Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Čau Jirko, už zhruba měsíc máte venku novou desku. Je brzo se ptát na její úspěch, ale zajímalo by mě, jak vidíte její roli ve vašem vývoji? Je vyspělejší oproti předchozí, pracovali jste na ní jiným způsobem nebo se drží podobného scénáře?

Myslím, že kdo zná naši tvorbu, musí po poslechu novinky vyspělost či posun jasně zaznamenat. Stejně tak to cítíme i my. První desku jsme nahráli v podstatě za víkend a vše bylo tak, jak mělo být. K druhé desce, s nabytými zkušenostmi jsme přistupovali trochu jinak. Nápady a jejich zpracování probíhalo obvyklým způsobem sehrávání na zkušebně, ale hlavní změna byla ve výsledném nahrávání a mixu. S tím jsme si dali tentokrát víc práce a nechtěli ponechat nic náhodě. Vedle bicích a zpěvu, kde jejich záznam musel proběhnout ve studiu, jsme největší změnu udělali v nahrávání kytar, kterým jsme tentokrát věnovali opravdu hodně času díky postavenému domácímu studiu. Další velkou změnou byl mix desky, který jsme oproti předešlé udělali v Anglii, v Dreaming studiu kytaristy, bubeníka a skladatele kapely Mithras Leona Maceyho. Všechny tyto změny tvoří definici pro vývoj Heaving Earth v roce 2015. Co bude následovat v budoucnu, je otevřené, ale už teď cítím impuls na čem v celkové produkci zapracovat. Vývoj nezastavíš, buď stoupá nebo klesá.

Během posledních pěti let je to druhá plnotučná deska, ale v širším éteru se o vás zatím moc neví. Což se možná teďka změní. Jak to vidíte vy, chtěli byste se výrazněji prosadit nebo je vám světská sláva šumák a hrajete si to svoje nezávisle na okolí?

Hudba je to, co nás spojuje. Chtít úspěch a nemít talent mi do sebe nezapadá. Jsme hudební skupina a to, co nás spojuje, je hudba, kterou společně posloucháme, tvoříme i hrajeme. Základ energie naší činnosti. Vše ostatní je druhořadé, ale netvrdím, že nepodstatné. Myslím, že každému či většině z nás dělá dobře uznání, úspěch, být vidět a ani my nejsme výjimkou. Svým způsobem je to hnací motor další činnosti, ale nevzniká z ničeho a podřízení se mu je cestou falše. Podstatou naší činnosti je energie a čas vložený do kapely, hudby a věcí s tím spjatých, a respekt a uznání budiž odměnou za tuto energii.

Úspěch se dá taky brát jako uznání toho, že svoji práci děláte dobře, a to by po vydání Denouncing mělo nastat. Heaving Earth je pražská kapela, žijete v matičce všichni?

Až na baskytaristu Pavla, který žije v Rokycanech, jsme všichni z Prahy. Někteří se zde narodili, jiní zde dlouho žijí. Hlavní mozek a skladetelské jádro je pražské.

Tím je řada věcí snažší. Jak tedy vypadá vaše skládací období, scházíte se na zkouškách a tvoříte během nich, nebo jednou za čas hodíte do placu svoje nápady a kombinujete je dohromady?

Všechny motivy a rify vznikají v hlavě kytaristy Tomáše. Po uzrání těchto nápadů sepíše skladbu, rozepíše všechny strunné nástroje i představu bicích do hudebního programu a rozešle mezi nás. Po nastudování už jen sehráváme na zkušebně, kde více času věnujeme bicím linkám a společně pak skladbu dostavujeme. Tento způsob skládání jsme si osvojili při tvorbě Denouncing the Holy Throne. V minulosti byl v kapele skladatelsky aktivní i kytarista Patrik, který nosil skladby své nebo s Tomášem tvořili společně. Model rozpisu nástrojů do tabulatur jsme však aplikovali vždy.

Takže skládání necháváte stoprocentně na Tomášovi? Ostatní nemají chuť?  

Každý má možnost přispět trochou do mlýna. Koneckonců, ať to jsou intra, kytarová sóla, bicí aranže, to jsou stopy každého z nás, které dotváří celek. Tomáš je však natolik skladatelsky vyspělý a kompozičně schopný, že nastavení této úrovně nemůžeme brát jakkoliv negativně. V minulosti tomu tak bylo a v budoucnu tomu tak může být. Máme v sestavě nového, velice talentovaného kytaristu a může se skladatelsky prosadit stejně tak.

Když se vrátím zpátky k desce, jak dlouho jste na ní dělali?

První nápady jsme začaly zpracovávat už někdy po nahrání desky Diabolic Prophecies v roce 2010. To jsme byli ještě ve staré sestavě s Patrikem a Seppem. Už tenkrát jsme měli materiálu skoro na půl desky, ale vzhledem k odchodu Patrika se proces lehce zbrzdil, navíc se materiál ztenčil o Patrikovi skladby, které jsme se rozhodli nepoužít. V mezičase nás trápila i nemožnost sehnat stabilní zkušebnu, ale i toto se časem vyřešilo. Až s novou sestavou, chystaným EP Redemption Ablaze a domluveným evropským turné s Marduk a Immolation jsme chytli druhý dech, materiál dokončili a od srpna 2013 začali nahrávat.

Část desky jste natáčeli ve vyškovském studiu Davos a pomáhal vám Otyn z Pigsty. Proč jste se rozhodli pro Vyškov, bylo to z kamarádství nebo díky dobrým referencím?

Otyn s námi spolupracuje už od dema Vision of the Vultures, které míchal. Já konkrétně u něj nahrál od roku 2008 všechny svoje nahrávky pro Uprise, Ingrowing, Heaving Earth, Brute, Nex Carnis či nově Dievision. Otyn je kamarád a člověk na svém místě, věnuje našim nahrávkám vždy hodně času a péče. Navíc rád nahrávám daleko od domova, citím tak větší soustředěnost na nahrávání. Vyškov je k tomu ideálním místem. Pro Denouncing The Holy Throne udělal Otyn opět veliký kus práce, které si velmi vážíme.

Album je super a na hodnotě mu přidává i obal , který dělal Marco Hasmann z Itálie. Jak jste na něj přišli?

S Marcem jsme spolupracovali už na obalu prvního alba Diabolic Prophecies. Už tenkrát jsme chtěli oslovit významnější malíře na ztvárnění coveru, ale finanční stránka nám to nedovolovala. Marca jsme znali především díky dílům pro tehdy se rozjíždějící Fleshgod Apocalypse a díky Seppovi, který vše vykomunikoval, jsme začali spolupracovat. Jak první, tak i druhý obal jsou jeho práce, zachovávají mezi sebou určitou návaznost, koncept a s oběma díly jsme opravdu spokojeni. Perličkou je, že obal pro Denouncing máme nakreslený už od roku 2011.

Podle těch obalů je vidět, že se vám líbí různé představy pekelných krajinek. V podstatě tak ctíte styl, ale jak je to doopravdy s vaší vírou / nevírou, posedlostmi?

Více či méně otázka na každého z nás. Hrajeme death metal. Stejně jak mu podřizujeme stránku hudební i textovou, tak se snažíme sladit a podpořit stránku grafickou a vytvořit tak čistou žánrovou esenci. Nejsme tady od toho být za každou cenu originální a podřizovat se této myšlence. Naše síla a energie plyne z chuti vzít si  z této hudby to, co jí kdysi vtisklo svůj styl a název, který po dlouhých letech zůstává nesmrtelný a má stále hudebnímu světu co říct, a ze kterého my stavíme kus své osobitosti. To, jak se nám to daří, nechám posuzovat druhé. Po dvou deskách a se začínajícími nápady na třetí začínám mluvit o posedlosti :-) Ohledně víry - nepřijímám, ale respektuji jakékoliv náboženství do takové míry, dokud nenarušuje moje postoje, mé přesvědčení a mou osobní svobodu. Už samotná víra v jakékoliv formě je hnacím motorem, co je lidstvo lidstvem, přes osobní hádky až po světové války je metlou lidstva. Nad tím vším jsou pro mne hlubší otázky uvědomění si sebe sama, galaxie jako prostor nekonečna, vliv slunce, síla přírody..., pravidelně se ptám a něčemu bych věřit chtěl...

K přemýšlení je toho moc a člověk by si měl poskládat svůj vlastní postoj z různých zdrojů, ne tupě sledovat nějaké dogma. Čím myslíš že to je, že právě  u muzikantů a fanoušků (nejen) tvrdších žánrů se setkáváme obecně s velkou tolerancí a nadhledem? Nezainteresovaní lidé si při pohledu na brutální obal často myslí pravý opak.

Já toleranci nevnímám jen u muzikantů (hlavně v tvrdších žánrech), ale celkově obecně v oblasti umění. Umělec, ať tvoří cokoliv, pracuje s určitou dávkou fantazie, kterou ve své přirozenosti získává z chuti přijímat a pracovat s vnějšími vlivy, které ho obklopují. Ruku v ruce s určitou mírou nadhledu se toto projevuje v jeho práci i životě. Tyto vnější vlivy obklopují každého z nás a je na každém, jak s nimi naloží. Když budu celej život čumět do zdi, nevymyslím nic jinýho, než tu zeď. Ale když se občas ohlédnu do stran nebo nakouknu přes zeď, mám šanci vidět víc, pochopit víc. Dostali jsme dar myslet, bohužel v dnešní době pohodlí, luxusu a falešných hodnot se nám tento dar daleko více vzdaluje. Navíc s informačním věkem začínáme být tou mírou informací, které denně vstřebáváme, dezorientováni. Z toho cítím ve společnosti narůstající strach, bohužel jen o ty falešné hodnoty, na kterých si tak slepě stavíme. A tak je stále jednodušší něco následovat, než se zastavit a přemýšlet. Tento můj postoj plyne napříč všemi směry v lidské evoluci a nejen v umění, které je mi nejblíž, jsou ti co přemýšlí a ti co následují.

Předchozí album Diabolic Prophecies jste vydali pod firmou Redrum 666. Měli jste s nimi kontrakt jen na jedno album nebo jste z nějakého důvodu odešli dřív?  Když se dívám na Lavadome, připadá mi, že do jejich stáje naprosto zapadáte. Jak jste s pokojeni s jejich činností?

Tady se nedá mluvit o kontraktu. S Redrum jsme byli domluveni pouze na vydání alba Diabolic Prophecies. Z jejich strany bylo fakticky náplní pouze vydání. A i to muselo proběhnout na dvakrát, neboť první výlis pro nás z nepochopitelných důvodů hrál méně nahlas, než jak tomu bylo u master cd. Tuto várku jsme včas stáhli z oběhu a nechali vylisovat Redrumem novou, která hrála jak měla. Promotion této desky ze strany vydavatele nebyla nijak silná, desku jsme si víceméně propagovali sami na koncertech. Hodně nám pomohlo později odehrané evropské tour s Marduk a Immolation. Tato zkušenost nás samozřejmě nutila poohlédnout se jinde a novou nahrávku svěřit schopnějšímu labelu.

S Lavadome jsme naprosto spokojeni. Výsledky propagace z jejich strany jsou po dvou měsících od vydání úžasné. Zájem o novou desku, přibývající fanoušci a recenze z celého světa jsou pro nás jasným důkazem, že jsme našli vydavatele, který má přehled a umí podpořit a posunout kapely ve své stáji. S Honzou z Lavadome jsme navíc dobří kámoši, v hudebním vkusu podobně naladění lidé. Z pozice vydavatele má i velký podíl na tom, jak naše nová deska zní. Ohledně mixu nás pomohl nasměrovat mimo Českou republiku a výrazně podpořil míchačku Denouncing v anglickém Dreaming studiu. Tato spolupráce je pro nás velkým přínosem.

S tak dobrým matrošem by bylo škoda zůstat doma za pecí. Odjedete nějaké turné na podporu desky?

Rádi bychom něco podnikli, na něčem i pracujem, ale vzhledem k tomu, že je vše zatím jen ve stádiu oťukávání, nemá smysl být konkrétní a něco zveřejňovat. Každopádně od dubna začínáme koncertovat už s novou posilou na postu druhé kytary. Potvrzeny máme koncerty v Čechách a v květnu a v červnu zahrajeme na pár akcích na Slovensku. Podrobnější info najdete na našich dostupných portálech a každé další naše aktivity budeme včas zveřejňovat.

Vrtá mi hlavou název vaší kapely, který je současně názvem skladby od Morbid Angel z alba Formulas Fatal To The Flesh.  Proč  toto jméno a tato skladba?

Všichni v kapele jsme obrovskými fanoušky předpotopních Black Sabbath, ještě když se jmenovali Earth, měli čisté frňáky a valili mix jazzrocku a blues. A pod tímto vlivem s malou nadstavbou vznikl náš název. Tuto otázku jsme dostali tolikrát, tak doufám, že už v ní bude navždy jasno. Jinak Morbid Angel byla fajn parta a na naši tvorbu měla a má určitě vliv. Víc bych v tom nehledal.

Ha, tak to sem vůbec netrefil, ale aspoň bude jasno. To mě vede k otázce vašich kořenů a inspirací. Je to ve vašem případě jen metal nebo posloucháte i jiné žánry?

Jsme především posluchači hudby. Pravdou bude, že metalová muzika tvoří asi základ, u někoho více, u někoho méně. Hrát metal a neposlouchat ho nejde moc dohromady. Ale to je asi stejný ve všech stylech. Pro nás je důležité dokázat vnímat a vstřebávat i vlivy jiných žánrů a s dávkou vlastní osobitosti tak stavět hudbu vlastní. Myslím, že jak široce jsi schopný vstřebat hudbu kolem sebe, tak široce jsi schopný podat tvorbu svou.

Heaving Earth však není jediná kapela, ve které každý z vás hraje. Jak to vlastně je v těchto případech – dá se přistupovat ke všem projektům se stejnou vážností nebo má ve vašem případě některá kapela přednost? Jak je na tom Heaving Earth?

Vše asi probíhá, jak má, doteď jsme žádné výraznější střety ohledně aktivit  jednotlivých kapel nezaznamenali. Vše stojí a padá s časem, který jsi ochoten té které kapele věnovat. Já konkrétně jsem teď jednu aktivitu opustil a Heaving Earth jsou pro mne jedinou kapelou, do které vkládám veškerou svou energii. S čerstvě vydanou druhou deskou a domluvenými koncerty cítíme potřebu zesílit aktivity právě v Heaving Earth. Avšak prioritou či předností před ostatními aktivitami se to neodvažuji nazývat. Čas je naším pánem a nyní přeje Heaving Earth.