prvotně vyšel na autorově facebooku.



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 30.4.19 10:26

Já se musím přiznat, že tomuhle koncertu nešlo odolat. A tak jsem se v té mlze úspěšně skryl a vlastně ani Lomikara nepoznal. Vzhledem k tomu, že jsem dopředu doma poctivě cvičil v rytmu posledního alba Mord'A'Stigmata - byl jsem z jejich setu nadšený. Avantgardní vrnění, svižné typicky polské blackové sypanice a v závěru chtivý ambient. Skvělé! S Imperial Triumphant je to složité. Udržet tělo v nějakém rytmu je holý nesmysl, jelikož tempo se tu střídá neskutečně nečekaně. Bicmen obrovsky válel, takhle energického bubeníka jsem dlouho neslyšel (ani neviděl, protože na něj jsem ze svého úhlu vážně neviděl). Když pak vzal do rukou jazzové metly a jemně jimi hladil svou soupravu, byl jsem vážně v transu. Disharmonická rozhádanost s přechytralostí jazzu soupeřila s necitlivým black metalem, který se nechtěl poddávat každému zadarmo. Tohle je fakt divná muzika a jsem velice rád, že se mi líbí. Takže dvoj LP za nelidových (neřku-li nelidských) 700,- jsem prostě musel mít. Musím vypíchnout pořadatelskou prozřetelnost, která se projevila tím, že nevsunula do nevšedního večera žádný support. Takže se obě kapely krásně po hodině vystřídaly a já mohl ve 22.30 z klubu vyrazit hezky domů.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky