Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Fanánek: Tak to bylo, tak to je... Járo, kakao!

Fanánek: Tak to bylo, tak to je... Járo, kakao!

-krusty-31.8.2021
Vsadím se, že Tři sestry někdy poslouchal každý - a kdo tvrdí, že ne, poslouchá je stále.

Kapelu Tři sestry jsem začal vnímat někdy po roce 1990, kdy na mě vybafnula trojice jejich skladeb z kazetové kompilace Rebelie Punk ´n´Oi! (což byl jeden z prvních monitorských počinů). Bylo to tehdy něco naprosto jedinečného! Na kompilačním vinylu Akce Punk jsem dostal další tři sesterské kousky a nedlouho potom došlo k seznámení se slavným debutem. Od té doby jsem se Sestrami v občasném kontaktu, dnes tedy již podstatně méně intenzivním. Ale mám svoje chvilky a nějaký ten ánung o jejich diskografii rozhodně mám. A pár členů bych dohromady asi taky dal. No, není se co divit, porevoluční nálada k mým uším tehdy zavála i punk + oi, takže nějaký ten Plexis, Zónu A, Orlík nebo HNF jsem v archivech měl či mám. A nemám s tím sebemenší problém.

 

fananek dlouhy

 

Třísesterské vzpomínky s názvem Tak to bylo, tak to je vycházely kdysi na pokračování v prachem minulosti zapadaném časopise Filip pro náctileté. No a později je kdosi zkompletoval a vydal knižně. A jelikož tohle punkově – pivní vzpomínání slavilo úspěch, po nějakých patnácti letech se mistr Moravec opět chopil pera a sepsal cosi jako pokračování pod názvem Járo, kakao!. No a já se dostal k reedici, která zahrnuje obě veledíla na jednom nosiči – jedna publikace a dvě knihy. Ale s tím nosičem jsem nebyl tak daleko od pravdy, neboť recenzovaná kniha obsahuje Davidem Matáskem na CD načtenou kompletní publikaci včetně hudebních ukázek (a to i přesto, že potisk disku odkazuje pouze k první části knihy). Za málo peněz hodně muziky.

 

text3

 

František Moravec alias Lou Fanánek Hagen se s náma nemazlí a hned ze startu to do nás šije ostrou municí. Držme si klobouky hned od začátku, protože peripetie s magnetofonem a pozdější satisfakce po použití nekvalitních kazet je kouzelná. Dospívání, první zoufalé pokusy za bicí soupravou, školní léta, kamarádství s alkoholem a vlakem ujetá noha... To vše Fanánek líčí svým klasickým stylem, který je známý všem čtenářům/posluchačům jeho textů (a klidně v to počítejte i ty prokleté Šmouly). On František byl asi celkem problémové dítě, které by nikdo doma mít nechtěl. Na druhou stranu pijatyky s kamarády z mokré čtvrti jej zocelily a pohádka končí šťastně tak, že na co Fanánek sáhne, to se mu daří (školy, hudba, texty, komerční úspěch...).

 

Už od začátku jsme zavaleni spoustou jmen a přezdívek, ve kterých jsem se začal časem zlehka ztrácet. Až jsem se i napodruhé ztratil. A proto se Sklepáky prohlašuji, že „Já si dovolím jmenovat jedno jméno z naší české literatury v téhle souvislosti, a to jméno zní prosímvás pěkně: Sekora!“. Takže ztotožnit se mohu jenom s tím, co znám. Tedy Fanánek, Sahula, Magor, Hadr, Vrána a Supice. Víc po mně nechtějte (například bubeník Tří sester má pět přezdívek a jedno oficiální jméno), protože v tom aby se prase vyznalo!

 

text1

 

Celá první kniha se valí s jistotou parní lokomotivy, která důkladně popisuje každý metr kolejí, leč ke konci Mistr asi spěchal na pivko a tři alba plus sólovou dráhu vyřeší šmahem na dvou stránkách. To jsem pozvednul významně obočí... Druhý díl knihy není klasickým pokračováním poloviny první. Nejedná se o biografii jednoho člena či skupiny jako celku. Fanánek nám nadhazuje slavné či méně slavné texty Tří sester a obratně k nim přilepuje historky kolem jejich vzniku či události jim spřízněné. Takže namátkou Ztráta imunity, Jára ze Sokola, Budapešť, Aida, Montér – údržbář a dojde i na hagenbadenovského Průšu. Nelze říct, že druhá polovina je lepší než první, nebo naopak. Obojí tvoří spolupracující celek, byť se od sebe liší. Co je ale spojuje, je smysl pro humor. A s velkou pravděpodobností nekašírovaná láska k alkoholu. S nadsázkou mohu říct, že knihu dočtete a v žaludku máte pocit tří dvanáctek.

 

Ohledně stran designu: ten je na jedničku s hvězdičkou. Pevná vazba, černobílé fotografie, červená barva navíc, to vše graficky nerušivé, nepřeplácané a čisté. Mohl bych tradičně zabrblat jak mi chybí kompletní diskografie a obaly vydaných alb, ale ruku na srdce – o to v této knize (knihách) vůbec nejde. Tři sestry byly, jsou a budou především o zábavě a na dospělácké mentorování je vždycky čas... Navíc se nejedná o suchopárný výčet dat, ale děj se kolem fungování kapely spíše ovíjí jako had a skupina samotná se zdá být spíše důsledkem životních trampot členů Tří sester. Komu tedy není samotná kapela lhostejná, kdo chce nahlédnout pod pokličku tuzemské scény a přitom se od plic zasmát - zde je tip!

 

fananek master

 


 

Napsal: Lou Fanánek Hagen

Žánr: biografie

Vydavatelství: Daranus s.r.o. + Krakonošovo s.r.o. + Creative Booster s.r.o., 2020

Počet stran: 322



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky