Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Zdravím vás vespolek. Avvika je krátce fungující kapela, člensky rozmístěná mezi Českem a Švédskem. Za jakých okolností jste na sebe narazili a co bylo impulsem k založení kapely?

Dan: Taky zdravíme a omlouváme se, že nám to trvalo tak dlouho. Já a Filip jsme dlouholetí přátelé a v letech 2011 a 2012 jsme spolu už v jedný kapele hráli a tam se začaly formovat myšlenky na nový projekt. Začali jsme dávat dohromady pár prvotních nápadů, ale dlouho nám trvalo, než jsme potkali další lidi do kapely. Verča s Bětkou hrají ještě ve dvou děčínských kapelách a po jednom z jejich koncertů v Praze jsme je oslovili, jestli to nechtějí zkusit s námi. Poslechly si naši nahrávku ze zkušebny a nakonec souhlasily. Nutno říct, že do té doby jsme se neznali a pořádně jsme se seznámili až v Avvice. S Bim jsme se seznámili v létě 2012 a od té doby je to naše dobrá kamarádka. Na jaře jsme začali zkoušet a tak vznikl tento pražsko-děčínsko-švédský projekt.

Verča: Ahoj! V únoru tohoto roku jsme hráli v Praze v klubu Café na půl cesty s naší další kapelou Tabula rasa a po hraní přišel Filip s plnou pusou chvály, zda by nebyl zájem se s ním a jeho kamarádem zapojit do jejich kapely. Později jsem zjistila, že kamarád je Dan, kterého jsem už znala z dřívějška a poznala ho tak, že jednou seděl před mým barákem s tím, že prý slyšel, že by se u nás dalo spát  :) Dalo se. Pak proběhlo pár mejlů, kluci poslali nahrávky, nám se to líbilo, kluci taky a tak jsme do toho šly. Bim jsme poznali až při chodu kapely.

Bim: Ještě před tím, než jsme se všichni znali navzájem, Filip a Dan spolu začali jamovat. Co se mě týká, už hodně dlouho jsem hledala lidi, se kterýma bych měla kapelu takového žánru, ale prostě jsem neznala nikoho, s kým bych začala a kdo by měl podobné cíle. Opustila jsem Švédsko v průběhu léta 2012 bez jasné vize budoucnosti a v tom se objevili tihle úžasní lidi a byli víc, než bych si troufala představit! Cítila jsem se opravdu doma a o pár měsíců později jsme začali hrát společně.

Myslím si, že mít kapelu může být hodně silný prostředek k oslovení lidí, a to jak na propojení a sdílení zkušeností skrz hudbu, tak komunikaci věcí, které cítíš nebo myslíš, že jsou důležité. Je to silný ventil jak pro kapelu, tak pro posluchače. Takže mít takový projekt společně s lidmi, kteří mě oslovují, vytváří velmi silnou inspiraci pro život. Samozřejmě doufám, že to inspiruje i ostatní, ale to je něco, co nemůžu měřit nebo vědět určitě. Já jen vím, jak některé kapely pozitivně ovlivnily mě, anebo ve mně vyvolaly pocity, či definovaly myšlenky, které mám podobné, jen jsem je sama neuměla popsat. To mě vede životem dál ke změně a pozitivnímu vývoji. Chtěla bych inspirovat ostatní konstruktivní cestou.

Jakým způsobem řešíte ty vzdálenosti? Ať už z pohledu zkoušení, živého vystupování, nebo prostého setkávání se a udržování vzájemného kontaktu?

Verča: Snažíme se zkoušet a hrát, jak nejvíc to jde a pokud je to možné, domluvíme si i na několik měsíců dopředu, kdy kdo může a nemůže.

Bim: Všichni máme v našich životech samozřejmě i další věci. Tenhle projekt koncentrujeme vždy do určitých období, která jsou následovaná pauzami na několik týdnů. Ale zatím to funguje, protože pokaždé, když máme tu možnost, strávíme společně celé dny, zkoušením, povídáním a uspořádáním si našich záležitostí. Myslím, že to je dobrá cesta, protože takhle vše zvládneme za krátký čas, což by nám při hodině týdně zabralo podstatně víc času. Tahle cesta nám také umožňuje jít opravdu hluboko do detailů a pauzy mezi jednotlivými setkáními zajistí čerstvé nápady. Tohle je můj optimistický pohled, ale určitě bych neřekla ne, kdybychom spolu měli trávit více času.

Dan: Je to samozřejmě složitější než u kapel, kde jsou všichni členi a členky z jednoho města a dost se to odráží na frekvenci našich zkoušek. Tak například teď už jsme dva měsíce nezkoušeli, protože jsme byli různě rozuteklí. Ale snažíme se to všemožně dohnat. V létě jsme vyrazili na několikadenní „soutředění“ na jeden komunitní barák v západních Čechách, kde také vznikl song Eternal Treblinka. Byl to skvělý výlet a během pár dní jsme tam toho nazkoušeli víc než za všechny ostatní zkoušky dohromady. Občas se taky stává, že se přes měsíc nevidíme, ale je to tak, jak je, a nemá cenu si na to stěžovat.

Filip: Láska i hory přenáší!

Bětka: Práce, častý výjezdy a dálka nám brání v tom se pořádně sejít, ale i tak se snažíme udržovat kontakt a párkrát do měsíce se slezeme. Ať už všichni na zkoušce, nebo za sebou přijedeme jen tak na návštěvu :) Hrajeme spolu teprve chvíli a zatím to funguje. Dan zmínil výlet na komunitní barák. Musím souhlasit, že to bylo vážně super a určitě bych si to ráda zopakovala. Intenzivní zkoušení, příroda a společný zážitky... Přes léto jsme měli pauzu, hodně z nás jelo do zahraničí, Avvika na chvíli zamrzla, ale už plánujeme koncerty, nahrávání a společný aktivity.

Z dosavadní tvorby a prezentace je patrné jak zařazení žánrové, tak i to, jaká sub-kultura a jaké přesvědčení je vám blízké. Dalo by se říct, že vaše postoje jsou pro vás přednější než samotná hudba?

Bětka: Celou kapelou vyjadřujeme to, co cítíme, s čím souhlasíme, nebo nesouhlasíme, co si myslíme a jací/ké jsme. Dobrá kapela pro mě vždycky bude ta, která mě nějakým způsobem zasáhne a obohatí. Ne jen povrchně – hudebně, ale i v hlubším slova smyslu – textově, po lidské stránce, přístupem k životu atd. Takže si myslím, že to jde ruku v ruce. Hudba se dá vnímat různejma způsobama. Mě na ní baví to, že je to jinej druh komunikace. Někdy v životě jsou věci jasně daný a jednoduchý, takže ani ona pro mě nemusí být vypumprlíkovaná k dokonalosti. Je pro nás zkrátka důležitý to, co se skrejvá za tónama.

Bim: Pro mě je důležitější upřímně něco komunikovat - předat, než se snažit zaujmout velké množství lidí.

Verča: Není mi přednější ani jedno. Obojí by mělo mít duši, zaujmout, sdělit to, co chceme říci, dát do toho kousek srdce při každém hraní.

Dan: Pro mě osobně není subkultura až tak důležitá. Hraju sice v hc/punkové kapele a chodím na hc/punkové koncerty a nepochybně je to prostředí, z kterého pocházím, ale samy o sobě jsou subkultury vyprázdněným pojmem, fungující na stejných principech jako majoritní konzumní společnost a nepřinášející nic subversivního. Postoje, které skrze Avviku prezentujeme, by se daly spojit s jakoukoliv hudbou, ne nutně s hc/punkovou kulturou a jak je asi patrný, jsou pro nás důležitý. Těžko ale říct, co je přednější. Pro mě jsou to neoddělitelný věci. Můj pohled na svět, moje přesvědčení a věci, v které věřím (anarchismus, veganství, ekologie, víra v to, že ve společnosti může existovat zároveň rovnost i svoboda) ovlivňují všechno, co v životě dělám, takže i fungování v kapele. Kapela je krom zábavy taky způsob, jak tyhle věci sdílet a předávat dál. Rozhodně je to pro nás důležitý. Asi bych nedělal kapelu, která zpívá o autech, nebo třeba o procházkách v parku.

Filip: Slovo postoje zní dost skíňácky, ale to, co tím asi myslíš, je pro mě rozhodně důležitější, než samotná hudba. Stejně tak si nedělám iluze o tom, že Avvika přinese jakékoliv podměty ke změně společnosti. Pro mě je to ventil, jakkoliv bych byl rád, kdyby nějaké jedince tento projekt (či nějaká z dalších a lepších kapel) přiměl k hlubšímu přemýšlení (nikoli následovaní, či hledání odpovědí v oněch kapelách samotných), stejně tak, jako jiné kapely svými názory inspirovaly mě. DIY HC/punk (silně odděluji od mainstream HC a punkrocku, ve kterém se pohybuji naneštěstí také) mi dává stále smysl podporovat a bránit, ale jinak o subkulturách jsem za jedno s Danem.

Ptám se možná i proto, že při domlouvání rozhovoru se vám příliš nezamlouvalo, že na našem webu je i rozhovor s Vargem Vikernesem. Můžete k tomu říct něco bližšího?

Dan: Je dobře, že se na to ptáš. Upřímně se o Varga Vikernese a jeho projekt Burzum nijak nezajímáme, ale nemohlo nám ujít, co je to za člověka. Dokonce i v rozhovoru na vašem webu se netají svými antisemitskými názory a ohání se Protokoly sionských mudrců, což je dokument, o kterém se všeobecně ví, že je to podvrh už od počátku 20. století. Jeho rasistický a nacionalistický názory jsou všeobecně známé. Řečmi o evropské rase, imigrantech a fatherlandu se snaží zasít semínko nenávisti mezi lidmi, ale kořeny problému jsou úplně někde jinde. Díky lidem, jako je on, tyto názory prosakují i do metalové scény. Takových kapel je naneštěstí spousta a hudba je silný nástroj, který napomáhá tomu, že lidi těmhle sračkám věří.

Filip: Nemám moc co dodat. Když jsem v jednom příjemném rekordstóru objevil nahrávku Burzum a zeptal se prodávajících, proč podporují takové nesmysly, majitel dělal, že mě neslyší a brigádnice řekla, že ví, ale že to lidi kupují. Nebo když jsme na jednom benefitu řekli týpkovi, že s nášivkou Burzum není vítán, odpověděl, že je to klasika, a že prý „Orlik je taky klasika“.

Dlouho jsem kvůli tomu nechtěl dělat rozhovor pro tento server a nebyl jsem jediný, ale pak jsme se rozhodli ho udělat a otevřít se trochu i ven za hranice scény. Podle mě tyhle „apolitické“ (rozuměj striktně pravicové) projekty jsou nebezpečný trend, obzvlášť v době, kdy lidi, co jsou na tom hodně špatně, zbrojí proti těm, co jsou na tom ještě hůř. A ti, co jsou za chudobu a sociální nejistoty zodpovědní, sedí v teplých křeslech a s úsměvem si mnou ruce. A Varg? Převlečený nácek je horší než klasický terč.

Jakým způsobem se odráží vaše postoje v tvorbě Avvika? Jde pouze o textovou složku skladeb anebo o pojetí kapely jako celku?

Filip: Už jen když se podíváš na genderový rozložení, není to takový ten klučičí stereotyp, který je nejčastěji k vidění a nebyl to záměr, prostě to tak vyplynulo. Veganství, snaha dosažení konsensu, i když to není vždycky ideál, Do it yourself – together. Asi by se toho našlo víc, střílím od boku. Ani ne tak postoje, ale spíš naše životy a vše, co si s sebou neseme, se na tvorbě nějak odrazí. Ani to nemusí být tolik znát ven, ale interně je v tom ukryto podle mě hodně z nás.

Celkové pojetí a to, o co nám jde, je hodně jiné než například v maintreamových kapelách, ale to se dá říct celkově o HC/punkové scéně (ať už je to jakýkoliv žánr). Nejde o nic, čím by Avvika byla vyjímečná, či nová.

Bim: Jsme jen sami sebou a tak hrajeme a píšeme texty. Takže pro mě je jasné, že vše, co děláme, ovlivňuje zcela přirozeně obsah. Tahle kapela je výsledek, který vychází z nás, nemůže to být nic jiného, než kdo jsme my a co chceme říct.

Bětka: Určitě se to odráží ve všem. Hodně spolu mluvíme a není u nás žádnej lídr, nebo hlava kapely. Jsme na jedný lodi a tak to funguje i v ostatních skupinách, ve kterejch hrajeme.

Dan: Určitě se to neodráží jenom v textech. Myslím, že naše postoje mají vliv i na fungování kapely. Není žádná vůdčí osobnost, která by udávala směr. O všem dost diskutujeme a pokud se někomu z nás něco nelíbí, tak to prostě neděláme. Považujeme se za politickou kapelu a rádi podpoříme smysluplný benefiční koncert nebo spřízněný politický projekt. Zatím máme za sebou ale jen tři koncerty, tak se dá těžko mluvit o konkrétních věcech. Už jsme se ale bavili o tom, jakým mimohudebním aktivitám bychom se s kapelou chtěli věnovat.

Máte v tomto ohledu nějaký konkrétní vzor, kapelu, umělce, hnutí, prostě cokoliv?

Filip: Co se kapel týče, vládne Gattaca vždycky a všude! Super kapela, za kterou stojí lidi, co mají co říct a vědí, co dělají. A pak samozřejmě Balaclava, tahle HC punková formace zásadně ovlivnila můj život a v době, kdy jsem už téměř nepil alkohol a přestával jíst maso, to pro mě bylo takové přemostění z nihil punku k DIY HC/punkové scéně, později veganství a sebeurčení jako Straight Edge. Reunion Catharsis mě překvapil víc, než jsem čekal a dovedl k slzám a šílenému tanci, Marnost na Cibulce skvělý zážitek.

Bětka: Avvika a všechny ostatní kapely, ve kterých hrajem, jsou žijící organismus a pořád jsou součástí nikdy nekončící evoluce :) Ovlivňuje nás spousta věcí, lidí, kapel a činů každej den, takže je těžký být konkrétní. Největší inspirací pro mě ale byla kapela Shut up pand Dance z Děčína.

Dan: Neřekl bych, že máme nějaký vzory, ale jsou tu samozřejmě kapely, který nás ovlivnily. Za mě to jsou určitě Fall of Efrafa, Landverraad  nebo třeba Gattaca. Jinak moje názory a celý můj život samozřejmě ovlivnilo hodně lidí, ale to asi nemá cenu tady vyjmenovávat.

Doposud jste vydali dvě demo skladby, odehráli tři koncerty a nejspíš zachytili první reakce. Jaké byly? Jaké jsou vaše osobní pocity z dosavadního působení Avvika?

Bim: Na začátku jsem byla hodně nervózní, dokonce i před ostatními z kapely, a byla jsem stále dost překvapená a nemohla uvěřit tomu, že jsme doopravdy začali něco, v co jsem doufala tak dlouhou dobu. Ale přijde mi, že to tak nějak zapadlo, že každá a každý přispívá svým způsobem a všichni to mají takhle rádi a rády. Od chvíle, co jsme začali přátelům a blízkým ukazovat, co jsme zatím udělali, vrátilo se nám spousty pozitivních ohlasů a moje sebevědomí vzrostlo.

Bětka: Reakce jsem zachytila pozitivní, za což jsme moc vděčný. Osobně mám velkou radost, že jsem součástí toho, čím Avvika je. Poznala jsem díky ní spoustu novejch přátel a otevřela se další kapitola mýho života.

Verča: Cítím štěstí, radost a lásku. Jsem opravdu vděčná osudu, že mi připletl Avviku do cesty. Poznala jsem tři skvělé lidi a díky nim se mi otevřel svět do nových výšin, krajů a mravů. Dává mi to inspiraci, sílu a chuť žít život. Co víc si přát? Ať to vydrží co nejdéle :)

Dan: Reakce byly zatím dost pozitivní, což nás samozřejmě těší. Já osobně mám z Avviky skvělej pocit i přesto, že nemůžeme z časových důvodů zkoušet a hrát tak, jak bychom chtěli. Mám radost z hudby, kterou tvoříme i z přátelství, který sdílíme.

Filip: Jen čekám, kdy Marek, Blum a Šaman řeknou, že si celou dobu dělali prdel, a že nejvtipnější bylo, že jsme jim vážně věřili, že se jim tenhle projekt tolik líbí. No a Lada se bude potutelně usmívat a tvářit se, že o ničem nevěděla a bude říkat „ale mě se to vážně líbí“.

Otázka na plány do budoucna je jasná, takže co a v jakém časovém horizontu chystáte?

Dan: Brzy začneme pracovat na novém songu, což bude nejspíš zase delší záležitost, stejně jako dva předchozí. Taky bychom rádi znovu nahráli songy z našeho dema. Je rozjednaný split LP s jednou spřátelenou kapelou, ale to bude nejspíš trvat ještě nějaký čas a ani to není žádná jistota. Dále bychom určitě chtěli vyrazit na nějaký menší tour, pravděpodobně do rodné země Bim, ale to přichází v úvahu nejspíš až zase na jaře.  Do tý doby se snad podaří domluvit nějaký koncerty. Nabídky sem tam přicházejí, tak snad něco klapne.

Verča: V listopadu se vrhneme na nahrávání. Potom se pustíme do tvorby a broušení nějakého nového diamantu, nějaký koncerty jsou a budou a na jaře hurá výlet do Švedska :)

Bim: Tenhle podzim budeme nahrávat v takovém DIY studiu dvě skladby, co jsme udělali tenhle rok. Máme naplánované nějaké koncerty na příští měsíce a pak asi začneme pracovat na nějakém novém materiálu. Mým přáním je, abych nějak mohla zbytek kapely dostat do Švédska a zahrát nějaké koncerty tam.

Filip: Někdy to vidím na revoluci během příštích měsíců, či týdnů, někdy na sebevraždu během dnů. Těžko říct.

Avvika:  Velmi si vážíme rozhovoru, našeho prvního, a děkujeme za prostor.