Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Hudebních biografií vychází dost. O tom žádná. V podstatě o každém známějším jméně vyšel jeden titul. Knih o tvrdších nebo temnějších kapelách ovšem už tolik nenajdeme. Proto jsem vděčný MetalGate, že dává prostor i podzemí, kde se masový odbyt v žádném případě nezaručuje. Vydává jak tuzemské autory, tak překladové tituly. Tentokrát dostala prostor ikona melancholie a gotického metalu, Paradise Lost, která základnu fanoušků nastřádala za ty roky dost a dost. Historii i diskografii má natolik bohatou, že to na pár stránek bez debat vyjde. Na výbornou se jí zhostil americký redaktor a spisovatel David Gehlke. Ten mimo jiné debutoval knihou Damn the Machine, mapující historii vydavatelství Noise Records. Bez oslav je jeho prvním do češtiny přeloženým titulem. Jeho nejnovější knihou jeTurned Inside Out, jejíž hlavními hrdiny jsou samotní Obituary. Nu, je na co se těšit...

Paradise Lost je fenomén dobrodružství a následného vracení se ke kořenům. Je to příběh nerozlučné čtveřice kamarádů z Halifaxu, kterým to spolu v dobrém i ve zlém vydrželo neuvěřitelných třicet pět let. Jediný post se mění. V Paradise Lost se vystřídalo hned pět bubeníků. Když bych spočítal hosty či studiového hráče, počet těchto hráčů by ještě vyrostl. Každému je dán dostatek prostoru, abychom pochopili, proč jich v jinak stabilní sestavě bylo tolik. V knize Bez oslav se autor nebojí věnovat i osobnějším tématům, nicméně publikace se věnuje primárně nahrávkám. Kniha má osmnáct kapitol. Začíná prvními krůčky, přes demosnímky až po Obsidian. Věnuje se tvůrčímu procesu, obalům, producentům a nahrávacím společnostem. Ale také tehdejšímu postoji jednotlivých členů, osobním krizím i radostem.

Kniha je plná dobových fotografií, což ocení všichni fanoušci i příležitostní hltači informací a nadšenců hudební historie. Publikace díky otevřenosti zpovídaných a zvědavosti tázajících funguje i jako historický exkurz. Poznáváme kapelu i v jiném světle, než jsme si z textů či rozhovorů kdy představovali. Respektive, není dán prostor pouze samotným Paradise Lost, ale také manažerovi, hudebním souputníkům, producentům či zástupcům labelů. Na jeden problém je nahlíženo z více stran, díky čemuž lze zahlédnout kousek skutečnosti. Například lze takto lépe rozumět dobám experimentování, hudebních i životních dobrodružství, která kapelu mnohdy zavedla do slepých uliček.

Vedle Paradise Lost autor koukne na zoubek projektům Grega Mackintoshe, a nevynechá angažmá Nicka Holmese v Bloodbath. V podstatě vysvětluje, jak a kdy došlo ke zlomu, kdy se v obou znovu probudila vášeň pro tvrdou muziku. Greg je samozřejmě nezmar, který se sice vrátil k ostrým kytarám a hrubým vokálům, ale stát na místě rozhodně nehodlá. Což v současnosti naznačuje například v projektu Host, kde spolu s Nickem opráší kontroverzní Host, jeho synthpopové, respektive gotické tendence.

Rozšířené vydání končí kapitolou Obsidian. Paradise Lost se nechce stát vlastním revivalem. Album je zase dost jiné, než předchozí doomová dvojice. Že se neradi opakují, byť se progres v jejich případě obrací sám do sebe, je dobrá zpráva. Nic není, jak se zdá… Kapela své jubileum slaví v domácím prostředí a nechává za sebou velikášství jistého období.

Vzhledem k uzavřenosti, kterou jsou členové Paradise Lost pověstní, je Bez Oslav knihou ukecanou docela dost. Je sympatické, že pánové nemilují pouze svou hudbu, ale mají i své životy, své rodiny a přátele, které milují naprosto stejně. Mají se navzájem rádi, jsou spolu rádi a proto je pro mě příběh kapely Paradise Lost silným poselstvím o semknutosti a schopnosti být pouze jedním z koleček motoru, ale také jeho vozatajem. Paradise Lost má své místo na moderní scéně a nic nenasvědčuje, že by se cokoliv mělo změnit.

Autor: David E. Gehlke

Překlad: Aleš Ondráček

Vydáno: 2022 (anglický originál 2019)

Vydavatel: MetalGate

Počet stran: 358

Jazyk vydání: český

ISBN: 978-80-907797-7-8

Brožované vydání.