Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Moonshye – Curtain Of The Moon (2021)

Oficiální web

žánr: alternative, world music, folk

Moonshye je především world music projekt, který dýchá přírodními vlivy a odkazy. Organický folkový celek, který se mi postupně dostal pod kůži, abych mu naslouchal a byl unesen do jiných vod, než jsem u CZ produkce zvyklý. 

Produkce Moonshye se podobá folk-rockovým hrátkám Mostly Autumn nebo rockovým deskám Clannad. Je v tom sice většinou rockový základ, ale aranže a celková atmosféra jsou až mystické a vše se snaží celkem úspěšně o propojení s přírodou. 

Sama Moonshye o tom říká: „Ve svých písních hledám krásu lidské duše prostřednictvím symbolů z přírody. Snažím se zachytit její jasné i temné stránky, touhy i momenty povznesení a prozření. Nejlépe to ilustrují dvě skladby: titulní Curtain of the Moon je inspirována měsícem, fascinuje mne jeho proměnlivost a to, že je často jeho krása naším očím ukrytá. Píseň Garden je pak o hledání této skrytosti - toho, co nevidíme. Duše je jako rozmanitá zahrada, po které se můžete procházet, ale také se v ní ztratit. A někdy tam objevíte něco, co vás překvapí.“

Z mého pohledu se jedná o velmi specifický projev, specifikou muziku. Když si představím, že Moonshye pochází z Beskyd, úplně cítím tu mlhu a kopcovitou krajinu. To vše se do muziky dostalo, proplétá se to jejím vyzněním. Atmosférou. Písně rozhodně nejsou "na první dobrou" a chce to delší poslechy, v klidu a pohodě. Její rozmanitost se nachází těsně pod povrchem, hravost nástrojového obsazení je větší, než se zdá (třeba v šesté "cave"). 

Zvuk desky a její produkce jsou příjemné, nic není vytažené přespříliš nahoru. Každý nástroj tu má prostor a vše se krásně doplňuje. Design vydání / CD edice na hrubším papírovém provedení je v přírodních barvách a odstínech, což se k produkci perfektně hodí. Podařená deska pro všechny snílky, kteří se rádi zatulají v lese o něco dál, než ostatní.

Kolektivní Halucinace – Reality (2021)

Oficiální web

žánr: alternative folk, rock

Kolektivní Halucinace se svou třetí deskou. Ta se nese ve folkovém duchu, zároveň ale tepe i elektronikou, se kterou si kapela poradila výborně. Skladby na nové desce nabírají na intenzitě, ruku v ruce s textovou složkou, která je výborná. Trefná. Naprosto vystihující postřehy chaotické současnosti, ve které se mnozí ztrácí. 

Pátá Šarlota Žofie je ideálním příkladem, plná neklidných pocitů a postřehů dnešní doby. Slovy kapely: „Je to taková naše Eleanor Rigby, která nechápe, že její svět pětiletek a všeho toho bláznovství 20. století je už pryč, že už máme jiné šílenství." 

Naprosto skvělá je pak věc z opačné sféry jejich produkce, čistě "syntetická" skladba Černé oči. Hodně silná, nečekaně intenzivní. Stejně jako klip, který k ní vznikl. Tady vyniká velká síla nové desky, která se pustila i do sféry větších experimentů s elektronikou a vychází jí to na sto procent. 

Tématicky se v písních ohlédneme i za stávkou horníků na Kladně v roce 1889. Je to silné, zároveň se hodí jako zrcadlo k mnoha dnešním aktuálním tématům. A k tomu, o čem deska vypovídá. Komplikovanost a marnost doby, která je nepřehledná. Bolestná. Mě na tom celém baví ta písničkovost, silné melodie podpořené výbornou produkcí. Žádné velké pózy, příliš intenzivní tlačení na pilu. Naopak - deska plyne a leze pod kůži. S každým dalším přehráním je pak efekt znásobený. 

CD edice jednoduchá, jsem rád, že obsahuje všechny texty, které jsou zde nedmíru důležité. Grafika trefná, ačkoli nijak originální. Podstatné je, že vystihuje v podstatě vše, o čem deska poteřbuje mluvit. Takže? Doporučuji všem, co potřebují slyšet zajímavou produkci CZ scény, která má velmi aktuální texty a nenudí. 

Radim Václavek feat. Pavel Šmíd – FLY... TAK LEŤ! (2020)

Oficiální web

žánr: alternative, acoustic, folk

Radim Václavek feat. Pavel Šmíd vydali tuto desku jako určitý otisk doby zasažené covidem. Hvězdná sestava, kterou zde můžeme slyšet, by se totiž v jiné době neměla šanci setkat. Doba natolik jiná a zvláštní, která od sebe oddělila (a nadále odděluje) všechny, dala zároveň velkou příležitost k nahrání neobyčejnného díla. Dala některým umělcům jak možnost spolupráce "jiným způsobem", tak hlavně dostatek času, aby to realizovali. 

Proč to celé říkám, vysvětlím. Na desce totiž vedle sebe potkáte Ivu Bittovou, Pavla Šmída (který desku rovněž produkoval), Vladivojnu La Chia nebo třeba právě Moonshye, jejíž desku jsem rozebíral o několik řádků výše. Materiál mohl díky podmínkám vznikout tak, že se postupně "skládal" střípek po střípku od všech z jejich domácích studií, až dokud se to celé v Rustical Records nenahrálo celé naživo. To tedy naokraj k tomu, proč je seznam účinkujících na desce tak velký a barvitý. 

Deska samotná je jakousi mantrou, hypnotická a pomalá. Šeptající, hodně zasahující do rytmů world music s mnoha perkusemi, v šamanských rytmech a aranžích. Nesedne každému, co skladba, to ale trochu jiné pojetí. Některé plynou jako řeka kdesi na jinu (hned první Spásonoši nebo Písně s výbornou trubkou). Jsou i písničkovější kusy (třetí Vrána), ale i rockovější a burácivější kusy (druhá Tak leť nebo osmá Letící světy). Většina se ale nese v duchu jistého poselství, které je odříkáváno a rozezní se jako stěžejní prvek. Muzika je krásně barvitá, působí nevšedně, zajímavě. Bluesové vyhrávky Pavla Šmída tomu hodně přidávají, velmi příjemné. Ten člověk jako muzikant hodně roste.

Že byla při živém nahrávání výborná atmosféra, kterou beru jako výrazný otisk alba, dokazuje i video. Když chemie funguje, je to skvělý.

Deska opět vyšla - stejně jako třeba King’N’Doom (pod Rustical Records) ve výborné edici, bohaté na informace a s grafikou, jaká k ní sedne. Tedy péče ze všech stran. Doporučuji všem otevřeným duším!

 Za zaslané promo materiály děkuji Indies Scope a Anně Mašátové Ampromotions.