Článek: Blešák II

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Blešák II

Jirka D.1.12.2015

S blížícím se koncem roku jsme opět udělali malou inventuru hudebních nosičů, které se nám během roku nakupily a vytvořily docela slušnou hromadu. Na tradici to ještě není, ale našlápnuto máme. Blešák II

Vzhledem k tomu, že s místem je potřeba jednat hospodárně, opět dáváme přebytky k dispozici vám. Jde o různá proma, alba, která už se obehrála, ale i celkem zajímavé desky, na které zkrátka není místo. Budeme rádi, pokud udělají radost vám, našim čtenářům. V případě zájmu vám nahrávky zašleme za cenu poštovného, ani kačka navíc (to jako fakt, takže berte, kolik chcete). Jedinou výjimkou je pár alb na konci, ale to v seznamu poznáte. Kdo jste s náma absolvoval loňský ročník, určitě můžete potvrdit, že všechno fungovalo dobře a počet vás - zájemců nás zavazuje Blešák zopakovat. Berte to jako takový malý vánoční dárek od Echoes.

V naprosté většině případů jde o CD, někdy o standardní vydání, někdy o novinářské promo kopie. Pokud byste potřebovali doplnit informaci ohledně toho kterého alba, zjistit konkrétní edici nebo prostě cokoliv, neváhejte se nám ozvat na náš redakční e.mail: ahoj@echoes-zine.cz

Seznam alb, ze kterých můžete vybírat, je ke stažení ZDE.

A vzhledem k tomu, že přímo do tohoto dokumentu budeme zaznamenávat všechny změny a těch může být v prvních dnech hodně, pro jistotu po jeho otevření – zvlášť opakovaném – proveďte refresh (F5 nebo CTRL+R), ať máte nejposlednější verzi. Takže vybírejte a svoje ničím neomezované tužby nám pište na výše uvedený e.mail.

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.