Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Enslaved - Axioma Ethica Odini

EnslavedAxioma Ethica Odini

Sarapis10.1.2011
Zdroj: mp3
Posloucháno na: PC + bedny Genius
VERDIKT: I po mnoha posleších kolem mě „Axioma Ethica Odini“ proplouvá až na pár slibných zážehů netečně jako malá loďka, která čeří vodu jen v nepatrných vlnkách. Posádka by tak měla začít pořádně pádlovat, aby neskončila ve smrdutých vodách stagnace. Zatím to ještě celkem jde, ale kdoví, jestli to bude do budoucna stačit.

Neříká se mi to lehko, ale noví Enslaved jsou pro mě mírným zklamáním. Albu jsem dal hodně času, ale u všech ďasů, podobný prožitek jako z poslechu předchůdce se ne a ne dostavit. Nové skladby nejsou špatné, ale chybí jim onen bonus, který z dřívější tvorby dělal nevšední záležitost. 

 

Enslaved si to čím dál víc šinou do rockového prostředí, které kombinují s blackmetalovými postupy. Ve skladbách je více melodických vokálů a někdy mám pocit, jakoby se mi do přehrávače přichomítla poslední deska Audrey Horne. V tom ale jádro pudla není. Problém je zcela prozaický, na desce je málo nápaditých momentů. Málo (d)ušidrtících pasáží, které s člověkem zatřesou, až mu v hlavě zazvoní. Takových strhujících okamžiků, jaké můžeme najít na desce předcházející, je zde podstatně méně, byť "Axioma Ethica Odini" z "Vertebrae" zřetelně vychází. Například první song „Ethica Odini“ má složitější refrén, ale je to jen odvar dřívější invence. Dominantní kytarová vyhrávka v „Singular“ je sice zajímavým laškováním se stupnicí, ale výsledné vyznění mě nechává chladným. Následující pomalá skladba „Night Sight“ mě dokonce začíná svou utahaností poněkud otravovat. A tak při hledání toho nejlepšího se musím spokojit s maličkostmi. Příznačným příkladem pro tuto skutečnost je kraťounká „Axioma“, ambientní mezihra, která zvolna přejde do nejlepší skladby na albu „Giants“. „Axioma“ mně svou atmosférou i klávesovými rejstříky připomíná náladu Yearning a je náhlým politím živou vodou dosud nevýrazného materiálu. „Giants“ pak obsahuje vše, pro co jsem si Enslaved posledních let oblíbil a při jejím poslechu si říkám, pročpak to tak dobře nešlape po celou dobu desky. K vydařeným momentům alba ještě můžu připočítat závěrečnou poklidnější kytarovku „Lightening“, pro níž je umístění na závěr desky ušité na míru. Zbytek nahrávky však působí nemastně neslaně, na což nejsem u Enslaved vůbec zvyklý.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky