Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Aliens echoes vol.3

Aliens echoes vol.3

Victimer9.1.2019
Slovenské, elektronické hudbě nakloněné vydavatelství Aliens Production se má nadále čile k světu a dnes přišel čas si krátce zrekapitulovat jeho dvě poslední nahrávky spadající do závěru roku 2018.

K labelu Aliens production chovám pořád stejné sympatie. Už jenom tím, jak umně proplouvá labyrintem podzemních nástrah a spojuje industrial s temnou a atmosférickou elektronikou, nezávazně se opře o další témata a prvky a přitom pořád udržuje své vlastní tempo a je doma na svém vlastním území. Vydává zkrátka takovou hudbu, která mu koluje v žilách. My ostatní pak víme, co můžeme čekat a na co se spolehnout. V minulosti u nás bylo vydáno v rámci spolupráce s Aliens pár článků, kdybychom jako ty dva nejdetailnější mohly vypíchnout Aliens echoes vol.1 a Aliens echoes vol.2 (viz. sloupek vpravo). V nich jsme se pověnovali více albům dohromady a představili si slovenskou elektro scénu obecně o něco blíže, než by se nám za normálních okolností mohla jevit. Dnes na to navážeme, i když si pohovoříme na téma pouhých dvou nahrávek. Obě se ale povedly a stojí za pozornost a podrobnější rozbor. A nám tak nic nebrání v tom sejít o patro níž a nechat se zlákat k degustaci aktuálních alb projektů Ambiguous, respektive Samhain.


 

// Ambiguous - The Garden Of Ruins


http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/abiguous%20cover.jpg dark ambient / industrial / downtempo
 AP43 // 10 skladeb, 64 min.
 říjen 2018

 bandcamp / facebook

 

 

 

 

 

 

Temnota. Ta všudypřítomná, děsivá a vzbuzující tolik neklidu, kolik jen nalomená duše snese. Ambiguous je na poměry labelu až nebezpečně sklíčený projekt, v němž se probouzí dech nefalšovaného dark ambientu a dalších chmurně vyhlížejících prvků a představ. Stylově bych si dovolil upozornit na tlukot industriálních stěn, ze kterých se ozývá polohlas disharmonie a neoklasických dozvuků, v tomto případě vokálních kreací. Nikterak teatrálních, ani jinak vyšilujících. Jednoduše a prostě strašidelných. The Garden Of Ruins je temné vakuum, prosté jakéhokoliv pozitivna a prostorové rozpínavosti.


Za ponurými stěnami ruin Ambiguous stojí Igor aka Ish, který se na labelu prezentuje stejnojmenným projektem. Mám takový pocit, že recenze na něj měla být loni hotova, ale nakonec z ní sešlo, za což se omlouvám... Tak si aspoň zopakujme, že Ish je kombinace hypnoticky orientované elektroniky, která má své temné pozadí, ale charakteristická je pro ni také tanečnější poloha a celkově menší tma, než nás obklopuje v přítomnosti Ambiguous. Toho se žádná taneční a jinak lascivní (byť v náruči noci ukrytá) charakteristika vůbec netýká. Jeho svět je brutálnější ve svém odcizení a napínavější v prozkoumávání starých a prachem zapadaných zahrad padlých chrámů.


Prostředí Ambiguous svádí k nočním návštěvám opuštěných míst, kde romantika dala vale porozumění a změnila se v děsivou průvodkyni křupajích podlah a vrzajících oken, skrz které fouká chladný vítr ze zámeckých zahrad. Je v tom kus podmanivosti a síly okamžiku. Také je poznat, že Ambiguous není úplně typickým dark ambientním tělesem, ale že v sobě má trochu jiný přístup, který mu svědčí. Jako by v tom bylo víc příběhu a zvukomalebnosti na úkor táhlých linií symbolizujích plížící se zlo.


Svým způsobem je to zhudebnělá duchařina, která by se hodila jako podkres pro dokumenty věnující se tomuto tématu. Pro zhýčkané Amíky z Ghost Adventures je ale příliš vznešená a éterická a další pořad mi nějak nenaskakuje na mysl. Ale jako soundtrack k nějakému ponurému nezávislému filmu či hře... no, proč ne? The Garden Of Ruins je albem, které se poslouchá vělmi dobře. Tělo i mysl sice musí být ve správné poloze, ale pokud se v podobné muzice orientujete, s Ambiguous to nebude šlápnutí vedle, ale docela zajímavý pohled na danou problematiku. Tak nějak příjemně z toho mrazí, zvlášť když k nám skrz ten temný závoj elektroniky neustále promlouvají ztracené duše dávno zemřelých postav.

 

 

 

// Samhain - Blind Devotion

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/samhain%20cover.jpg EBM / post industrial / IDM
 AP42 // 11 skladeb, 54 min.
 říjen 2018
 bandcamp / facebook

 

 

 

 

 


Samhain přivtrdili. To je můj první, do prvních vteřin vměstnaný dojem z nového alba Blind Devotion. To je přímým pokračovatelem už skoro dva roky starého One Minute To Twelve, o kterém jsme si krátce popovídali v prvním dílu. Pokud jsem si při poslechu Ambiguous užíval sklíčené temnoty, tady se z ní příliš nevymaníme. Jen vyměníme prostředí a trochu vyvětráme, což v překladu znamená opustit mystikou zahalené zahrady a zkusit se dát na rytmičtější polohu. Co do zlověstnosti ale stisk povolí jen lehce. Samhain dali dohromady tvrdou a poměrně drásající nahrávku, která i přes silný podíl atmosféričnosti kroutí vizuální doprovod a mate uvažování.


Blind Devotion je opět hodně ponurá záležitost, jen ne tak upnutá na jedno místo. Trochu víc to v ní bublá a vře. Je tu slyšet typicky rajcovní electronic body music tepání, ke kterému mám osobně velkou slabost a pokud se rozjede a trochu se sešlápne plyn, jsem v podstatě v zajetí. Nostalgie i vlastní náklonnosti k tomuto stylu. Ale nejen EBM jsou Samhain živi. V pulsujícím oparu podivínství se občas vyloupne IDM parket pro duše vylezájící z podzemí a je tu cítit i neustálý dotek chladných industriálních rukávců, které fungují jako chapadla spojující vše v jeden těžce se sunoucí kolos. Sterilní i vzdušně pomíjivý.


Samhain si drží svou linii, ze které pořád vykračují, aby ji natrvalo nikdy neopustili. Jsou schopní si zazlobit, ponořit se až kamsi pod kanální víko, ale taky si vyhrát s popově naivní melodií, aby ji nechali jen tak pro radost rozehrát a pak ji zahrnuli hustým kalem pochybností. Po vokální stránce padla volba na útržkovité komentáře, nebo chcete-li deklamace, které jsou porůznu naroubovány do silově vyzývavé mozaiky nálad. Pořád je cítit pod povrchem něco zneklidňujícího a provokujícího. Něco, co kazí jedničkáři vysvědčení a co dělá dobrým mravům hnědou rýhu na zadní straně boxerek.


V hudbě Samhain bobtná neprobuzená krása. Je kdesi v ústraní a je z jedné i druhé strany zle trestána. Protiklady, o těch to je. A Samhain si s nimi umí pohrát. Celkový dojem pak nepostrádá bizarní symboliku, kde svět kolem nás není nejspíš tím nejlepším místem pro život. Jeho dny jsou fádní a mizerné a nejspíš budou již brzy sečteny. Fádní a mizernou však nemůžeme nazývat produkci Samhain. Blind Devotion je povedená anabáze, která nutí přemýšlet, vyvolávat si tajně zasuté představy a trhat to krásné v nás na cucky.

 



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

stupor / 13.1.17 10:25

Keďže si myslím, že dobrý webzin by mal mať aktívnu čitateľskú základňu, tak prispievam aj mojim TOP 2016 (ktorý som si ale rozdelil po svojom): 1. MAJSTRI (obľúbené skupiny, ktoré v roku 2016 prišli s dokonalými albumami) IRKALLIAN ORACLE - Apollyon Ako napísal Garm – toto neurobili ľudia. Napriek mojim výhradám k mixu je to priam dokonalá nahrávka. DEATHSPELL OMEGA - The Synarchy of Molten Bones Paracletus som považoval za nápor na hranici jak hráčskych, tak poslucháčskych možností, teraz prišiel The Synarchy of Molten Bones, no a ja na Paracletus-e už oceňujem jeho melodickosť a poetický náboj. DEATH GRIPS – Bottomless Pit Vďaka Death Grips (a Trompe L´Oeil) som začal počúvať (noise/electro/industrial/psycho) hip-hop. ___________________________________________________________________________ 1.1 MAJSTRI N.2 (ktorým som nestihol venovať patričnú pozornosť, no už len s letmého kontaktu viem, že sa zaradia do kategórie 1) CULTES DES GHOULES - Coven, or Evil Ways Instead of Love WARDRUNA - Runaljod - Ragnarok TERRA TENEBROSA - The Reverses 2. ELITA (skupiny, ktoré som objavil vďaka ich debutom alebo radovým albumom z roku 2016 a ktoré ma posadili na riť, alebo vykopli zo stoličky) VEKTOR – Terminal Redux Masaker...masaker jak sviňa...proste masaker. THE ARCHAIC REVIVAL – Rock n Roll Holocaust „We have put everything we have into the the recording of this album. People have died. Cars have been crashed. Tears have been spilt and mixed with our whiskey. Virgins have been sonically impregnated in their sleep by the solos of Davo X, and bastard children have sacrificed themselves to Satan in our honour. So grab a drink, pack your bong and turn this fucker all the way up. Low volume will not suffice. Take drugs and worship Satan, rock n rollers!!!“ Smrdia tieto slová samochválou? Je to preexponované promo neodzrkadľujúce skutočnú kvalitu nahrávky? Nie. Je to len skromne opísaný rokenrolový holokaust, ktorý títo páni spáchali na tomto albume. ALTARAGE - Nihl Nihl je na prvý pohľad nenápadný – ako starý tichý sused, ktorý vedľa vás býva hádam od nepamäti. Potom, jedného dňa k nemu vtrhnú kukláči a v kamennej pivnici pod domom nájdu obskúrny oltár a pozostatky asi 150tich ľudí pokrytých rôsolom neznámeho, no organického pôvodu. YOUNG HUNTER – Young Hunter Absolvoval som prechádzku zimným lesom s týmto albumom v ušiach... dojatie, melanchólia, zlosť i očarenie krásou – nádherná eko-hipisáčina s úžasným zvukom. FYRNASK – Fórn Fyrnask som objavil až týmto albumom, ktorý mi úplne učaroval. Blackmetalový šamanizmus? Šamanistický blackmetal? OCCULTUM - Towards Eternal Chaos Poľsko je srdce (a maternica) stredoeurópskeho blackmetalu. Napadlo vás niekedy, ako by znel plod zakázanej lásky Gorgorothu a Mgly, keby ho vychovával Destroyer 666? Nie? Keď si pustíte tento album, tak vás hneď chytí za gule a začne s nimi mixovať v šialenom tempe. A keď si myslíte, že ste prežili peklo, príde pieseň Abomination a milý Occultum zosíli stisk a gule vám odtrhne. Potom s nimi začne okolo vás freneticky tancovať s výrazom a revom excitovaného psychotika v rauši... Nič originálne, len destilát toho najlepšieho, čo v blackmetale nórskeho strihu doteraz vzniklo. 3. AŠPIRANTI (albumy, ktoré sú veľmi dobré, no pri ich počúvaní som sa udržal na nohách) BAPTISM – V – The Devil´s Fire Tento album som otočil nespočetnekrát, veľmi rýchlo som ho „prečítal“, no baví ma stále. PROSTERNATUR – Abyssus Abyssum Invocat Okultistický blackmetal, o ktorý sa snažia Cult of Fire a už aj Inferno, no na rozdiel od týchto domácich skupín TO Prosternatur verím. TURNIP - Window Killer Šťavnatý a groovy hard-blues-rock lákavo smrdiaci 70tkami – jedna z najlepších vecí v rámci tejto retro vlny (spolu s Bautastor a Kadavar Za rok 2016 mám jediné hudobné sklamanie - TOOL STÁLE NEVYDALI NOVÝ ALBUM!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky