Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Echa v barvách CZ scény 06

Echa v barvách CZ scény 06

Ruadek29.11.2020
Vítejte u dalšího průzkumu zdejší scény, který bude opět tak barevný, jak mi to jen jde od ruky. Samé lahůdky. Začneme s písničkářem a kytaristou Janem Ficem a jeho bluesově laděnou druhotinou. Hlavně textově velmi vydařená věc. Výborná, čistá produkce. Budeme pokračovat Budoárem staré dámy, který už tu je krásných 22 let a prostě právě vydali novou desku. Nakonec dámy čitatelům Echoes možná už trochu známé, tento rok jim vyšel velmi příjemně udělaný výběr toho nejlepšího. Protože je o nich prostě potřeba vědět, že tady jsou a že jejich muzika je unikátní. Takže, vítejte a pěkné počtení.

Jan Fic – Potom (2020)

Oficiální web 

 

žánr: folk, blues

 

Jan Fic je velmi zajímavá postava současného hudebního dění. On totiž nejen, že nahrává desky (tohle je u Indies Scope druhá), on i vyrábí kytary. A to nejen ledajaké, podle svých návrhů a začal to dělat prakticky od nuly. Dnes má vlastní firmu Red Bird Instruments a tahle práce ho živí. Ostatně můj oblíbenec Jakub König z kapely Zvíře jménem podzim hraje na kytaru od něj. A nejen on. Takže? Takže si myslím, že tady je ten vztah k nástrojům, ta esence. Ficova muzika si z blues na druhotině už spíše jen půjčuje některé fragmenty, atmosféru, někdy syrovost. Texty vyprávějí, zpěv je velmi příjemný, hodně civilní. Hodně dobrá je ta experimentální složka jeho muziky, všechny ty ruchy a zvuky, většina pomocí paliček a různých dalších analogových věcí. 

 

 

 

Deska Potom má skvělou produkci, zvuk baví, je jen několik pasáží, které působí ve finálním mixu přehuleně (šestá „Půlnoční snídaně“). Album tvoří primárně dvojice Jan Fic a Martin E. Kyšperský, který i desku produkoval. Na desce lze slyšet i saxofon a basklarinet, hrátky se zvukem bicích dělají materiál nahrávky barevnější a mnohdy i syrovější. Celé dílo působí komplexně, všechno se odvíjí a řídí texty, co si neberou servítky. Stejně jako další deska v pořadí, o které zde chci psát, nejsou výhledy umělce růžové, či naivní. Je to hodně osobní, smutné, reakce na okolní realitu. Po svém. Tak to mám rád.

 

 

Desku Potom lze podstrčit k podvečerní kávě, pustit, poslouchat a přemýšlet. Nechat se unášet. Věřte, že se budete ještě vracet, zaujatí dílem, které má o čem mluvit.

 


 

 Budoár staré dámy – Kostřičky (2020)

Oficiální web

 

žánr: alternativní rock

 

Budoár vlastně slyším poprvé, což napravuji a díky této desce bych se postupně rád dostal i k dílům minulým. Kapela totiž produkuje výrazně svojské a originální celky, podpořené texty, jaké bych označil za geniální. Zároveň ne každému sednou. Hrátky se slovy, ale drsně, výrazy překračující mnohá tabu. Přitom jejich muzika je úžasně hravá, semknutá okolo hlasu Marty, která si prostě se svým hlasem „rozumí“. Budoár bych vzdáleně přirovnal k mým oblíbencům z řady „podivných kapel“, jako jsou Cémuršámur. U těchto podivínů prostě nikdy nevíte, co přijde. Muzikantsky velmi v pohodě, ale hudebně prostě ve vlastním vesmíru. Neopakovatelně. Mnohdy vůbec nevíte, o čem ty texty jsou, ale je to zábavné a člověka vlastně baví „se v tom trochu šťourat“.

 

 

Kapela si hezky pohrála s obalem desky i s jejím vnitřkem, nejsem si jist pouze pošetkovým stylem pro CD, protože se rozlepuje a někdy obstojně „chytí CD“ a nechce vydat.

 

 

 


 

BraAgas – Bestiále (2020)

Oficiální web

 

žánr: world music, folklór

 

Kapela, která si mi stala prakticky osobní záležitostí a jednou z těch, které poslouchám velmi často. Většinu jsem toho už napsal na jejich předchozí desku, kterou jsem recenzoval sice trochu se zpožděním, ale přece. A právě v tu dobu kapele vyšel tento jedinečný výběr toho nejlepšího, co za 13 let holky natočily. Je to vlastně takový dárek pro všechny, kteří mají kapelu rádi a už nesehnali starší desky.

 

Bestiále byla pojata velkoryse, vzhledem k tomu, jakou kapelu prezentuje. BraAgas mají na kontě dvě ceny Anděl, třetí místo v prestižním mezinárodním žebříčku World Music Charts Europe, vydali 5 alb a jedno EP. Dokázali toho hodně a deska ve svém překrásném provedení upoutá dojmem, že máte v rukách nevšední věc.

 

 

Na designu se podílela Alžběta Josefy, malířka, která – což se sem ideálně hodí – sama hraje na perkuse. Skladby mají nový mastering, krásně vyzní jejich jemné kontury a užijete si poslech velmi hravé muziky. Deska O Ptácích a rybách byla strhující, nesmíme ale zapomínat na starší desky, které se nám tímto výběrem připomenou. Skandinávský folklór, sefardské písně, balkán. Překrásně nazpívané, zahrané na širokou paletu nástrojů, o kterých by šlo psát samostatné články.

 

 

Tímto končím dnešní pozastavení u muziky, která skutečně vzniká tady u nás. Mám dojem, že tu totiž děláme muziku, která se vyrovná její zahraniční konkurenci jako nic. Což je krásné. Zrovna BraAgas jsou toho jasným důkazem.

 


 

 Za zaslané promo materiály děkuji Indies Scope.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky