Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  REPORTY

zpátky na seznam reportů
Wake Up Mountains Vol.5

Wake Up Mountains Vol.5

Bhut1.5.2015
Spíš než o klasický report jde o takové vyprávění... Hory se probouzely již po páté a opět šlo o střízlivou záležitost.

Byly časy, kdy se na Kašperských Horách v sekci zvané „kultura“ dělo vyložené hovno. Časy se mění a tak se dnes můžou místní těšit hned z několika žánrově pestřejších akcí, přičemž hned dvě jsou každoroční hudební jistotou. Festival na konci světa je znám svou rustikální povahou a otevřenou atmosférou vůči všemu. Zato klubová akce Wake Up Mountains se drží jistých pravidel a zvyklostí a dá se o ní hovořit jako o jistotě a standardu. Však právě letos v dubnu se uskutečnilo již páté pokračování. Pořadatelé jsou nadšenými fanoušky žánru hardcore & punk a právě tyto odnože kytarové muziky se prolínají jako červená nit všemi díly festu. Proto by jistě nikoho neměla zaskočit ani zástava iniciativy GNWP, jejíž bohatý merchandise byl právě zde ke koupi. Samozřejmě to není jediný atribut, který zkratka WUM pod sebou pevně drží. Je to i lidové vstupné padesát korun a v neposlední řadě jde o akci s pohodovou atmosférou, na které se bohatě podílí především místní, kteří jsou jednoduše nadšení, že se něco na Kašperkách vůbec děje.


Snažím se vyzobávat pravidelné konání všech „probouzení“. Mohu tak pyšně poukázat, že jsem byl u zrodu prvního aktu a svědomitě podporoval i ten druhý. Třetí mi bohužel překazila krádež poměrně drahého kola mé přítelkyně v Praze a následná opatření (sezení na policejní služebně, prohledávání bazarů na vlastní pěst apod.). Ta čtvrtá událost se zas šibeničně kryla s Phantoms of Pilsen, takže jsem se kousl a na pátý koncert dorazil dostatečně naladěn. Navíc poctili Šumavu svou přítomností kamarád z Moravy společně se svou přítelkyní, a tak i já jsem jejich příjezd patřičně ocenil a nabídl ku prospěchu veselí láhev whiskey, pivo ze Sušického pivovaru a přívětivý výšlap na hrad Kašperk. Do klubu jsme pak dorazili v dobré náladě a své úsměvy rozdávaly všem okolo.


Netrvalo dlouho a na podiu se ke hře nachystala plzeňská jistota Taras Bullba. Ne zrovna matně si vzpomínám na časy, kdy jsme v lavicích základní školy prozpěvovali úryvky z jejich debutového kusu Náš je svět. Však se psal rok 2003. Dnes kapela urazila pěkný kus cesty co se uchopení svého žánru týče, přesto mu však zůstala do jisté míry věrna. Nyní má skupina vážnější výraz a ruku v ruce s ním kráčí i solidnější hráčská jistota. Punkové základy jsou ale zcela zřetelné, na to si můžeme přilepit naléhavost novodobého hardcoru nebo uvolněnost post-rocku. Výsledek stojí přinejmenším za poslech, ačkoliv s lidmi to na začátku večera ještě moc nehýbalo. Možná by nebylo od věci použít ozvláštňující nástroj, jako třeba ságo, které například využívá nedostižný Krákorající pařez ze stejného hudebního pytle.


Pražskou úderku Just For Being můžete aktuálně pozorovat na všech možných aktivitách, momentálně například na podporu Kliniky. Je to akční kapela, která jak hudebně, tak i soukromě dělá patřičnou čest žánru, jež zastupuje. Svižné a nekompromisní songy, energie hnána na max a přátelská atmoška. Jejich set působil svědomitě a uceleně, a ačkoliv se v daném stylu neorientuji bez určení azimutu nejlépe, nechával jsem se náležitě unést.


Z německého města Frauenau dorazili obdobně ladění harcovníci Bridges Left Burning. Za těch pět let existence má kapela odehrána vskutku úctyhodný dostatek koncertů, což se odráželo v profi přístupu, který na nich byl opravdu citelný. Jinak ale pohodoví lidé, pohodová melodická muzika – co víc chtít. Rvali do lidí velice slušně a měli i adekvátní odezvu. Chytlavá hudba lapala přítomné za flígr a třepala jimi po sále, za což byli všichni dostatečně vděční. I tady platí fráze o maximálním nasazení a takovéto srdce na dlani, které by jak pořadatel, tak kapela mít měli.


Poté přišel na řadu DJ Bamboocha, který rozjel svou ojedinělou performanci. Necítím se dostatečně kompetentní k tomu, abych ho hodnotil. Ostatně po jeho dvou třech skladbách jsme již odcházeli - my i návštěva z druhého konce republiky jsme byli náležitě unaveni a spánek v tuto chvíli byl jediným východiskem.



  DISKUZE K REPORTU

zrušit

Reagujete na komentář

Lister / 26.5.16 10:19

Ač normálně jsem moc línej něco psát, po návštěvě koncertu a přečtení tohoto reportu mám jakési nutkání se taky vyjádřit: Koncert byl skvělý. Nemůžu říct jestli je v mých TOP 5, protože mám za sebou už pěknou řádku hudebních představení, od Deep Purple (v komplet sestavě), přes Twisted Sister až třeba po Nightwish a Powerwolf. Směle ale řadím tento koncert ke všem zmíněným, které byly rozhodně jedny z nejlepších, co jsem zažil. Nelituju ani trochu toho, že jsem dal přednost Sólstafir před AC/DC, ač jsem měl možnost jít i na ně. A teď k reportu. Milý autore, i když s tebou souhlasím v názoru na Fjaru (je to fajn skladba, ale mají spoustu podobně dobrých), naprosto mi uniká tvé rozhořčení nad obecenstvem. Koncert Sólstafir není jak koncert Pepíčka Zímy nebo smyčcového kvarteta, kde by hlasité projevy byly poněkud nemístné. Druhý den jsem byl v Rudolfinu na Pražském jaru, být tam atmosféra jak v Akropoli tak znechuceně odcházím (samozřejmě nebyla), ale na Sólstafir? Důvod proč sem rockové kapely jezdí je přesně tahle atmosféra, přesně ty hlasité projevy a nezřízený řev, protože to je to, co ukazuje kapele jak je oblíbená a nutí ji to se vracet. Kdyby na koncertech Sólstafir byla ta komorní atmosféra jak popisuješ, tak sem jezdí jednou za 5 let maximálně. Navíc, kdyby neměli rádi hlasitou a bouřlivou atmosféru, nejezdí na Brutal Assault. Milovníci komorního poslechu nechť ať si pustí alba do kvalitních sluchátek a zavřou oči, rozčilovat se nad tím, že na rockovém koncertě je atmosféra jak má být je poněkud nemístné.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Krátký sestřih z akce / 11.5.15 23:05odpovědět

https://www.youtube.com/watch?v=8lwjRqoikKg

Ondra / 1.5.15 12:48odpovědět

Autor je šumavský kronikář

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky