Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ahoj Truchlohravý Tome! Ještě před tímto rozhovorem jsi stihnul jeden výlet. Kam to bylo?

Ahoj. Teď vůbec nevím který myslíš, bylo toho víc. Včera jsem se vrátil z Erzgebirge, kam o adventu poslední roky jezdím. Vymetl jsem několik krásných hornických měst, které jsou mekkou dřevěných vánočních figurek. Koupil jsem si tam nový vánoční stolní kolotoč, poháněný teplem z plamenů svíček. Proběh jsem se na hrad Schwarzenberg a nakonec to rozjel po barech a putikách v Annaber Buchholz. Pochutnal jsem si na místní, dnes už zapomenuté vánoční lahůdce Neinerlaa, což je kachní stehno podávané na speciálním talíři s 9 prohlubněmi, v kterých jsou různé omáčky. V klasické místní jídelně jsem si dal Flecken Eintopf, což jsou zas zadělávané drštky, s pličkami a vnitřnostmi najemno nasekanými, je to učiněná slast. Zrovna tam hrála harmonika s kytarou, tak jsem si sednul k několika dámám narozených během druhý světový, se kterejma jsem si pak večer i zatancoval. Jedna z nich, Emma, mi doporučila kousek od Karl Marx Stadtu (dnes Chemnitz) kino pro dospělý. Prej 3 podlaží plný kin, obrazovek s erotikou, gaučů, letišť, postelí, GH kabinek a darkroomů. Druhý den jsem si po probuzení a sprše dal v mátožném stavu na vánočním trhu Tote Oma (německý totalitní jídlo, prejt, zelí a brambory) a jelikož jsem byl v ranní kocovině po proflámované noci silně vilný, rozjel jsem se do kina. Babka mi nelhala. Vše bylo jak říkala. Bylo ale ještě brzo a byli tam jen samí uhoněný dědci. Jediný co mě tam pobavilo, byla stará asiatka v gumě vodící na vodítku děsně vysokýho dědka v podvazkách, co klopýtal v lodičkách na vysokejch jehlách a neustále padal. V nosních dírkách měl zasunutý nějaký trubičky zajištěný náplastí, nejspíš poppers. Byl jsem jim furt v patách a čekal co se bude dít. Po chvíli mě to přestalo bavit, sjetej dědek furt jenom padal, tak jsem jel domů.

Od roku 2018 nás pravidelně rok co rok oblažíš novou nahrávkou, ať už jako Necrocock nebo s Kaviar Kavalier. Prožíváš autorsky své nejsilnější období, změnilo se od minulosti něco zásadního, že jsi schopen alba takto chrlit?

Pouze jsem pochopil, že je to moje poslání a že jsem na světě kvůli tomu, tak neustále tvořím.

Nové album Truchlohry tentokrát nezdobí umění Františka Štorma, ale mladé umělkyně Terezy Laznové. Jak jste se dali dohromady a jak probíhala tvůrčí předávka hudba - vizuál na trase Necrocock - Tereza? Skladby, jejich atmosféra, krásně korespondují s malůvkami, jakoby vznikly zároveň...

V létě mi Tereza napsala, že je má velká fanynka a nabídla mi svoji tvorbu, že by prý mohla dobře fungovat s mojí hudbou. Po nastudování jejího díla jsem se do jejích obrazů absolutně zamiloval a bylo jasný, že Truchlohry budou naším společným dílem. Průběžně jsem jí posílal svoje nové truchlotexty, které úžasně ilustrovala svými surrealistickými obrazy. Několikrát jsme se v poslední době sešli a skvěle si rozumíme. Jednou z našich společných vášní je využívat v umění mrtvých živočichů. Tereza chodí do kurzů, kde se je učí odlévat a zvěčňovat je neskutečně realistickými odlitky. Její klokánek a krajta jsou dechberoucí.

Všechny skladby jsou víceméně o všelijakejch tragédiích, haváriích, úrazech, vraždách. Skladbu „Trochu vázne hlas“ bych dokonce doporučil zařadit do playlistů krematorií a obřadních aul. Je silně inspirovaná písní Heleny Vondráčkové „A ty se ptáš co já“ (originál je od Abby). Od malička ji miluju pro její příjemně usouženou trýznivou, bolavou náladu.

Truchlivé i hravé jsou i texty. Velmi povedené, sugestivní i s nadhledem vedené. Naskakují ti slova podobně jako melodie? Jsou pro tebe důležité rýmy? Vznikají texty až do hotových, nebo průběžně se tvořících skladeb?

Jak kdy. Někdy mě to napadne současně, ale většinou je hudba první. Kolikrát někde zaslechnu zvláštní sousloví, které si zaznamenám a časem použiju v netradiční kombinaci do právě vznikající skladby.

To vůbec není špatnej nápad. Taková malá necrotruchloknížtička v zaběhlé edici poezie. Dík za tip. Popřemýšlím.

Jasně. Většinou sahám do zvukových rejtříku na jistotu podle nálady a většinou to klapne hned. Žádný dlouhý experimentování se zvuky. Honzu Kapáka jsem použil jen do Havárie, která si o to přímo říkala.

Líbí se mi, že často na albu představíš nějaký zajímavý nástroj. Tentokrát je to nádherně a melancholicky znějící Đàn Bầu. Jak ses k němu dostal a bylo těžké se na něj naučit?

Já se na něj dodnes nenaučil. Chce to velkou píli, kterou jsem tomu zatím nedal, ale jelikož teď na ničem extra novým nedělám, mohl bych tomu snad nějaký ten čas dát. Nástroj jsem objevil letos na jaře na vietnamským ostrově Phu Quoc. Jdu si po tržišti, když zaslechnu nesmírně mystický zvuk nějakého strunného ethno nástroje. Šel jsem za zvukem a na konci tržiště seděla mrňavá liliputka, vypadající neméně mysticky, hrající podivné melodie na nástroj větší než byla ona sama, projíždějíc jeho zvuk přes kombíčko mocným delayem. Hned mi nalila čaj a nechala na tuto monochordní loutnu hrát. Ihned jsem se do nástroje zamiloval a po chvíli preludování jsem babku přemluvil a nástroj si za 100 dolarů odvez mototaxi na hotel.

Už po několikáté je na úvod alba umístěna nejtemnější skladba. Jsme zatíženi duchovní pýchou je přesně takovou tíživou tryznou. Nemáš rád na začátku největší vypalovačky, raději posluchače vhodíš do zamyšlené nálady?

Dát na začátek vypalovačku, když je zbytek alba pomalý a temný, by bylo zavádějící. Ano, hned od začátku je potřeba truchlit. Navíc to byla první složená věc pro toto album. Zrovna jsem četl něco od Fukse a podruhý si dával Twin Peaks dvojku. Máš oheň? Máš oheň?

Havárie v Necrocockově čtvrti mi svojí atmosférou naopak evokuje rajcovní hity Kaviar Kavalier a je na Truchlohrách uprostřed meditativních kompozic jedinečná. Pokaždé vytrhne ze snivého rozpoložení. Zamýšlel jsi něco takového, nenechat posluchače v klidu?

Přesně tak. Bylo potřeba změnit tempo a trochu to rozčísnout. Přiznávám, že je to taková trochu kaviárovka.

Vedle tvého hlasu zní zpěvy Nazaru Bokaz i Andy Baslové. Vaše duety jsou čím dál propracovanější a propletenější. Jsou pěvecké linky výsledkem dopředu tebou promyšleným, nebo radostného jamování ve tvém studiu?

S Andy to tak bylo. Při nějaké návštěvě jsem jí pár věcí pustil a ona si pár vokálů do několika skladeb během radostného jamování vymyslela. S Nazaru jsem ta dueta dopředu vymyslel. I když vlastně taky několik skvělých nápadů do pár věcí přinesla.

Nádherně tesklivá Kukačka mi připadne jako nějaké pokračování Na posedu… Jsme opět v lesním prostředí, umíráme a nálada je vskutku funerální. Jsem s tímto pocitem mimo?

Aha. Já to spíš vnímám coby soudtrack k nějaké veselé, papundeklové pohádce plné loupežníků a drvoštěpů :)

Jaké skladby vznikaly jako první a jaké se teprve honily hlavou a chtělo jím dát více času? Začaly se nejdřív rodit ty zastřené, snové skladby a daly tak základ pro celé album?

Jak jsem říkal, první byla ta první Jsme zatíženi duchovní pýchou. Druhá byla druhá Naše auto míří na západ, i když ten hlavní motiv i s textem mě napadl už před mnoha lety při houbaření v Medovém Újezdě a až teprve letos jsem si k tomu sednul a dodělal ji celou coby duet. Pak to jelo tak nějak různě. Vzpomínám si, že jsem vlastně měl už nahranou i V soustudánčí, když jsem byl v březnu na Pattaye. Po proflámovaný noci jsem si v ranní kocovině skladbu pustil a úplně jsem se z její nádhery skoro zbláznil. Musel jsem si jí pouštět celej den dokola, že jsem ani nešel k moři, ani za holkama. Její krása překonala všechna tahle lákadla, že jsem zůstal sám na pokoji a jen popíjel Sang Som rum, slzel jsem, opíjel se a ukájel se do večera touhle nádhernou skladbou.

Vedle nového Necrocock alba jsi se opět výraznějším způsobem podílel taky na novince Master's Hammer. Jaké je z tvého pohledu album Maldorör Disco a jak probíhala práce na něm z tvé strany?

Myslím že je docela zábavné, nejvíc jako vždy texty a hlavně to jak ho ortodoxní blackmetalisti nedávaj :) Přišel jsem vlastně už k hotovému a nijak zvlášť se skladatelsky na albu nepodílel. Vymyslel jsem si tam jako vždy pár chorálků, nějakej klavír a svým jemným hláskem kontroval Frantovýmu arrggghhh v několika duetech.

Nedá mi to na závěr nezeptat se na časy vánoční. Jak je hodláš strávit a jak se promění Necrocockvilla?

Trávím je klasicky s těmi nejbližšími. Cukroví letos kvůli vyššímu cukru v krvi nepeču. Necrocockvilla se už pomalu proměňuje. Hraje tu barokní vánoční hudba, space pop, kuchtíme a užíváme si naše oblíbené adventní pokrmy, oprašujeme mumie, voní tu směs lyzolu, Diavy a rumu. Brnkám si na mandolíny, balím dárky a vybavuju poslední truchloobjednávky.

Dá se prozradit, jestli se ti už kupí další skladby, popřípadě téma, které tě zaujalo a rád bys ho zhudebnil?

Zatím nic úplně nového neskládám, ale… Mám teď úplně novou zpěvačku se kterou podnikáme něco neskutečného. Vzniká cover skladby „Trochu vázne hlas“. Napsala si k tomu svůj vlastní francouzskej, děsně temnej text. Běhá z toho mráz po zádech a naskakuje husí kůže. Má to ještě silnější a sugestivnější atmosféru než stávající skladba, a to je co říct.

Poslední slova patří tobě Tome a my děkujeme za vánoční truchlohravý rozhovor.

Přeji všem krásné a co nejtruchlivější Vánoce s mojí novou hudbou. Sledujte úchvatnou tvorbu malířky Terezy Laznové a těšte se na dechberoucí cover Trochu vázne hlas, který chystáme s další Terezou, kterou brzy představím.

Necro - odkazy:

WWW.NECROCOCKWORLD.COM

https://www.facebook.com/tom.necrocock/

https://necrocock.bandcamp.com/