Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Německá sebranka ze samotného chřtánu pekel Darkened Nocturn Slaughter v čele s uhrančivou valkýrou Onielar se opět ozývá. Své nové poselství halí pod zlověstný název Necrovision. Nic naplat, žádné světlé zítřky nikoho nečekají. Sledujme cestu do hloubi študákova inferna…

Pro začátek trochu faktů. Necrovision je páté řadové album. Vydáno je s odstupem téměř čtyř let od posledního zářezu Saldorian Spell. Najdeme na něm devět skladeb o celkové délce čtyřicet minut plus necelé dvě minuty. Obrázkem svého obalu trošku vybočují z dosud nastoleného řádu tajemných perokreseb. V jednoduchosti je krása a to Darkened Nocturn Slaughtercult dobře vědí, proto jejich výjev na obalu nejeví známky složitosti. Ačkoliv o jistých detailech nevyplouvajících na první okamžik, by se hovořit dalo. V současné chvíli pro nás bude stěžejní především hudební náplň alba.

Tito němečtí bojovníci za syrový a charismatický black metal vždy v mých očích patřili k těm lepším a zdatnějším. Jejich klání končilo téměř vždy vítězstvím, či minimálně remízou, přičemž protivník byl převážně rozsekán, osouložen a znovu rozsekán. Vkrádají se mi do hlavy jisté myšlenky perverzních úchylností. Možná proto, že když slyším hlas samotné Onielar, plní se má krev obscénností. Není možné, aby takový nádherný skřek vydalo hrdlo světice a nezvrácené ženštiny. Ani na novém albu se tyto mé pocity nevytrácí. Kapela je uzemňuje a trvá si na svém, že do žádného šedého středu rozhodně nepatří. Válcují a drtí, tak jak je třeba.

Celá choromyslnost je rozeznívána démonickým intrem, při kterém možná bude jistým duším pobíhat mráz po páteři. Tato dvou a půl minutová předzvěst zla je pozvolna rozzářena silnými tóny syrového black metalu. Je to přesně ten styl, který se pro jedny jeví jako nemožná kolotočárna a pro druhé jako nedostižná krása. Sypačka za sypačkou, které neznají slitování a slovo úcta, či svátost. Bezmyšlenkovitě ničí a likvidují případné překážky. Nemají důvodu polevovat ve svém rozhodnutí a neodejdou, dokud nebudou se svým výsledkem spokojení. Jsem hlava pro dané rysy nenáročná a podřizuji se velení. Libuji si ve zběsilých tónech a rychlých hmatech po pražcích sem a tam. S obdivem se zaposlouchávám do řinčení kovových talířů kol baterie démona Horrna. A v neposlední řadě s oněmělým úžasem vnímám hypnotizující skřehot dívčiny za mikrofonem třímající šest posedlých strun. Jinými slovy bezchybná nespoutaná jízda divokého raw black metalu.

Každé řemeslo má své specialisty, kterým když podáme zakázku, tak jsme předem spokojeni s výsledkem. Tato skupina patří mezi fachmany s dobrým jménem, které se rýsuje už téměř šestnáct let. Nechtějí pošpinit svou čest a slovutný název. Musím konstatovat (a věřte, že velmi rád), že jejich dílo se opět leskne a má tu správnou patinu. Samozřejmě, veškeré klady sebou obvykle přináší i své zápory, ale jejich význam je pro tento počin zanedbatelný. Skvěle odvedená práce s poctivým duchem.

Jak démonicky deska započala svůj rej, tak potemněle ukončuje svůj odchod. V závěrečné mocné skladbě Necrocosmic Vision, která dohromady čítá něco málo přes sedm minut, se totiž objeví i grandiózní chorály. Jejich použití nemá sice velkého formátu, ovšem jejich výskyt je takřka dokonalý. Ostatně celá tato skladba obsahuje patřičné atributy, které charakterizují tento vynikající hudební styl a mou nemalou závislost na něm. Ptáte se ještě jednou, jaké to vlastně je? Vynikající, pekelné, sírou načichlé a toliko podmanivé. Co si přát víc?