Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Jak napovídá název, sešlo se mi letos za poslední týdny a měsíce několik alb, z nichž se na všechna nedostalo formou klasické recenze. Jejich tempo je vražedné, jak se říkávalo v jedné dálniční grotesce s tureckým minihrdinou v hlavní roli. Aliens mají napilno, je obdivuhodné, jak je nic nezvyklá a jedou si svoje vibrace! Takže je jasné, že alba, která mi zůstala doma bez pořádného echo-supportu, dostanou svůj prostor v tomto článku. Naposledy se dostal ven jako (dvoj)recenze projekt Egoist ZDE a dnes necháme vyplout pětici interpretů, jejichž stále aktuální počiny si v krátkosti co možná nejdetailněji představíme. Bude to takový mix nových tváří a starých známých. Postupně půjdou na širé moře atmosférické elektroniky projekty CSIBD, D_flect, Fractal, Disharmony a Human Vault.

Pokud jste ještě neměli tu čest s ruskou EBM, tohle je možnost to napravit. Za zvukovým designem CSIBD stojí autor Andrey Lozhkin a jeho projekt najdeme ve vodách oldschoolového EBM. Fakt libovka a stará zvuková příručka pro fajnšmekry. Strojová elektronika plná magických okamžiků, všemohoucích zvuků, signálů a analogových linek - píše se v promo textu k albu Nostalgia for the future. Já bych dodal velmi neposedná, někdy až nervní, ošívající se záležitost. I když i do ní jsou narýsovány klidné a masívně temné chvilky a mají tu svůj díl prostoru. Je tu i kousek jemnosti, ale staré dobré elektro bodání vítězí. CSIBD je takové elektronické futu-retro z dílny jednoho správneho nadšence na východ od nás. Vše podstatné se říká už v názvu desky, archívní zvuky vytažené znovu na světlo a vyhnané do světa industrializace a technických vymožeností útočí. Po domácku vytvořená intenzivní robotizace, někdy až splašená a mimo kontrolu, jindy zase kvalitně zasekaná ve známých rytmech a atmosférách. Stará škola EBM každým coulem, její servis velmi svojský, to je CSIBD.

Několikrát jsem se už vyjadřoval, že elektronika vyndaná z hlavy maďarského kreativce Mortuma se mi trefuje do vkusu a je jedno, o který jeho projekt zrovna jde. Teď se krátce podíváme na kompilaci God Under Construction [2011​-​2021] vydanou po hlavičkou Human Vault. Jak je znovu patrné již z názvu, jedná se o skladby složené v právě uběhlé desetiletce. Jde o směs vydanou na různých typech edicí, z mého pohledu raritních, jsou tu remixy a taky čtyři dosud neuveřejněné věci. Aliens a Human Vault tedy dali společně dohromady výběr, něco jako reprezentativní UG materiál a znovu nahozenou kontrukci. Žádné best off nebo něco na ten způsob, ale skladby, ke kterým je těžší cesta. Jak ve smyslu jejich dohledání, tak často i pojetím. Rozhodně dobrá příležitost, jak si poslechnout tvorbu Human Vault z různých období a úhlů pohledu. Tento projekt platí za minimalistický a temný labyrint zvuků, hru detailů na bázi ruchového nihilismu. Pak se jen vrhnout na jednotlivé tracky a umět se jim dostat pod kůži. K mání je variabilní provedení, jak tuhle elektro misantropii navnímat. Zvuk za zvukem je proces pitvy vlastní mysli. Přenos je opět silný a těžko se z tohoto sevření vymanit. Zase dobře!

S Fractal přeskočíme na druhý břeh minimalismu, pryč od nihilisticky studené strojařiny blíž k downtempové produkci a na dohled temnému ambientu. I když ten sound Fractal jen dokresluje. Hudba Tomasze Lukowicze pulsuje skrz atmosférické malování, jen je to v tišším módu a ty detaily je nutné rozebrat z pohledu vyklidněného hudebního thrilleru. Produkce Fractal není na bázi hororu a děsivosti, ovšem napětí a chuť po neznámém z ní proudí. Je to teprve půl roku, co jsme se v rámci Fractal pobavili ZDE o debutu Human Error a už je tu další porce Tomaszovy instrumentálně robotické mozaiky pochmurných nálad. Equilibrium, nový soundtrack, kde si melancholie podává ruku z temnotou a obě nás vedou do podkroví snění, někam, kde už běžné vnímání nemůže fungovat. Spojení se světem je navázáno díky tanečně laděným rytmům, které nás občas probudí z letargie, ale nejsou natolik dominantní, aby nás poslaly na jinou úroveň spojení, než které jsme pevně návazali. Pokud toužíte po temné paletě složené z elektronického minimalismu, který není zas tak daleko od stezek dark ambientu, můžete se přidat a vyslechnout si jeho zpověď.

Ale teď už zpátky na Slovensko. Jestli se už nějaký čas zajímáte o dění ve zdejším elektro undergroundu, nemohl vám uniknout pseudonym Ish. Právě pod tímto jménem, které je jinak aktivní napříč scénou, vzpomeňme ještě projekt Ambiguous (deska The Garden Of Ruins je vážně výborná), nashromáždil Ish další materiál a rozhodl se pro aktivaci dalšího projektu, který pojmenoval Deflect. Elektronika v jeho podání je kombinací ostrých beatů a široké atmosféry, odkud není daleko k hypnotickému stavu mysli, do kterého promlouvají androidi a hlavou se honí asociace na téma sc-fi. A taky nesouvislé fragmenty vlastních představ, které jsou překrývány vrstvami elektroniky, jenž přes své atmo parametry docela dost kope a zní nasraně. Když k sobě postavím zadumanou náladovost Fractal a Deflect, jsou to dva úplně odlišné světy vzešlé ze stejné podzemní kultury. Tohle je industriální hudba oděná do tanečního šatu, rozhýbaná vize spoře viděných podivností v prostoru, kterou pohání vztek. Ale hlavně je to potvrzení, že Ish je talentovaný autor a dokazuje to na každém svém album. Také proto je slovenská elektronika tak kvalitní.

Jako poslední jsem si nechal bratislavské matadory Disharmony a jejich živák dark​:​Live​:​fest pořízený na sklonku roku 2005 v Kladně. Pro podobný druh muziky zcela příhodném místě. Jde o v archívu vylovenou specialitku. Kousek historie, letos vydaný coby album nebo chcete-li kompilace, jako důkaz tehdejšího soundu Disharmoniků. Noise and melodies in one. Time travelling - s tím lze jen souhlasit. Hned první dojem byl ten, jak tvrdě Disharmony na nahrávce zní. Atmosférická část jejich tvorby nezůstává vyloženě v druhé vlně, ale vepředu vnímám hlavně hutnou elektrárnu, odhalenější než ukazuje albová současnost kapely. Jinak jde pořád o typický obrázek elektroniky, kdy se tvrdé jádro nespokojí s neustálým tlakem a absorbuje do svých tónů kus vzletnosti a programované epiky. Pro zanícené fans kapely ideální dárek a myslím, že i pro kapelu samotnou.