Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Redaktorské ozvěny - červenec 2019

Redaktorské ozvěny - červenec 2019

Sarapis4.8.2019
Medové tempo letních dní nás zvolna dokolébalo do druhé poloviny prázdnin, což je období, kdy akcie papíren zvolna stoupají a zásoby hypnotik se z farmaceutických skladů nenápadně přesuvají na pulty lékáren. Zato stěhování národů po evropském asfaltu zdaleka nekončí, stejně jako festivalová sezóna, a už vůbec si nemyslete, že došly cukety. Ani nám zatím nedošly síly, přestože zvýšený výskyt rapu může znamenat mnohé... Mějte pohodu.

// Jirka D.

 

Cypress Hill - Cypress Hill (1991)  ochutnávka

Návrat, klasika, legenda. Mohl bych házet slova na hromadu, ale asi mi to přijde zbytečné. Rok 1991 znamenal první desku kapely, která si už na ní získala slušný respekt, který pak v průběhu dalších let rostl a rostl. Cypress Hill je pro mě jeden z mála přesahů za hranice kytarové muziky, který si dokážu užívat úplně naplno.

 

Ty Segall - Fudge Sandwich (2018)  ochutnávka

Loňská deska Ty Segalla, která mi naprosto unikla, a navíc deska ne jen tak ledajaká, ale deska předělávek. Za sebe přiznávám tvrdou neznalost originálního materiálu (snad s výjimkou Johna Lennona a Neila Younga), ale pro poslech to nemá žádný význam. Ty Segall si dělá věci po svém a to mě na něm baví.

 

Torche - Admission (2019)  ochutnávka

Kolega Victimer napsal svůj komentář k novým Torche dřív, takže prvně se koukněte na něj (ten komentář). Za mě noví Torche bolí v uších pořád dost a pořád si myslím, že je to škoda a naprosto zbytečné. Pravda, desku jsem v práci doposlouchal dvakrát do konce a hudebně by mě i bavila, kdyby šla poslouchat bez následných zdravotních komplikací. Za mě promarněná šance, stejně jako Baroness

 

Music From The Motion Picture Pulp Fiction (a Quentin Tarantino film) (1994)  ochutnávka

Tenhle vinyl dávám na gramec vždycky, když chci, aby mi bylo dobře. S ním mi dobře je. Pulp Fiction je pro mě klasika a soundtrack stejně tak. Tady se potkalo všechno to nejlepší, co se mohlo potkat a vzniklo dílo, které nemá obdoby široko daleko. Do báglu na pustý ostrov jasná volba. 

 


 

// Victimer

 

Torche - Admission (2019)  ochutnávka

O minulém albu Restarter (recenze) nepsal Jirka zrovna hezky, ale ta deska byla tak zvukově nepoužitelná, že si od nás v podstatě nic jiného nezasloužila. Nové album Admission jsem ale přivítal o poznání lépe. Poslechy sice taky docela bolí (tohle k Torche bohužel patří), ale tady to jsem schopen skousnout bez nějaké zásadní újmy na zdraví. Stylově na to jdou Torche podobně jako třeba Kylesa. Pořád jsou dost hluční a nevybíraví, ale jinak je to vlastně pohoda a místo pro pár hezkých písniček, ve kterých je jen o něco víc písku v očích, než milých slov na dobrou noc. Admission mi nevadí, minimálně v tom, že lze poslechnout od začátku do konce.

 

Ulver - Drone Activity (2019)  ochutnávka

Ulver jsou jen jedni a když něco (cokoliv) vydají, je má pozornost vždy na svém maximu. Drone Activity určitě není jen nějaké “cokoliv”, ale album, které je třeba pořádně prozkoumat, neb se zprvu tváří dost nepřístupně. Nevadí. Experimentální elektronika, plavba plochami zvuků, jen skromná rytmika a pořádná porce nevšední muziky především. Začínám se chytat.

 

Zaum - Divination (2019)  ochutnávka

Ani jsem si nevšiml, že mají Zaum venku již třetí album. Osud debutu Oracles jsem se pokusil zachytit v recenzi, jeho následovník zcela unikl mé pozornosti a najednou je tady deska číslo tři. Nějak to letí, sakra, dokonce i zrcadlo je den co den proti mně :) Zaum lze vnímat jako šikovné zlodějíčky z území velkých Om, což přebíjí všechny další argumenty. I na Divination jsou tyhle stopy k zaznamenání, ale také je tu spousta různých zákoutí a tajuplných míst, kudy se zkouší jít a být blíž nalezení životní a snad i hudební rovnováhy. Ve jménu těžké psychedelie, provoněných snů a dálek, které jsou ze všech tří veledlouhých songů cítit na sto honů. Výraz zůstal zachován, ale ani Zaum se nespokojí pouze s tím být schouleni v náruči a cucat prs svého velkého vzoru. Slastí neumřu, v některých momentech by to chtělo víc dovedností na úkor falešného zpěvu a harmonií celkově, ale jinak si to u mne svých pár minut najde.

 

The Foreign Resort - Outnumbered (2019)  ochutnávka

Gotika z Dánska a vlastně takoví elektroničtější The Cure současnosti. Hlavně po stránce vokální, neboť mi z každého songu z mlhy vystupuje obrys bujarého rozcuchu páně Smitha. The Foreign Resort nezní zrovna originálně, ale jejich temná hravost a šikovná orientace v pavučinách jim budiž přičtena ke cti.

// Garmfrost: Slyším The Cure? Jdu do toho! Díky za tipa :)

 

The Meads Of Asphodel - Running Out Of Time Doing Nothing (2019)  ochutnávka

Tradičně netradiční magoři The Meads Of Asphodel mají venku novou desku. Svého času jsem strašně ulítával na albu The Murder of Jesus the Jew, teď se vedle novinky vracím také k Sonderkommandu a snažím se to všechno vstřebat, což není práce na dva večery. Leda tak se silným projímadlem kombinovaným s jinak velmi pohodovými letními čaji na pergole. Budu bojovat!

 

Falls Of Rauros - Patterns In Mythology (2019)  ochutnávka

Vůně venkova po americku, přírodní scenérie v metalovém balení. I tak lze pojmenovat záběr Falls Of Rauros. Kapely, která mě na jednu stranu fascinuje, na druhou i trochu prudí a hodně těžko se mi do jejich projevu leze. Na Echoes jsou dvě recenze - zde a tady - a uvidíme, jak to dopadne s novinkou. Vím, že je dobrá, vím, že to v sobě zase má. Chce to ale strpení a správnou míru pochopení.

 

Der Marabu - Cruci-fiction (1994)  ochutnávka

Stará zapomenutá kapela lidiček střídajících se kolem Vladimíra Hirsche a staré zapomenuté album Cruci-fiction. Dokonce jsem ani nebyl schopen najít k tomuto albu nějakou upoutávku, tak jsem sáhl ještě hlouběji do minulosti. Post punk, industrial, experimenty. Jen pro zvané.

 


 

// Bhut

 

Rammstein - Rammstein (2019)  ochutnávka  naše recenze

Musím se přiznat, že nová deska mi báječně sedla. A hned úvodní věc jménem Deutschland z hlavy nelze vytřepat. Ta melodie tu a tam samovolně naskočí a mě pak celý den nezbývá nic jiného, než se těšit na domácí poslech. Fakt mě to baví.

 

Černý kov - Společenství (2019)  ochutnávka  naše recenze

Syrový black metal, u kterého jde sranda stranou. 

// Garmfrost: Jak říkáš, sranda stranou. Výborná věc!

 

Entombed - To Ride, Shoot Straight And Speak The Truth (1997)  ochutnávka

Po Volyňském festivalu ETEF jsem nějak dostal chuť na něco z toho deathu a tak jsem sáhl v autě po mp3 CD, kde jsem měl několik alb od Entombed a nejvíce jsem se zasekl zrovna na tomhle z roku 1997. Možná není nejlepší, ale mě tahle jejich poloha hrozně baví…

// Garmfrost: Mě se víc líbí Wolverine Blues, ale dá se říct, že po To Ride byli Entombed výbornou kapelou. Pak už nic.

 

Obituary - The End Complete (1992)  ochutnávka

...a baví mě i Obituary, které na onom mp3 CD mám hned za výše zmíněnými death’n’rollisty. No a tady jsem si zas nejvíc užíval tvorbu z roku 1992. Tenhle death metal mám rád, tohle mi sedí. 

// Garmfrost: Nádherná práce, která nezestárla ani o kousek.


Kladivo na pýchu - rocková opera (2019)  ochutnávka

Asi takhle, nejsem si jistej, jestli bych to nazval úplně operou, spíš prostě výpravným albem s mnoha vokály a příběhovou linkou. Podobných tématických desek by se jistě dalo najít vícero a opera se nejmenují. Samo o sobě tohle 2CD však funguje dobře, je to chytlavý rock s malými heavy růžky. Některé songy jsou vážně síla a neskutečně mě dostaly. Jindy mě to tolik neříká, ale výsledek je v každém pohledu zajímavý a působivý. Počkám si na samotné divadelní provedení, abych si muziku zasadil do nějaké vizuální podoby. Ale i samostatně lze tuto nahrávku považovat za výraznou. Vzpomínáte na Jilemnického okultistu? Tak tohle je vlastně hodně podobné akorát v hard’n’heavy provedení s více hlasy. Více info zde.

 

Pivní putování

 

Onen půvabný červencový prodloužený víkend s sebou mimo jiné přinesl i lehkou návštěvu pivovaru. Ale na to už jste si tu asi zvykli, že ano. Že každý měsíc s sebou přinese nějakou exkurzi. Nicméně tahle byla krátká, jelikož času není nikdy dost. Dobřanský sládek Petr Petružálek (aktuálně se věnující i svému soukromému pivovaru Krokodýl v Merklíně) si dobře vychoval dceru Žanetu, která pokračuje v jednom z nejkrásnějších řemesel. Žaneta si totiž otevřela pivovar Zlatá Kráva v Nepomuku a právě sem byl namířen první pivní cíl měsíce července. Zrovna zde nás stihl prudký lijavec, který tak nebohý turismus zahnal do vnitřku Hotelu U Zeleného stromu, kde funguje příjemná restaurace a kde se jen tak mimochodem čepuje i místní pivo. Se ženou jsme tu byli zrovna na oběd, takže jsme poseděli zde, ale jinak bychom kroky nasměrovali do rozlehlého dvora, který svírají historické budovy starobylého centra tohoto města. V něm se pak nádherně krčí i samotná pivnice s moc pěkným interiérem a velmi příjemnou obsluhou (slečna na čepu mi pochválila plátěnou tašku Oranssi Pazuzu, možná spíš kvůli obrázku jako takovému, než kvůli logu kapely, ale kdo ví, třeba se pletu). V těchto sympatických prostorách jsme jen nakoupili něco málo z lednice, kde polovina nákupu byla určena pro rod Kasíků, jejichž hvězdicovou rezidenci jsme navštívili bezprostředně po opuštění Nepomuku. Zde jsme pak s Davidem koštovali nějaké Zlatokravské výkvěty a bylo to celkem fajn. No a jak to u podobných návštěv bývá i sem se rád vrátím (jak do Nepomuku, tak k redakčnímu kolegovi).

 

 

14. července jsem vlezl do pivovaru Všerad, o kterém tu řeč už tuším byla. Ostatně nebyl jsem zde poprvé. Pivo tentokrát blíže k průměru, ačkoliv jsem jejich ležáckou stopu s chutí sledoval. Asi se prostě stávající várka zcela nepovedla, nicméně i tak nelze produkty označovat nepitelností. Všechno to bylo fajn, jen jsem byl zvyklý na již lepší výtvory. Uvidíme, co s sebou přinese další případné koštování. Každopádně tento pivovar lze doporučit všem, kdož rádi brouzdají na kolech, neboť zdejší krajina je pro tyto kratochvíle jako stvořená. A nepochybně sem zavítají i někteří návštěvníci blízkých jeskyní, které se ukrývají ve skalách v blízkosti velkolomu Čertovy schody. Ano, jsou to Koněprusy. Nejeden kujón si tu vzpomene na War For War, že.

 

 

18. července jsem byl na drobném koštu v pivovaru Lužiny, kde mají aktuálně sezónní kousky jako Thirst Killer a Živa. To první stálo jednoduše za hovno, fakt bída, co mi nesedla. Živa byla pšenka, kterážto byla o něco sladší, než je obvyklé, takže mi to docela sedlo. To i proto, že pšenice úplně nevyhledávám. Ale Živa je fajn, to můžu doporučit. 

 

 

19. července jsem přijel do Sušice později večer a na místo kvapného přesunu do Volyně (a v noci pak zpět) jsem raději zaútočil na místní pivovar U Švelchů. Desítka klasicky kyselá, už je to dlouho, co měla patřičný šmrnc. Dvanáctka relativně v pořádku, ale celý večer bych u ní asi nevydržel. Letní pšenice celkem fajn, takže spokojenost. Ovšem radost mi udělala čepovaná 4x chmelená pšenice, která byla hezky voňavá a prímově tančila v ústech. Ještě jsem si pak vzal jeden lahvový vzorek na doma, který už tam takovou srandu sice neudělal, ale chutnal i tak dobře. Rozporuplné chuťové pivní dojmy, ale vždycky vyváží obsluha, která je tu naprosto v pořádku. To v Kašperkách máme lepší pivo a krásnou obsluhu (zejména dvě dívky mi tam vždycky udělají takovou radost, že… jsem spokojený…, jako třeba v neděli jednadvacátýho, kdy jsem tam byl sice jen na skok koupit něco v lednici, ale ty sympatické slečny a jejich úsměvy jsou prostě k nezaplacení). 

 

 


 

// Garmfrost

 

Zyklon-B - Blood Must be Shed (1995)  ochutnávka  naše recenze

Zlo, temno.. Ale také podmanivá síla vévodící krátkému dílu sestavy snů. 

// Bhut: Skvělá věc.

 

Borknagar - The Olden Domains (1997)  ochutnávka  naše recenze

Borknagar s Garmem.. Je třeba něco dodávat? Nádhera!

 

Aeternus - Beyond the Wandering Moon (1997)  ochutnávka

Aeternus se mi už nikdy nelíbili tak jako na tomto obskurním albu. Stejnou měrou black i death.

 

Entombed - Left Hand Path (1990)  ochutnávka

Entombed přepisovali dějiny extrémní zábavy a uvědomovali si to tehdy spousty lidí. Na mě to tenkrát bylo moc jemný, ale s odstupem času jsem pozlátku chrastícího zla podlehl.

 

Possessed - Revelations of Oblivion Possessed (2019)  ochutnávka

Co na to říct? Revelations of Oblivion Possessed je absolutní žrádlo nejen pro pamětníky. Něco, s čím už asi nikdo nepočítal. Peklo se znovu otevřelo. Neskutečných třiatřicet let od jednoho z nejpekelnějších alb osmdesátých let, divokého masakru Beyond the Gates jakoby ani nebylo. Jeff Becerra je sice na vozíku, ale stále s ním šijí všichni čerti. Překvapila mě jak původní atmosféra, tak současná produkce a bezesporu upřímná vášnivá vzteklost. Mazec!!!

 

Jak z výše uvedeného seznamu vyplývá, nechal jsem se v horkém červenci unášet starobou, vzpomínkami na dobu, kdy mi bylo dvacet a míň. Netvrdím, že jsem si nepustil nic nového a že se mi nic nelíbilo (bylo toho dost), ale nic tak jak staré fošny. K uvedeným bych ještě přidal pár věcí (nějak jsem se přistihl, že jsem často řekl - první tři alba cajk, pak už ne tolik) a sice první tři alba Gorefest, to samé od Obituary, promrskl jsem Arcturus (ty jedu furt) a první tři alba si užil v míře vrchovaté, Dødheimsgard první tři alba hehe… Pražský Výběr - pozor výjimka - první dvě alba stále matou a okouzlují moji pozornost, bystří vkus a dělá radost. Z novinek mi nejčastěji trápí ušiska debutující Ybca a jejich Loupežníci - bomba! Jinak se stále vracím k novinkám posledních měsíců a spokojeně mlaskám, jakáže je letos úroda...

 


 

// Ruadek 

 

Black Sites - Exile (2019)  ochutnávka

 

Výborná heavy metalová deska pro těch několik z vás, co po nocích nepijí krev a nesouloží na hřbitovech. 

 

Gormathon - Following The Beast (2019)  ochutnávka

 

To samé bych mohl říci i o této věci, která nedrtí, jen mává mařenou a nutí si sborově zapět pod vous, dlouhý až na dno fjordu.

 

Theatre Of Tragedy - Remixed (2019)  ochutnávka

 

Notoricky známé pecky ve verzích pro roztleskávačky na tripu. 

 

3TEETH - Metawar (2019)  ochutnávka

 

Dozvuky Ministry od nadále nepokojných zubatců, kteří do toho řežou se stále stejnou intenzitou.

 

The Midnight - Kids (2018)  ochutnávka

 

Alespoň jeden úlet kamsi jinam si nemohu odpustit. Retro muzika jako prase, pro uctívače starých herních automatů, blikajících neonů a synth popu.

 


 

// Sarapis

 

Gaahl’s Wyrd - Gastir: Ghosts Invited (2019)  ochutnávka  naše recenze

 

Klikatá cesta svébytného norského umělce Gaahla vede v posledních letech především po turistické značce Gaahl’s Wyrd. Začalo to netradičně živákem, pak se tlak stupňoval několika singly a očekávané vyústění první fáze existence kapely přišlo s vydáním debutu Gastir... letos na jaře. Black metalový základ je samozřejmostí, ale výsledku je žánrově těsno, a tak se rozpíná různými směry a dbá jen o to, aby nebyly narušeny skladovací podmínky à la uchovejte v chladu a temnu. Vokální vybavenost Gaahla je ohromující a dohromady s mnohými gradujícími momenty mrazivého potěšení mám dost důvodů k tomu, abych z této nahrávky ždímal energii, co to dá. 

 

Funereal Presence - Achatius (2019)  ochutnávka  naše recenze

 

Už nevím, kdo s tím sem přišel, ale tohle album zatíná dráp a drží se fest. Na jednu stranu slyším hluboký smysl pro aranže a skladatelský um, na druhou stranu je leccos podáno jako nedopečená flákota ve stylu tady to máte a třeba se poserte. Perfektní kontrast UG přístupu nasolení na první dobrou a pod povrchem bublajícího úšklebku nad notovým zápisem. Toto album může pořád jen růst a jediné co spadne, budu možná já ze židle, až mně to všechno dojde.

 

Sigh - Heir to Despair (2018)  ochutnávka  naše recenze

 

Po dlouhých úvahách a srovnávání u mě sice pořád drží první flek In Somniphobia (2012, recenze), ale to nic nemění na tom, že Heir to Despair je další dechberoucí sonda vyslaná z vyšinuté planety Sigh mezi bezmocné vlastníky sluchového ústrojí. Sigh mají svůj svět, který nemá vykolíkované hranice, všechno se rychle mění, akci stíhá reakce, v hrnci se vaří eintopf po japonsku a nikdo se neodvažuje vznášet námitky. Poslech vyvolává přitažlivou tíseň, hudba má jakoby několik pater a je zcela logické, že chci otevřít všechny dveře. Jako prostinká blondýna v hororu. Říkám si - nechoď tam, nebo…

 

Thy Catafalque - Geometria (2018)  ochutnávka  naše recenze

 

Vrátit se k loňskému albu roku není žádný kumšt ani odvaha, to se zkrátka děje běžně. Počátkem července mě ale geometrická osidla kružnic zlákala a očarovala tak mocně, že zde poslední nahrávku Thy Catafalque prostě musím připomenout. Nahrávku, kde si sedlo bezezbytku všechno a vrásky ji nehrozí ani v nejmenším.

 

Bölzer - Hero (2016)  ochutnávka

 

Bölzer nejsou výrazně tvrdí, jak se to v jejich black deathovém hájemství běžně nosí, ale jsou zlí a svérázní, což vnímám v konečném důsledku jako cennější atributy. Loni se mi líbili ve stanové výhni na Brutalu, líbilo se mi EPko Soma (2014) a chytám se i na jejich full length prvotině Hero. Přestože jsou skladby dlouhé, nepůsobí unaveně a pořád krmí oheň zájmu z bezedného uhláku. Mimochodem, hluboké čisté zpěvy s hutným nástrojovým podkladem probouzí vzpomínky na album Plastic Planet kapely G/Z/R, kde tehdy hostoval Burton C. Bell. To jen tak, aby řeč nestála.

 


 

// Bodin

 

Vengeful - Karma MMXIII (2013)  ochutnávka

Technický death metal jako řemen. Ke kanadským Vengeful jsem se vrátil po létech a pořád mě nepřestali bavit.


Birdflesh - Extreme Graveyard Tornado (2019)  ochutnávka

Grindcore poslední léta poslouchám pouze okrajově. V tomto stylu dávám již přednost kapelám, které mě z nějakého důvodu chytly za srdce a jejich nahrávky mají hlavu i patu. U Birdflesh se mi líbí jejich nadhled, lehkost a přitom přímočarost. Album mě neskutečně chytlo a často poslouchám.

// Sarapis: Já si je pořád pletu s Beardfish. Možná proto to zabalili, haha!

 

Voivod - Phobos (1997)  ochutnávka

 

Mé nejoblíbenější album od těchto kanadských veteránů.

 

Epitaphe - I (2019)  ochutnávka

Hledám a pátrám po neobyčejných kapelách. Zaměřil jsem se na label Aesthetic Death a narazil na tento skvost ve svém žánru. Francouzští Epitaphe hrají death/doom toho nejhrubšího kalibru, skladby velice rozmanité, nekompromisní a výbornou zvukovou kulisou. 

 

Reido - 11 (2011)  ochutnávka

Další kapela od Aesthetic Death, kterou jsem vůbec neznal. Běloruští Reido hrající těžkotonážní sludge/funeral doom, který má určitě co nabídnou pozornému posluchači. Opět bych vyzdvihl naprosto dokonalý zvuk nahrávky.

 


 

// Lomikar

 

Hans Zimmer - Interstellar OST (2014)  ochutnávka

 

Metoda Hanse Zimmera u Nolanových filmů mi přijde strašně fascinující ve své zdánlivé prostotě. Za noc stvoří nejdříve jednoduchou melodii, jež charakterizuje celý film a na tu v průběhu dalších měsíců a let nabaluje další a další doprovodné motivy z obří palety nástrojů a aranží. Proto jeho soundtracky dokáží působit přirozeně jak ve své monumentálnosti, tak i v intimních chvílích téměř naprostého ticha.

 

Oathbreaker - Rheia (2016)  ochutnávka

 

Pokud bych měl charakterizovat nějaké album, které pro mě přesně vystihuje pohled do mysli šílence, je to Rheia. Desku, kterou se snažím pochopit již několik let a přesto neustále uniká uchopení, jakkoli mě opakovaně fascinuje. Jako malé robátko jsem trpěl nočními můrami, ve kterých se opakovaně věci neočekávaně zvětšovaly do groteskních tvarů a lidé z úplného ticha mnohdy opět bez důvodu začali strašlivě křičet, aby zase utichli do šepotu. Tohle album onu noční můru nepříjemně upomíná. Závěrečná třetina alba je prazvláštním epilogem, který mě pořád strašně zajímá.

 

Music From The Motion Picture Pulp Fiction (a Quentin Tarantino film) (1994)  ochutnávka

Co po mně chcete, na Národce jsem šel kolem výlohy, ze které po mně házela okem Uma Thurman s vyzývě zapálnou cigaretou. Střih. Odcházím s deskou v podpaží a ztrácím se v davu. Jakkoli obvykle nesnesu slyšet dvě soulový písně v řadě, kontext, za kterým Tarantino stojí, dal vzniknout tomu, že občas může být z Holešovic slyšet strašlivě falešný, ale o to hlasitější mužský zpěv písně Son of a Preacher Man, jehož intenzita vyhání z blízkého okolí všechno živé. Tehdy poznáte, že se blíží jaro.

 

Borgne - Royaume des ombres (2012)  ochutnávka

Totální relaps atmosférického black metalu z přelomu tisíciletí, kdy se tenhle žánr už dostával do širší přízně, ale ještě nebyly prachy na ty orchestry a ani těch jejich věrohodných samplů se netoulalo po světě zrovna příliš. Pyšná hodinová stopáž a příjemně listopadová atmosféra s trochou toho nezbytného kýče. Me gusta.

 

Keny Arkana - Entre ciment et belle étoile (2006)  ochutnávka

 

Mojí slabost pro nasrané ženy vám může potvrdit každá má bývalá přítelkyně a pokud se ještě zkombinuje s mojí oblibou agresivního rapu, ve kterém vyložene cejtíte, jak vám interpret prská do uší skrze sluchátka, je zaděláno na parádní revoluční náladu. Co si budeme povídat, s timhle v uších se prakticky nedá to zrcátko policejního auta neukopnout, když už jdete kolem.

 


 

// Symptom

 

One Day As A Lion - One Day As A Lion (2008)  ochutnávka

Když rap, tak s pořádným rockovým základem.

 

George Harrison - All Things Must Pass (1970)  ochutnávka

A který brouk je váš oblíbený?

 

Mike Scheidt - Stay Awake (2012)  ochutnávka

Mike Scheidt akusticky.

 

Shannon Wright - In Film Sound (2013)  ochutnávka

Indie rock na tvrdo.

 

Scars On Broadway - Scars On Broadway (2008)  ochutnávka

Extension pack pro fandy S.O.A.D.

 


  DISKUZE K ČLÁNKU

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky