Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Blood Incantation - Hidden History of the Human Race
Rok vydání a vydavatel: 2019, Dark Descent Records
Autor cover artu: Bruce Pennington

Psychedelická sci-fi malba s humanoidní bytostí, geometrickými strukturami a kosmickým pozadím vypadá jakoby byla namalována přímo pro kapelu. Jenže nebyla. Ve skutečnosti má tento obraz za sebou několik desetiletí existence a předtím, než se objevilo na jednom z nejvýraznějších deathmetalových alb posledních let, zdobil obálku sci-fi knihy.

Jeho autorem je britský malíř a ilustrátor Bruce Pennington, jedna z výrazných postav britské sci-fi a fantasy ilustrace druhé poloviny 20. století. Pennington se narodil v roce 1944 v Somersetu a od 60. let si budoval kariéru jako ilustrátor, přičemž jeho obrazy se objevovaly na obálkách děl Isaaca Asimova, Franka Herberta, Roberta A. Heinleina, Clarka Ashtona Smithe či dalších autorů.

Jeho rukopis je přitom poměrně snadno rozpoznatelný. Výrazné barvy, dramatické světlo, fantastické země, mimozemské bytosti a zvláštní kombinace psychedelie, tajemství a monumentálnosti. Penningtonovo sci-fi nevypadá jako chladná technická ilustrace. Je spíše vizí vesmíru, který je starší, podivnější a mnohem méně lidský, než bychom si přáli.

A právě proto se jeho dílo tak přirozeně setkalo s hudbou Blood Incantation.

Vesmír, čas a death metal

Artwork Hidden History of the Human Race je Penningtonova ilustrace použitá původně na obálce knihy Space, Time and Nathaniel od britského spisovatele Briana W. Aldissa.

První vydání této knihy vyšlo již v roce 1957 ve vydavatelství Faber and Faber. Jedná se o Aldissovu první sci-fi knihu. Aldissovy rané povídky se pohybují mezi klasickou science fiction, spekulacemi o budoucnosti, technologiích, lidské povaze a podivných formách existence. Blood Incantation tedy mohli klidně nazvat své přelomové album podle Aldissovy knihy i přesto, že mezi knihou a albem neexistuje přímý příběhový nebo koncepční vztah.

Hidden History of the Human Race není hudební adaptací Aldissových povídek. Obraz si Blood Incantation vybrali proto, že dokonale zapadal do estetického a myšlenkového světa, který kapela budovala už od svých začátků.

Hidden History of the Starspawn

Toto je možná nejzajímavější detail celého příběhu. Paul Riedl v rozhovoru pro Decibel uvedl, že obal pro Hidden History of the Human Race měli vybrán ještě před nahráváním debutového alba Starspawn. Obraz tedy nebyl dodatečným vizuálním doplňkem k hotové hudbě. Byl součástí širší představy o tom, co Blood Incantation chtějí vytvořit. Riedl jej dokonce označil za obraz, který podle něj nejlépe vystihoval Blood Incantation.

To dává smysl i při pohledu na jejich diskografii. Kapela si od začátku vytvářela vlastní vizuální vesmír postavený na starších sci-fi malbách. V pozdějším rozhovoru Riedl vysvětlil, že jednotlivé artworky lze vnímat jako různé lokace v rámci jednoho společného kosmu. Interdimensional Extinction a Hidden History of Human Race využily Penningtonovy práce, zatímco Starspawn, Timewave Zero a Absolute Elsewhere pracovaly s malbami Dona Dixona, který patří k významným představitelům tzv. astronomical art / space art.

Největší artworková loupež?

Po zveřejnění obalu si někteří fanoušci všimli, že Penningtonovu malbu už znají. A měli pravdu. Stejný obraz se objevil na obalu alba Apocalyptic Dawning (1995) kanadské deathmetalové skupiny Agony a později i na albu Hypermodern Jazz 2000.5 (1996) německého elektronického hudebníka Aleca Empirea.

Na první pohled tedy Blood Incantation vypadaly, jako by jednoduše vytáhly starý obal jiné kapely. Jenže příběh byl komplikovanější. Kapela později vysvětlovala, že s Penningtonovým právním zastoupením byla v kontaktu již od roku 2013 a že práva na použití jeho prací si oficiálně zakoupili. Zda stejně postupovali i výše zmínění interpreti není jisté.

Takže Blood Incantation obraz „neukradli“. Právě naopak – jejich použití bylo založeno na oficiální licenci. A tím se z původně poněkud trapného obvinění z recyklování obalu stává další příklad toho, jak (nejen) metalová kultura pracuje se starší sci-fi a fantasy vizuální tradicí.

Od knižní ilustrace k death metalovému portálu

Pojďme si teď trochu podrobněji rozpitvat samotný obraz. V centru sedí vysoká humanoidní postava s prodlouženou hlavou a výrazným, téměř nepřítomnýma očima. Nevypadá jako klasické filmové monstrum. Není útočná, krvavá ani groteskní. Spíše působí jako někdo, kdo už ví něco, co my ještě nevíme.

Za ní se rozprostírá kosmická krajina plná geometrických tvarů, světelných objektů a abstraktních struktur. Pennington zde nedělá z mimozemšťana příšeru. Dělá z něj pozorovatele, možná strážce, možná boha, možná prostě další formu (vyšší) inteligence.

A právě tato nejednoznačnost je pro Blood Incantation zásadní. Texty Hidden History of the Human Race se pohybují mezi metafyzikou, psychedelií, sci-fi, konspiračními teoriemi, otázkami lidského původu a starověkými mýty. Samotná kapela přitom zdůrazňovala, že nechce posluchači jednoduše předložit hotové odpovědi. Album má spíše stimulovat zvědavost a přimět posluchače hledat vlastní interpretace. Proto je přesnější mluvit o obalu jako o vizuálním portálu než o ilustraci konkrétního příběhu.

Artwork jako součást hudby

Blood Incantation navíc přistupovali k albu jako k celku. Riedl později vysvětlil, že artwork, texty, koncepty, průvodní seznam literatury, esoterický pamflet, pořadí skladeb i samotná hudba měly fungovat společně a posluchače vtáhnout do změněného způsobu vnímání.

Penningtonova malba není jen hezkým obrázkem nalepeným na přední straně deathmetalové LP. Je součástí systému, ve kterém se hudba, texty a vizuál navzájem posilují.

Když se po úvodním nájezdu Slave Species of the Gods a The Giza Power Plant album postupně propadá do psychedeličtějších a ambientnějších poloh, obraz na obalu začne působit trochu jinak. Postava už není jen sci-fi ilustrací. Stává se jakýmsi symbolem vědomí, které se nachází za hranicí běžné lidské zkušenosti.

Když se staré sci-fi setká s moderním death metalem

Penningtonova malba vznikla v éře paperbackové science fiction. O desetiletí později ji použil elektronický hudebník Alec Empire, poté deathmetalová kapela Agony a nakonec Blood Incantation. Každý z těchto kontextů jí přiřadil trochu jinou identitu.

Blood Incantation však její význam neposunuli jen tím, že ji položili vedle deathmetalových riffů. Zařadili ji do vlastního konceptuálního vesmíru, ve kterém se setkávají old-school death metal, psychedelie, progresivní struktury, sci-fi, metafyzika a fascinace neznámém.

A právě proto obal funguje tak dobře. Na jedné straně vypadá, jako by byl vytržen ze zapomenuté police s levnými sci-fi paperbacky ze 70. let. Na druhé straně dokonale sedí k albu, které se během 36 minut snaží rozebrat samotný pojem lidské reality.