Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Aliens Echoes Vol.2

Aliens Echoes Vol.2

Victimer31.3.2017
Slíbené druhé pokračování návštěvy slovenského elektro podzemí jsme o týden oddálili, jeho čas přichází právě nyní. Formou dalších tří krátkých recenzí ze stáje Aliens Production. Dnes spolu s The Opposer Divine, Polygon a RecFrag.

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/the%20opposer%20divine.jpg   // The Opposer Divine - Reverse // Human


   cyber electronica / EBM
   AP35 // 11 skladeb, 61 min.
   leden 2016
   bandcamp // facebook

 

 

 


Poměrně dost raznatní záležitost, tento projekt. A termín kybernetický v něm má významné opodstatnění. Za elektronikou The Opposer Divine stojí člen Terminal State a názorně předvádí, že i kybernetický svět může být plný života. Minimálně z toho důvodu, že album Reverse // Human dýchá atmosférou, i když podléhá těžké robotizaci. Jak jsem zmínil, The Oposer Divine je těžká a tvrdá elektronika. Probleskují jí však, pro label Aliens typické, záchvěvy tanečna a schopnost dát tvrdému jádru elektrizující atmosféru.


Během poslechu mám pocit, že jsem zavlečen na místo, které je mi cizí a přitom důvěrně známé. Známé tím, jak mi projev The Opposer Divine vyhovuje, cizí pak prostředím, které ovládají mašinky, efekty a zdá se, že je jich víc, než lidí. Aspoň žádné nevidím. Otázka lidskosti celkově? Zřejmě někde bují i těch mašinkách. Zlověstná nálada a mutace je stále korigována lehčími a příjemnějšími momenty. Tedy klasika.


V závěru dojde i na kytaru, což je znamení, že tahle práce je opravdu hustě nařezána a celkově se řadí mezi ty tvrdší alba labelu. A o tom to v podstatě celé je, když je potřeba přitvrdit, je to cítit a když je potřeba si dáchnout, nad těžkou industrializací je také jenom nebe a jeho modrá barva. Celkově trochu starší věc, ale na její aktuálnost to vliv nemá, protože tento způsob projevu je použitelný tzv. kdykoliv. Docela zábavné, docela chytlavé a v neposlední řadě i sympatické.

 


 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/polygon.jpg   // Polygon - Einzeheiten


   electronica / dark ambient / IDM
   AP37 // 12 skladeb, 61 min.
   duben 2016
   bandcamp // facebook

 

 

 


Podzemní mašinérii Polygon vede Ingo Lindmeier a sílu alba Einzeheiten je třeba spatřovat v kombinaci pomalých temp, ve kterých se obratně rozprostírá hodně temná ambientní clona. Strojově působící retro elektronika, staré moduly a zapomenuté podzemní laboratoře. Elektronika Polygon působí typicky old schoolově (takový Martin Gore by hned nastražil uši) a na oko lacině, ovšem taková samozřejmě není. Jejím základem možná zůstávají primitivní zvuky, ale i ony jsou plné impulsů a samy o sobě dostatečně zajímavé. Specifické. A abychom si i zde vsadili na vzájemně se přitahující protiklady, tak vedle nich je Einzeheiten také očekávaně albem plným nálad.


Dramatických, vzletných, někdy až skoro bezvýchodně depresivních, či alespoň trudnomyslných. Ale i ony se umí roztančit. Podle svých způsobů, ale evidentně v dobrém rozmaru. I tahle prvopocitově temnotářská placka se umí hýbat. Přesto pro me zcela stěžejním zůstává pocit zatrpklosti, nedůvěry a klasičtěji pojaté elektroniky ve smyslu zvuků. Ve smyslu minimalismu, který umí rozkvést, ale jakoby to dělal velmi nerad, nebo snad z pocitu zabloudění kdesi ve spleti starých chodeb.


Jako milovníka osmdesátek a starých alb DM, mě při poslechu Polygon občas tyhle časy v hlavě znovu nastartují a nemusím se o to nějak hluboce snažit. Jde to samo. Ano, Polygon je přece jen jinde, ale vzájemné doteky tu jsou a já je vnímám. Tohle, někdy trochu neotesaně působící pásmo temné elektroniky, mi jde k chuti.

 


 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/refrag.jpg   // RecFrag - Recovered Fragments


   electronica / IDM
   AP38 // 13 skladeb, 55 min.
   září 2016
   bandcamp // facebook

 

 

 

 

Společně s kapelou RecFrag se posuneme směrem na východ, přesněji do Běloruska. A co nás zde čeká? Především hodně atmosférické elektroniky, která se nebojí vystrčit růžky, ale která je vedle výše uvedených interpretů vedena přece jen víc odpočinkově a náladově. A také přitažlivěji, nebo chcete-li, o něco poslechověji. Velí jí sice časté a ostré beaty, ale právě jejich míchání s náladovou elektronikou, která se pořád vznáší nad synťáky, je tím hlavním kořením, jenž nelze nezmínit. Opět je to o jakémsi pomyslném souboji "dobra se zlem", ze kterého nikdy nevzejde vítěz, protože dobro i zlo k sobě neodmyslitelně patří. Tak jako tohle drsné tančení na hraně vzájemného propojení dalekých světů. Světů, kde vládnou Aliens.


Abychom se pro tuto chvíli s labelem Aliens Production rozloučili, není pro tento okamžik lepšího a reprezentativnějšího adepta, než jsou RecFrag. Svými atributy stylové rozpětí a současnou polohu labelu věrně definují. Já doufám, že tohle setkání není posledním a určitě se zase v rámci představení nahrávek (nejen) slovenského elektro podzemí znovu uvidíme. Třeba podobnou formou, jako je tahle dvoudílná exkurze do hlubin distribučního katalogu Aliens.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky