Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Aleš All Levý // DARK GAMBALLE (Svět za dekou)

Aleš All Levý // DARK GAMBALLE (Svět za dekou)

-krusty-18.1.2017
„Kdyby v rádiích seděli osvícený lidi, mohli být DARK GAMBALLE kultem i v mainstreamu“ - tolik citát z knihy, pod který se nelze než nepodepsat. Ale nečekejte knihu, ve které se bude lkát nad nespravedlivým osudem. Na to jsou DG příliš zocelení...

Biografické knihy o tuzemské scéně (k ní počítám i tu slovenskou) se nám množí jako houby po dešti. A to je dobře, neboť nás to alespoň donutí zase zasednout do pohodlného křesla a začíst se do zážitků z dob, kdy neexistovaly čtečky a internetu rašily mléčné zuby. Není totiž nad poctivou bichli. Bylo by užitečné, kdyby takové knihy přinutily ke čtení nastupující posluchačskou generaci, ale mám takový pocit, že v případě (nejen) knihy o DARK GAMBALLE se bude jednat o čtení pro pamětníky. A ti si jej vysloveně užijí.

 

Zprvu jsem si říkal, že psát a vydávat knihu o DG je celkem unáhlené, vždyť je tu spousta starších, kultovnějších a hlavně nezrekapitulovaných kapel jako třeba Root, Torr či Master's Hammer. Ale po chvilce jsem se zarděl, protože Sedláčkovci z Vyškova jsou opravdu zasloužilou partou a já si matně pamatuji, jak jsem jako vyjukaný hošan koukal na ty moravské „morbid angel“ v lužáneckém stadionu už někdy na začátku devadesátek. Takže oprava: tihle dříči si knihu rozhodně zaslouží, vždyť od debutového demáče uteklo neskutečných cca 27 let!

 

text1

 

Pod touto knihou v nádherně graficky zpracované obálce je podepsán Aleš Levý, známý pod nickem All (Pařát, R.U.M.zine, radio Beat...) a rozhodně se nejedná a nudné sepisování a popisování historie. Více než rovnocenným partnerem v dialogu je mu Jirka „DeSed“ či „10“ Sedláček – tedy frontman kapely samotné. A věřte, že Jirka je extrémně ukecaný. A když do toho občas All vloží reakce a názory Robotoma, Gothyše či Deadyho (oba DG), Tomáše (Redblack Prod.) nebo Blackieho (Cales), je to už solidní sešlost. Zprvu jsem si říkal, že by možná neškodilo citace odlišit kurzívou, ale ono je jich tolik, že by byla nakloněná nezanedbatelná část celého textu a tak je asi dobře tak, jak to je...

 

text2

 

Během četby jsem nezavadil o žádný nonsens nebo tiskařského šotka....snad jen, ta Darkem oblíbená kapela z Německa se píše BONEY M, tedy včetně ypsilonu. A nehádejte se, já na nich taky vyrůstal.

 

kniha shop

 

Hlavní vypravěč Desítka se s tím nemazlí a korektnost nechává daleko za dveřmi. Díky tomu se můžeme dočíst o leckdy ostřejších zážitcích a názorech na Bruna (Krabathor), BigBosse (Root), Tomáše Kmeťa (studio Exponent), Dodo Doležala nebo bývalé členy DG. Od známého, který knihu také četl, jsem byl upozorněn na to, že se Desítka dost poplácává sám po ramenou....inu, co by se nepoplácával. Je tahounem, frontmanem a hlavně jediným původním členem DARK a později DARK GAMBALLE. Nemám s tím problém.

 

text3

 

Jak už jsem uvedl, kniha se mi graficky dost líbí. Do textu je vloženo celkem sedm plnobarevných obrazových příloh, a to včetně (v podobných knihách často chybějících) frontcoverů vydaných alb. Palec nahoru! Hnidopich by možná postrádal v závěru knihy kompletní diskografii se seznamy skladeb, coververzí, videoklipů a odehraných koncertů ... ale i bez této jediné mini-pihy na kráse se jedná o výstavní publikaci, ze které je na hony cítit zapálené fanouškovství – jak od Alla, tak od Jirky Sedláčka. Celkově mě kniha neuvěřitelně bavila a po Brunově „Revoltikonu“ se jedná o další poklad, který se bude číst nejlépe – jak jinak – pamětníkům. Skvělá práce!

 


 

Napsal: Aleš All Levý

Textová úprava: Jiří 10 Sedláček

Žánr: biografie

Vydavatelství: DARK GAMBALLE / Redblack / X Production

Počet stran: 396



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

hyenik / 18.1.17 22:26odpovědět

Je to pecka, kterou jsem s nostalgickým úsměvem zhltl za dva dny.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky