Článek: Echoes prázdniny

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Echoes prázdniny

redakce23.12.2013

Na svátky jsme se rozhodli dát si svátek a vyhlašujeme naše první Echoes prázdniny.

Včerejší recenze poslední desky Psychofagist symbolicky uzavírá nejen kariéru této pozoruhodné italské kapely, ale i naše publikační aktivity v roce 2013. Tedy téměř, jako poslední článek v tomto roce dnes uveřejňujeme reportáž z koncertu Heiden, Et Moriemur a Morgue Son, který se konal u příležitosti křtu nového alba první zmíněné kapely a který jsme navštívili v brněnském klubu Boro. Pak ozvěny našeho webu s konečnou platností utichnou, budeme vychutnávat kouzlo Vánoc s našimi blízkými, nasávat atmosféru a čerpat síly na další rok.

Při této příležitosti bychom samozřejmě chtěli poděkovat vám všem, kteří nám projevujete přízeň ať už jakýmkoliv způsobem, vážíme si jí a jsme za ni rádi. Bylo to přesně 1. listopadu, kdy jsme v tichosti uzavřeli první rok fungování našich stránek, a za ten nedlouhý čas se nám vašich reakcí na naši kratochvíli sešlo víc než dost, těch pochvalných, ale i kritických; přijímáme obojí, chvála nás potěší, ale dostat občas přes prsty je jen ku prospěchu věci.

Pro rok následující žádná velká překvapení nechystáme, současný stav nám přijde úměrný našim možnostem a především volnému času, kterého je stále méně, samozřejmě s ohledem na rodinné radosti. I v roce 2013 jsme přivítali na světě nového redakčního sviště, je to radost...

Přihlásíme se opět 1. ledna, přichystán je obsáhlý rozhovor s kapelou První Hoře, který se věnuje novému albu „Imaginarium“, ale nejen jemu. Chystáme několik řádek s českou grind jistotou Isacaarum, s italským neo folkovým projektem Lia Fail, ale třeba i s výjimečným kytaristou Estas Tonnem. V první polovině ledna rovněž přineseme naše ohlédnutí za uplynulým rokem, v němž se budeme snažit upozornit na alba, která podle nás stojí za to si pamatovat. Čeká nás i spousta recenzí, ale i dalších článků, kterými se budeme snažit proplouvat mnohdy dost složitými vodami současné hudební scény. Bude toho dost, je na co se těšit.

redakce Echoes

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 11.1.16 22:19

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.