Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Stíny Plamenů, Trollech

Stíny Plamenů, Trollech

Bhut18.2.2013
Morbivod se činí a svým black metalem zahltil Prahu. Stalo se tak v sobotu 16. února večer a můj koncertní víkend tak spokojeně pokračoval.

Naplněn černo-kovovou náladou ze dne minulého (Rituals for the Damned), kráčel jsem v podvečerních hodinách směrem Exit-us. Zde se totiž v osm hodin otvíraly brány do říše Trollech a kanalizační spleti stok Stínů Plamenů. S úsměvem jsem si zaplatil lidové vstupné (150,-) a jal se okupovat výčep. Lidí už zde postávalo vcelku dost a něco mi říkalo, že tenhle večer se povede…

 

Netrvalo dlouho a po podiu pošlapovali výhradně gumáky. Spustily se prvotní tóny z repertoáru STÍNŮ PLAMENŮ a téměř okamžitě se rozjel mosh-pit. Tohle přítomní jistě nečekali a tak svého konce doznalo nejedno plnější pívo. Každopádně atmosféra byla v klubu vynikající, Lidí dorazilo skutečně dost; však kdo by si nechal ujít jedno z jedinečných vystoupení obou kapel. Stíny Plamenů otevřeli stavidla všem splaškům kolujících v meziměstských stokách, aby tak zaplavili toto hudební sídlo. Být toho času mezi námi nějaký křesťan, či zaměstnanec vodárny, jistě by nevyšel bez újmy. Syn poklopů zuřil svým monologem, jídelníček vyhrožoval gumáky a žár stoky byl v plamenech. Bohužel nedošlo k avizovanému rozhazování vyřazených gumáků, ale paní Bhutová byla nakonec ráda, neb si nedokázala představit situaci, když bych domů přišel s jednou holinou, kterou bych cestou vláčel krz ulice noční Prahy. Stíny Plamenů předvedli nádherný set, který završili mou nejmilovanější skladbou od nich – Morbivodní potrubí. Co víc si přát?

 

Po půl hodinové pauze se na podiu zjevili někdejší zastánci lesní říše TROLLECH, která v současných dnech nabírá více černě-kovového smrtelného rázu. Přibylo témat o smrti a hnusu, ovšem dnešního večera se jim prostoru tolik nedopřálo. Stejně jako v případě Stínů, udělali Trollech průřez svou tvorbou, kterou zastupovaly zejména starší fláky. Nebyli jsme sice pod hradem Radyní, ale i tak v rachotu hromu všichni hrdě stáli proti bílému Kristu, zabíjeli s jiskrou v očích a to od kolébky po rakev. Nadšení ze setu Trollech bylo u fanoušků asi větší, než u Stínů, čímž nechci říct, že by byl prvotní set slabší. Spíše je říše Trollech obecně oblíbenější, i když já však raději Stíny Plamenů. Nebylo se proto čemu divit, když si fandové vydupávali přídavky, které kapela s nelibostí stejně zahrála. Nepochybně bonusem byla vynikající skladba Ve stínu starých dubů a zcela poslední věc Opět vidím lodě. Úžasné, strhující.

 

Tento večer se velmi vydařil - organizace akce i zvuk obou setů - všechno v pohodě. Odcházel jsem nadšen s pocitem kvalitního zážitku ... a vlastně jsem si ani nemyslel, že by to mohlo dopadnout jinak.



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Lister / 26.5.16 10:19

Ač normálně jsem moc línej něco psát, po návštěvě koncertu a přečtení tohoto reportu mám jakési nutkání se taky vyjádřit: Koncert byl skvělý. Nemůžu říct jestli je v mých TOP 5, protože mám za sebou už pěknou řádku hudebních představení, od Deep Purple (v komplet sestavě), přes Twisted Sister až třeba po Nightwish a Powerwolf. Směle ale řadím tento koncert ke všem zmíněným, které byly rozhodně jedny z nejlepších, co jsem zažil. Nelituju ani trochu toho, že jsem dal přednost Sólstafir před AC/DC, ač jsem měl možnost jít i na ně. A teď k reportu. Milý autore, i když s tebou souhlasím v názoru na Fjaru (je to fajn skladba, ale mají spoustu podobně dobrých), naprosto mi uniká tvé rozhořčení nad obecenstvem. Koncert Sólstafir není jak koncert Pepíčka Zímy nebo smyčcového kvarteta, kde by hlasité projevy byly poněkud nemístné. Druhý den jsem byl v Rudolfinu na Pražském jaru, být tam atmosféra jak v Akropoli tak znechuceně odcházím (samozřejmě nebyla), ale na Sólstafir? Důvod proč sem rockové kapely jezdí je přesně tahle atmosféra, přesně ty hlasité projevy a nezřízený řev, protože to je to, co ukazuje kapele jak je oblíbená a nutí ji to se vracet. Kdyby na koncertech Sólstafir byla ta komorní atmosféra jak popisuješ, tak sem jezdí jednou za 5 let maximálně. Navíc, kdyby neměli rádi hlasitou a bouřlivou atmosféru, nejezdí na Brutal Assault. Milovníci komorního poslechu nechť ať si pustí alba do kvalitních sluchátek a zavřou oči, rozčilovat se nad tím, že na rockovém koncertě je atmosféra jak má být je poněkud nemístné.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky