Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Největším lákadlem večera pro mě byli jednoznačně Sugartown Cabaret z Francie, kteří se u nás v republice nepředstavili poprvé, ale tenkrát jsme se vzájemně minuli. Jejich set byl celkem logicky zařazen až na konec celého večera jako vyvrcholení všeho a snad neporuším moc pravidel slušného reportu, když právě tímto vystoupením začnu. Pokud jste se s hudbou této mladé pětice ještě nesetkali a rádi byste si vytvořili nějaký obrázek o tom, co vlastně kapela hraje, mám pro vás dvě cesty: jednak můžete zavítat na jejich stránky a stáhnout / poslechnout nějakou muziku a potom si jejich tvorbu dovolím připodobnit k legendám At The Drive-In, k nimž má jejich hudba asi nejblíže – tedy post HC svižného střihu, v podání Sugartown Cabaret navíc obohacený o pozvolnější, instrumentálnější  pasáže, kterými jsou prokládány některé skladby, zcela výjimečně si zabírají celou píseň zcela pro sebe. Všechno toto se na Flédě také odehrálo, vybíráno bylo z novějších i starších věcí, vše podtrženo naprosto sympatickým a pohodovým vystupováním celé kapely, energickým výkonem a následným velmi vstřícným vztahem k fanouškům, kterých se přece jenom pár sešlo. Po koncertě (a vlastně i před ním a během celého večera vůbec) nebyl problém pokecat s kýmkoliv z kapely, za peníz poplatný nezávislé scéně si koupit nějaký souvenir ve vzorně připraveném merch-koutku (což platí o všech kapelách, které se toho večera představily) nebo si nechat podepsat vinyl, jejichž výběr byl dosti velký... Poslední poznámku si dovolím jednu a to, že „merci beaucoup“ zní rozhodně lépe než „thank you“.

Druhou kapelou večera – tady pořadí dodržím – byli čeští Five Seconds To Leave, na které jsem se taky těšil, jejichž tvorbu (vlastně jednu desku) mám celkem naštudovanou a se nimiž tu na Innocence nedávno kolega Victimer dělal rozhovor. Pokud měli Francouzi v přední řadě energického vokalistu, jejich kolegové z Jindřichova Hradce v nástrojovém složení kytara – baskytara – bicí se museli prosadit pouze svým instrumentálním vyjádřením, které si snad právě k posílení účinku na publikum a atmosféry koncertu celkově podpořili tematicky různorodou videoprojekcí. K přihlížejícím občas prohodil pár slov kytarista Vašek, jinak ale za kluky mluvily jejich nástroje, které ve velké, ale prostorově redukované scéně Flédy kouzlily útulnou atmosféru plnou niterně-hřmotných myšlenek a prožitků; to souzení kapela / posluchači bylo cítit, líbí se mi takové akce. Popravdě jsem ani nečekal nic jiného (rozuměj méně), pověst kapely vystoupení předešla - v internetové šeptandě se zprávy šíří rychle. Vrchol zmíněné jediné desky je pro mě bezesporu „Seventh Wave (Here Comes The Flood)“, tuhle skladbu s ženským vokálem v úvodu mám prostě rád (doprovodné souvislosti nechávám pro tentokrát stranou) a tak jediný šrám jinak vyvedeného vystoupení byl dán právě tímto vokálním partem, který nahraný a mizerně reprodukovaný zněl naživo prostě blbě. Hostující zpěvačka (ať už jakákoli ... třeba z Nod.Nod?) by byla určitě zajímavější.

Celý večer zahájila formace Unna z Přerova a pro mě to byl jediný krok do neznáma, protože kromě názvu jsem zatím nezachytil ničehož nic, bandzoun neposlouchám a tam uvedená informace big-beat mi nic moc neřekla. Prostě překvapení ... a ve skrze příjemné. Prezentace do kontextu večera zapadala dobře, hrála se spíš více než méně instrumentální muzika s občasným hrdelním projevem kytaristy, na kterém by toho šlo hodně zlepšovat, ale vokální party v produkci Unna nehrají tak výraznou roli (aspoň jsem při prvním kontaktu nabyl toho dojmu). Originálního jsem toho na vytyčené ose noise-post-rock-metal-HC moc nenašel a tak se snad nikdo neurazí, když pro přiblížení Unna-music uvedu jména jako Neurosis nebo možná Pelican, prostě tam někde bych hledal inspiraci. Ať tak či onak, vystoupení proběhlo ke spokojenosti, jen snad komunikace s publikem by mohla být nějaká, protože jediná věta pronesená na závěr „Tak a to je všechno“ mi přišla trochu málo. No možná přeháním, ale v té chvíli jsem měl dojem, že mi jinak slibně provedené vystoupení zmizelo někam do ztracena.

Nelze se rovněž nezmínit o slušném zvuku, i když úroveň hlasitosti mohla být o píď níž (ale já vím, no...) a velmi decentním osvětlení, v podstatě statickém, ale k večeru pasovalo a atmosféru doplnilo na výbornou. Prostě a jednoduše – kdo nepřišel (třeba proto, že musel poslechnout manželku a hrát hodného tátu / manžela od rodiny, že pane ....), přišel o povedenou akci a má pro příště co dohánět.