Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Koncerty „Sajlentů“ byly vždy dechberoucí, ať už v kterékoliv době a podobě. Proto jsem neváhal ani na minutu a vyrazil vlakem do Brna do mé oblíbené Melodky, kde v sobotu 26. května SSOGE vystupovali ve společnosti výborných Et Moriemur a polské folkové formace Runika.

Koncertní set Runiky byl oproti rozpisu posunut o 15 minut, což mi ani trochu nevadilo, protože jsem se díky vlakové výluce do klubu dostal právě o čtvrt hodiny později. Tuhle mladou rozjuchanou bandičku kolem éterické zpěvačky Adrianny Aminae Janusz jsem doposud neznal, ale dle jejich sebevědomí a bezchybného výkonu bylo jasné, že se nejedná o žádná ořezávátka. Maličká víla nejen zpívá a tančí, ale skládá muziku i texty (to koukám). Do svého projevu dala vše co mohla, i něco navíc. Lidí v publiku bylo jako šafránu, ale kapela jela do plných. Stylově se Runika pohybuje naprosto mimo mě, ale nedalo se jim upřít cit pro melodii a vcelku široké spektrum emocí. Všemu ovšem vévodil silný zpěv frontwoman. Ta působila jako dívčina sotva odrostlá školnímu věku, ale hlasem pevným jako skála zpívala bez zadýchání při svém neustálém skotačení a juchání. Byť v obecenstvu nebylo příliš lidí obeznámených z jejich tvorbou, na svoji stranu si získala Runika takřka všechny.

Ale už byl čas se ponořit do tklivých tónů pohřebních básníků Et Moriemur. Jejich novinka Epigrammata se klukům moc povedla. Je doslova plná chorálů a klávesových partů, tudíž jsem byl zvědavý, jak se s tím popasují na pódiu. Nebudu to prodlužovat, čisté zpěvy a sbory, stejně tak i klávesy, zněly ze zvukového záznamu. Nemůžu říct, že by mi to výrazně vadilo, spíš si říkám, proč nahrávat desku, kterou naživo nepřehraju, nebo proč skladby trochu neupravit pro koncertní představení. Ale nechci a nebudu řešit umělecký záměr kapely, která zahrála vskutku mistrovsky. Skryti v rudé mlze do nás rvali v ultra pomalém tempu kouzelné melodie zničující radostí. Prim měla aktuální deska a jsem pro to velice rád. Řekl bych, že se jedná o vrchol jak kapely samotné, tak o důležitý počin i v rámci stylu. Dobrého doomu je jako šafránu a pokud platilo u předchozí Ex Nihilo in Nihilum, že zaplať pánbu aspoň za to, Epigrammata je deskou silnou, svébytnou a dosti svojskou, aby zaujala nejen pro to, že nic jiného v doom metalu nevyšlo. Písně naživo zněly stejně silně jako ze studia, čemuž zřejmě pomohl playback. Zdeněk do svých čistých zpěvů krásně řval a growloval. Zněl záhrobně a zároveň energicky. Lidí stále nepřibývalo a já si říkal, že je to snad poprvé, kdy uvidím SSOGE v poloprázdném sále. Tedy poloprázdném… Za takovou účast by nejedna kapela platila krví, ale čekal jsem mačkanici krapet divočejší. Ale zpět k Et Moriemur! Doslova mi vytřeli zrak. Slzeli mi oči nejen z mlhy, ale pod náporem smutku, který ve mně rezonoval zaváté vzpomínky, jsem se rozvlnil v pohřebním valčíku. Po veselé Runice působili vážní Et Moriemur jako pomyslná facka pod černým závojem.

No jo, těch lidí bylo v klubu víc, než jsem si myslel. Nevím, kde byli schovaní, ale s prvním tónem Sudice nebo Mokoše (teď fakt nevím) bylo v sále natřískáno, že jsem si na chvíli přál, aby zůstalo u komornější návštěvnosti. Ale to by nebyla žádná sranda. Navíc SSOGE byli na Brno nažhavení, byla by proto škoda, kdybychom je zklamali nízkou účastí. Mají tady silnou fanouškovskou základnu a někteří i kořeny. Po éterickém smutku Et Moriemur opět zavládla pozitivní nálada, kterou trýznivá nátura skladeb domácí špičky pohanské scény SSOGE nekazila. Jestli jsem měl pochybnosti o Pavlově neustále utichajícím zpěvu, není to pravda. Zpívá stále, jen není dominantní. Jeho šarmantní, konferenciérský projev během minutky získal všechny v publiku a my jsme se pod vlivem působení kouzla písní z posledních dvou desek na chvíli stali hračkou v režii kapely. Hanka nám objasnila význam názvu Smutnice. Jako druhá zazněla uhrančivá hitovka Tváří v tvář z bájného EP Osamělí. Tím samozřejmě popírám svá slova výš, že se hrálo jen z posledních dvou desek. Není to tak úplně pravda, přiznávám. Protože výjimkou byla i I Would Dance, která se objevila na samém chvostu večera. Nic jiného ovšem ze starších písní v rámci Smutnice Tour nezaznělo. Z Návaz jsme mohli například slyšet Zlatohlava, Skryj hlavu do dlaní, Pramen, co ví… Jestli jsem nebyl chvilku bez vědomí, nezaznamenal jsem hit předchozí desky Slava. To mi však vůbec nevadilo. Z novinky, jestli se nepletu, „Sajlenti“ zahráli prvních pět skladeb. K písni Synečku, která se mi líbí ze Smutnice nejvíc, je prý natočen klip. Nu, na pohyblivé obrázky se těšíme určitě všichni. Smutnici nemají fans ještě tolik zažitou, ale reagovali na ni velice kladně a často zpívali spolu s kapelou. Skladby z Návaz, které mi z desky příliš nesedí (lépe řečeno neseděly), byly naživo fantastické. Ovšem Smutnice mi svojí náturou sedí mnohem víc. Novinka je daleko emocionálnější a melodie podmanivější než předchůdce. SSOGE hráli cca hodinu a půl, ale mohli klidně hrát dalších deset hodin. Stále bychom neměli dost.

Musím pochválit zvukaře, který nepřeřval zvuk a bylo tak všechno příjemně slyšet. Samozřejmě jde vždycky všechno udělat líp, ale nebylo to vůbec špatné. Hehe. Organizačně bylo vše bezchybné, pomineme-li kratší zpoždění. To mi, jak už jsem psal, v podstatě vyhovovalo. Moje spokojenost s večírkem byla po všech stránkách veliká. Pavel Hrnčíř cosi naznačoval, že na podzim nám zahrají druhou půlku, což znamená další těšení se…

Na koncert byla redaktorovi Echoes udělena akreditace pořadatelem.